Eskorta odvádí obžalovaného ze soudní síně po prvním dnu hlavního líčení.

„Chceš informace? Tak zaplať!“ křičel obžalovaný na reportéra

Krátký proces s vrahem z Alberta

PRAHA. Pouhé dva dny stačily Krajskému soudu v Praze k projednání případu vraždy, k níž došlo ve čtvrtek 16. září v supermarketu Albert. Hrůzný čin, který vloni otřásl Rakovníkem, se opět v celé své krutosti připomněl v jednací síni. Na tragickou událost museli vzpomínat nejen předvolaní svědkové, ale i nejbližší příbuzní zavražděné. Smutný příběh sledovali v soudní síni i redaktoři Raportu. Hlavní fakta jsme již zveřejnili, dnes přinášíme další podrobnosti.

Nic neví, měl zkrat

Hlavní líčení bylo zahájeno v úterý 22. března. Eskorta vězeňské služby přivedla obžalovaného v poutech. Na chodbě už v tu chvíli čeká několik svědků, mezi nimi i příbuzní zavražděné. Tříčlennému senátu předsedá soudce Ivo Zelinka, obžalovaného hájí rakovnický advokát Michal Špirk.

Státní zástupce Zbyněk Vondra vznesl obžalobu pro trestný čin vraždy se sazbou až do 18 let vězení. A pak už předstoupil před senát obžalovaný. Připustil, že manželství s Halynou P. v poslední době neklapalo a měli před rozvodem. Hádali se nejčastěji o syna. Obžalovaný tvrdí, že jeho žena pila a jednou ji prý dokonce kvůli opilosti musela odvézt z domova sanitka. Nikdo ze svědků ale podobné zkušenosti nemá. Požívání alkoholu vyloučil i bratr oběti. Obžalovaný u soudu tvrdil, že neměl v úmyslu vraždit. Jednal prý v afektu. Původně šel prý do vedlejší prodejny autodílů a v Albertu se stavil jen pro banány pro syna. Společnou návštěvu na sociálce už prý měli domluvenou telefonicky stejně jako předání peněz pro syna. Když se ale potkal s manželkou, došlo přímo mezi regály k hádce. Pak už si na nic nepamatuje. „Měl jsem zkrat, dál nic nevím,“ popisuje.

Vražedný útok na vlastní oči nikdo neviděl. Asi nejblíže byla k místu nakupující, která stála se synem u regálu s ponožkami. „Slyšela jsem nejprve výkřik, jako když se vzteká dítě. A pak další dva silné ženské výkřiky. Když jsem se otočila, kousek od nás ležela na zemi prodavačka. Z nosu jí tekla krev, oči vsloup. Nad ní stál muž s nožem. Lekla jsem se, vzala syna a utekla pryč. Bála jsem se, že je to nějaký šílenec. Pak jsem hned volala prodavačky,“ řekla soudu náhodná svědkyně Hana Joglová.

Policii ignoroval

Z personálu prodejny přiběhla na místo jako první Renata Tomanová. „Vybalovala jsem zboží a najednou slyším strašný křik. Když jsem přiběhla, nikdo u ní ještě nebyl, jenom Pánek s nožem. Říkala jsem mu, ať jde pryč. On řekl, že čeká na policii. Halyna stále ještě dýchala. Snažily jsme se zastavit krvácení ručníky, pak jsme zkoušely masáž srdce i umělé dýchání. On stál nad námi. Hrozně jsme se bály, aby nás také nenapadl. Nůž měl pořád v ruce. Říkala jsem kolegyni, že to bude dobré. ‚Já myslím, že to nebude dobré,‘ říkal sarkasticky,“ vzpomíná si Renata Tomanová.

Mezi prvními se na místo činu dostal pracovník bezpečnostní agentury Pavel Franěk. „Byl jsem na obchůzce, když slyším, jak mě volají, abych přišel k oddělení oděvů. Tam už ležela paní Halyna na zemi, všude samá krev. Kolegyně jí dávaly první pomoc. Obžalovaný stál kousek od nich s nožem v ruce. Vyzval jsem ho, aby nůž odložil. Řekl mi, ať se do toho nepletu. Vytáhl jsem zbraň a znovu jsem ho vyzval k odložení nože. Řekl, ať klidně vystřelím na živý terč. Asi do 10 minut pak přijela státní policie. Ale ani na její pokyny nereagoval. Vyzývali ho, aby odložil nůž, lehl si na zem a dal ruce za záda. On ale křičel, ať ho nechají na pokoji, že je nemocen, má prý artrózu. Zpacifikovat se ho podařilo, až když přijela městská policie,“ popsal svědek Franěk. Zároveň potvrdil, že Jana Pánka od vidění znal, protože do prodejny chodíval poměrně často. „Halyna říkala, že ji fyzicky napadá a vyhrožuje zabitím. Nechávala se před ním zapírat,“ dodal pracovník ochranky.

