Osmadvacet křížů na rakovnickém hřbitově.

V květnu 1945 bylo v gymnáziu zmasakrováno osmnáct německých zajatců

Kam zmizeli mrtví z hromadného hrobu?

Jedním z nejnavštěvovanějších filmů loňského roku v českých kinech se stal snímek režiséra Juraje Herze „Habermannův mlýn“. V česko – německo – rakouské koprodukci zhlédli diváci první celovečerní film, který pojednává o dramatických událostech na území okupované Československé republiky v prvních týdnech po skončení druhé světové války. Mnohaleté tabu bylo ukázáno v plné nahotě a zasáhlo zejména mladou generaci, nezatíženou válečnými traumaty. Poodhalilo roušku jednoho z nejtemnějších období našich dějin, o němž se více než půl století zarytě mlčelo. Jedno bezpráví vystřídalo druhé. Jeho oběťmi byli většinou bezbranní civilisté. Také v Rakovníku došlo k události, na kterou by snad bylo lepší zapomenout…

Masakr ve dvoře gymnázia

Bylo pondělí 7. května 1945. Kolem 10. hodiny dopoledne dostal rakovnický hrobník Miloš Grubner vzkaz, aby přišel i se svými pomocníky do gymnázia. Proč, to posel z radnice neřekl. „Před gymnáziem stála stráž. Zapsala si naše jména a odvedla nás na školní dvůr, kde v krvi leželo 18 mrtvých německých vojáků, popadaných po celé ploše. Odnosili jsme je za popelárnu a přikryli celtami. Dostali jsme rozkaz, že je budeme odvážet až v deset hodin večer,“ vyprávěl o události, která se mu vryla trvale do paměti, po padesáti letech Miloš Grubner. „Moji pomocníci mi pak podávali na auto jednoho po druhém, já je bral za opasek a rovnal. Bylo to samé mládí, kluci tak kolem 20 let. Velitel byl těžší, prošedivělý. U všech jsem hledal kovová čísla, která jsem měl odevzdat na velitelství. Našel jsem je jen u šesti z nich.“

O vraždě německých zajatců ve dvoře gymnázia se v žádné městské kronice nedočtete. Jako kdyby měla zapadnout do prachu zapomnění. Přímých svědků tragické události bylo jako šafránu, a ti, kteří o ní věděli, znali ji většinou jen z doslechu. „Slyšel jsem, že zajatce postřílel nějaký Jugoslávec, snad partyzán,“ vypověděl hrobník Grubner a popsal i to, co slyšel: „Prý si sednul na patník, který tam byl, a začal je samopalem kropit. Vojáci zběsile přebíhali a krev stříkala na zdi. Někdo měl jen půl hlavy, všude bylo plno krve…Masakr se musel stát v pondělí 7. května po ránu. Možná, že ho z oken gymnázia někdo viděl. Když jsme tam kolem desáté přišli, bylo to čerstvé. Jedno mi nejde na rozum. Když už je měli ve dvoře a bez zbraní, tak to zabíjení bylo úplně zbytečné. A zvlášť, když to byli ještě kluci.“

Když do gymnázia přispěchal vojenský velitel města Rakovníka, vraha odzbrojil, zpolíčkoval ho a řekl mu, že už je po válce a zabíjení bylo dost.

Odlišné svědectví poskytl našemu listu před několika lety pan Bohuslav Pochman z Rakovníka. Řekl, že zajaté vojáky nepostřílel na dvoře gymnázia neznámý „jugoslávský“ partyzán, ale vězeň z koncentračního tábora v Mirošově, který pocházel z Lužné. Jeho jméno ale odmítl sdělit s tím, že jeho blízcí příbuzní na Rakovnicku ještě žijí.

Hromadný hrob za zdí

V polovině 90. let 20. století byl exhumován hromadný hrob sestávající ze tří šachet, který se nacházel kousek od zdi rakovnického hřbitova u čtyř vzrostlých topolů. Podle svědectví hrobníka Grubnera vykopali šachtu o rozměrech 5 krát 5 metrů, přes dva metry hlubokou, němečtí zajatci. „Měli bílé pláště a vyholené hlavy,“ zapamatoval si hrobník. Do hrobu bylo pohřbeno 54 Němců a sudetských Němců zemřelých a padlých v posledních měsících druhé světové války. Údajně i oněch osmnáct postřílených vojáků z gymnázia.

Do první šachty jsme uložili dvacet Němců. „K osmnácti obětem ze školního dvora jsme přibrali ještě dva zemřelé v lazaretu obchodní akademie. Auto zajelo až k šachtě. S pohřbíváním jsme skončili ve dvě hodiny v noci. První šachta byla zaplněna ještě za mé přítomnosti, než jsem odešel na vojenské cvičení. Další dvě později. Zemřelé přiváželi pak už jenom z kárného tábora. Nevěděli jsme, koho pohřbíváme, nedostávali jsme žádné papíry,“ popsal tehdejší praxi Miloš Grubner.

Zbylých 34 těl bylo pohřbeno v hromadném hrobě v rozmezí června až srpna 1945. Mrtvé Němce přivážela na hřbitov v rakvi pohřební služba Novotný. Těla byla nejprve uložena v kapli. Zřízenci hřbitova je na kolečku vyváželi nahoru do nového hřbitova a po fošně, která byla položena přes pletivo, jež tu tehdy bývalo, byla přesouvána do zbývajících šachet. Rakev pak byla vrácena zase zpátky do kaple. „Posledního pohřbeného Němce – statkáře Karla Hesse z Hořesedel – můj tehdejší pomocník Kuběna špatně zaházel. Vzápětí přišla bouřka s průtrží mračen a ta vykonala své. Ráno, když šli lidé kolem šachty do práce, mohli vidět vyčnívající hlavu mrtvého. Pak už jsme nikoho do tohoto hromadného hrobu nepohřbívali,“ dodal hrobník Grubner.

S jeho svědectvím však nesouhlasil zmíněný pamětník Bohuslav Pochman. Ten tvrdil, že vojáci, postřílení v gymnáziu, byli naházeni do jámy za Tyršovým koupalištěm. Za hřbitovní zdí byli pochováni pouze sudetští Němci, kteří zemřeli v pracovním táboře.

Osmadvacet křížů

V horní části současného rakovnického hřbitova se nachází 28 hrobů občanů německé národnosti, vyznačených symbolickými kříži. Ty jsou (až na několik výjimek) označeny jmény s daty narození a úmrtí pochovaných. V osovém středu je před hroby umístěná deska s nápisem: Hier ruhen 28 Tote des Krieges 1939 – 1945. Gedenket Ihrer und der Opfer aller Kriege. (Zde odpočívá 28 mrtvých z válečných let 1939 – 1945. Vzpomeňte jich i obětí všech válek).

I když k exhumaci společného hrobu a přemístění nalezených pozůstatků došlo kolem roku 1995, je s podivem, že 15 let po této události nikdo v Rakovníku neví o ní žádné podrobnosti. Podle informace tehdejšího starosty města Miloslava Mánka došlo k exhumaci hromadného hrobu a pietnímu pohřbení tělesných ostatků 28 německých občanů v horní části hřbitova z iniciativy Spolku pro obnovu válečných hrobů z Kasselu (SRN), který vyhledával padlé německé vojáky a snažil se o jejich důstojné pohřbení. Exhumaci a přemístění ostatků provedla pražská společnost Pargent.

Je záhadou, proč bylo pohřbeno pouze 28 ostatků. Stejně jako to, podle čeho byli zemřelí identifikováni, když hrobník Miloš Grubner vypověděl, že byli přiváženi v noci a do šachet pohřbíváni bez jakýchkoliv „papírů“. Jediný známý z hromadného hrobu, statkář Karel Hess z Hořesedel, který byl poslední pohřbenou obětí, na nových náhrobcích chybí...

Kdo tedy na rakovnickém hřbitově leží? Josef Beck (+ 7. 12. 1944), Hans Wunderlich (+ 23. 12. 1944), Heinrich Bleuss (+ 2. 1. 1945), Artur Hoffmann (+ 5. 1. 1945), Hermann Vachenauer (+ 2. 2. 1945), Conrad Toszecky (+ 31. 1. 1945), Friedrich Müller (+ 9. 2. 1945), Albert Bertram (+ 22. 3. 1945), Max Scheffezyer (+ 9. 4. 1945), Georg Santh (+ 30. 4. 1945), Anna Mark (+ 30. 4. 1945), Wilhelm Pleck (+ 19. 4. 1945), Paul Gerber (+ 21. 4. 1945), Hugo Weber (+ 29. 4. 1945), Anton Vogler (+ 29. 4. 1945), Karel Benek (+ 29. 4. 1945), Josef Bauer (+ 2. 5. 1945), Hans Breitschadel (+ 2. 5. 1945), Heinrich Priem (+ 4. 5. 1945), Jaroslav Las (+ 5. 5. 1945), Lothar Rathmann (+ 5. 5. 1945), Ernst Kühne (+ 6. 5. 1945), Walter Basler (+ 7. 5. 1945), Georg Pühler (+ 10. 5. 1945) a čtyři neznámí němečtí vojáci.

Záhada pohřbených

Podíváme-li se pozorně na data úmrtí pochovaných německých občanů, zjistíme, že v revolučních květnových dnech roku 1945 (od 5. května) jich zemřelo pouze pět. Úmrtí čtyř vojáků není známo. Ostatní zemřeli dříve, někteří dokonce v roce 1944. Nabízí se otázka, zda se jedná vůbec o ostatky lidí, kteří se nacházeli v hromadném hrobu. Věkem ani jeden z nich neodpovídá postříleným vojákům z gymnázia. Navíc je „podezřelá“ identifikace zemřelých, u nichž jsou uvedena i data narození.

Je tedy velmi pravděpodobné, že se jedná o mrtvé, kteří byli exhumováni na jiných místech a do Rakovníka převezeni k pohřbení. O mrtvé, jejichž identita (až na výjimky) byla v době jejich smrti známa a kdesi zaznamenána. Kde však jsou pohřbení z hromadného hrobu? Kam zmizeli? Leží povraždění vojáci z gymnázia opravdu v díře kdesi za Tyršovým koupalištěm? Nebo skončily jejich ostatky mezi čtyřmi tisíci ostatky padlých německých vojáků, které byly „uskladněny“ v továrním skladišti v Ústí nad Labem, posléze převezeny do Brd a nakonec uloženy v Hlučíně na Opavsku? Kam se poděli neidentifikovaní civilisté z hromadného hrobu včetně Karla Hesse? To jsou otázky, na které nedokážeme zatím odpovědět. Pokud na radnici, ve městě, na policii, nebo v některé jiné instituci někdo odpovědi zná, nastal čas, aby je široké veřejnosti řekl. Jinak definitivní tečku za temným obdobím našich dějin asi neuděláme.

Tomáš Bednařík