Tiskový mluvčí krajské policie poskytuje první informace. Hypermarket i parkoviště jsou až do večera uzavřeny. Prostor hlídá městská policie.

Konflikt na chodbě

Druhý díl hlavního líčení byl na programu ve čtvrtek 7. dubna. Krátce po čtvrt na devět dopoledne přivádí eskorta spoutaného Jana Pánka. Na chodbě čekají svědkové, dva televizní štáby a několik píšících novinářů. V momentě, kdy se eskorta blíží ke vchodu do jednací místnosti a kamery TV Prima i Nova se rozeběhnou, vrhá se před ně bratr obžalovaného a dlaněmi se snaží zakrýt objektiv zpravodaji Primy. Kameraman se ho snaží marně odstrčit. Na pomoc mu přiskakuje jeden z novinářů, z obou stran padnou ostrá slova…

Tušila, že ji zabije

Jako první je ke svědecké výpovědi předvolána Jana Ženíšková, kolegyně zavražděné Halyny P. Označila mrtvou ženu za blízkou osobu, která se jí často svěřovala s problémy. Potvrdila, že Halyna občas přišla do práce s modřinami na těle. Když se jí ptala, kdo jí modřiny udělal, vždy odpověděla, že manžel. Stalo se to několikrát. Svědkyně také řekla, že Jan Pánek byl za manželkou několikrát na jejím pracovišti v supermarketu Albert, ale nikdy neviděla, že by tam došlo mezi Halynou a Pánkem k hádce nebo k jinému konfliktu. Asi od února 2010 se Halyna začala obávat o svůj život. To už s Pánkem nebydlela. Řekla kolegyni, že má tušení, že ji manžel zabije, že ji nenechá odejít. Zvláště poté, kdy jí soud svěřil do péče jejich osmiletého syna, kterého Pánek nade vše miloval. Často se stalo, že svědkyně vezla Halynu po směně svým autem domů. „Halyna mně řekla, že Pánek má pistoli. Prý ji viděla i její starší dcera,“ uvedla Jana Ženíšková.

Mlčící vrah

Další část výpovědi se týkala osudného dne. „Asi v 10 hodin měla Halyna telefonát. Volal její manžel a ptal se, jestli je v práci nebo v cikánově (rozuměj na Hané, kde Halyna před svojí smrtí bydlela – pozn. redakce). Začala se třást, byla bledá, úplně jiná, než jindy,“ pokračovala svědkyně ve výpovědi. Krátce před útokem uviděla Pánka stát u skladu „nepotravin“. Halyna byla v té době v kuchyňce, kam posléze přišla i svědkyně. Po chvíli Halyna z kuchyňky odešla. Řekla kolegyni, že ji volá manžel, že se jde zeptat, co chce. „Asi po deseti minutách jsem z reproduktoru slyšela, že je přivolávána ochranka. Hned jsem věděla, že se Halyně něco stalo. Vyběhla jsem ven a uviděla ji ležet na zemi v uličce v oddělení elektro – domácí potřeby a textil. Spatřila jsem i Pánka. Stál nad ní, v ruce držel nůž, který byl od krve, a mlčel. U Halyny ještě nikdo nebyl. Proti mně přicházel Pavel Franěk z ochranky. Řekla jsem mu, že tam leží Halyna a že má Pánek v ruce nůž. Pak jsem odešla do zázemí, abych přivolala záchranku,“ popisuje Jana Ženíšková dramatické okamžiky z odpoledne 16. září 2010 a dodává: „Nazpátek už jsem nešla, protože jsem to psychicky nezvládla.“

Na dotaz státního zástupce rezolutně popřela, že by Halyna chodila do práce opilá nebo že by byla závislá na alkoholu a nestarala se o nezletilého syna. Naopak potvrdila, že byla spolehlivá pracovnice a oblíbená kolegyně.

Kriminalisté z oddělení vražd se radí s tiskovým mluvčím, které informace jsou vhodné ke zveřejnění.

To nebude dobré!

Druhá svědkyně Miroslava Skoupá pracuje v supermarketu Albert 12 let a z Halynou P. se znala pouze z pracovního styku. Nebyla její kamarádka a o tom, že ji manžel bil, věděla pouze od kolegyň. „Modřiny jsem ale viděla osobně několikrát,“ řekla svědkyně. V kritický den přišla do práce ve 13 hodin a potkala Halynu, která šla do kuchyňky na oběd. „Seděla jsem ve své kanceláři u počítače, když jsem z reproduktoru uslyšela, jak je volána ochranka. Bylo to asi kolem půl druhé. Vyběhla jsem ven a uviděla Halynu ležet v tratolišti krve. Asi metr od ní stál Pánek se zakrvaveným nožem v ruce. Byl to zelenočerný kuchyňský nůž asi 25 cm dlouhý. Běžela jsem k regálu s ručníky, vzala jsem je a šla jsem Halyně na pomoc. To už přibíhaly další kolegyně. Držela jsem ručník na ráně, která nejvíc krvácela. Pánek mně v tom nijak nebránil. Jen stál a díval se. Říkala jsem Halyně, že to bude dobré. Na to Pánek prohlásil, že to dobré nebude,“ vypověděla Miroslava Skoupá. Doplnila, že se snažily s kolegyněmi zadržovat krev až do příjezdu záchranky. Zaregistrovala, jak ochranka vyzývala Pánka, aby odhodil nůž, což odmítl. Všimla si také povaleného nákupního košíku. Podle ní ještě Halyna žila, ale není si jistá, zda ji vnímala.

V dalším průběhu jednání přečetl předseda senátu několik listin, které soud obdržel mezi prvním a druhým jednáním. Mezi nimi i zprávu o aktuálním zdravotním stavu Jana Pánka. Z ní mimo jiné vyplynulo, že se potýká s psychickými problémy. Podle znalce vraždil ve stavu snížení příčetnosti.

Závěrečné řeči

Státní zástupce Zbyněk Vondra ve své závěrečné řeči uvedl, že nejsou žádné pochybnosti o tom, že ženu zavraždil právě Jan Pánek. Předložené důkazy, expertízy i výpovědi svědků to jasně prokázaly. Poukázal na brutalitu útoku, kdy Pánek manželku bodl nožem hned třikrát. „Poprvé do obličejové části hlavy takovou silou, že se špička nože zlomila o lícní kost napadené. Podruhé do pravého ramene a potřetí nalevo pod klíční kost. Útok byl veden tak, aby byla oběť usmrcena,“ řekl státní zástupce. Připomněl, že obžalovaný má agresivní povahu, svoji manželku dlouhodobě pronásledoval a psal jí výhrůžné SMS zprávy. Upozornil na to, že nůž musel před útokem rozbalit, protože je prodáván v ochranném pouzdře. To znamená, že chtěl vraždit. Proto navrhl, aby byl Jan Pánek odsouzen za zločin vraždy a byl mu uložen trest v horní polovině sazby, který by vykonával ve věznici se zvýšenou ostrahou.

Obhájce Michal Špirk řekl, že Jan Pánek svůj čin nepopírá. Nejedná se však o vraždu, ale o zabití spáchané v silném rozrušení a ve stavu snížené příčetnosti. Pánek byl dlouhodobě v tíživé životní situaci, neboť byl bez práce, bez bydlení, zadlužený a navíc se mu rozbil automobil, na kterém byl existenčně závislý. „Ocitl se v začarovaném kruhu. Navíc mu nebyl svěřen do péče syn, kterého měl velmi rád a na něhož byl fixován,“ uvedl na Pánkovu obhajobu advokát Michal Špirk. Protože si myslí, že v Pánkově případě je zachována možnost nápravy, navrhl překvalifikovat zločin vraždy podle par. 141, odst. 1 Trestního zákoníku na zabití a uložit trest v dolní polovině sazby ve věznici s ostrahou.

Třináct a půl roku

Po půlhodinové přestávce vynesl soud rozsudek. „Je nepochybné, že se jednalo o zločin vraždy, a proto se Jan Pánek odsuzuje podle paragrafu 140, odstavec 1 Trestního zákoníku k odnětí svobody na 13 let a 6 měsíců nepodmíněně. Zařazen bude do věznice s ostrahou,“ vyřkl ortel předseda senátu Ivo Zelinka. Navíc musí Jan Pánek zaplatit způsobené škody VZP ve výši 4722 Kč a nezletilému synovi L. P. v zákonné výši 240 tisíc korun.

Ve zdůvodnění soudce uvedl, že není důkazu o tom, že by Jan Pánek vraždu dopředu připravoval a přišel do supermarketu s úmyslem manželku zavraždit. Jednalo se o stupňovaný afekt. Motivem jednání obžalovaného byla snaha získat syna do své péče. Proto podal návrh na změnu péče, což přišel manželce říct. Je pravděpodobné, že spouštěcím motivem útoku byla odmítavá slova ženy. „I když byly po ruce jiné předměty, jako pánve, hrnce a další věci, jimiž mohl na ženu zaútočit, zvolil ale nůž o dvaceti centimetrové čepeli. Proto se dopustil vraždy, nikoliv zabití,“ dodal Ivo Zelinka s tím, že nejvíc ze všech aktérů tragédie byl postižen Pánkův syn. Přišel nejen o matku, ale na dlouhá léta i o otce a navíc musel být umístěn do dětského domova.

Odsouzený Jan Pánek se na místě proti rozsudku odvolal, státní zástupce si vzal lhůtu na rozmyšlenou. Případem se nyní bude zabývat Vrchní soud v Praze.

Krátce po vraždě začali obyvatelé Rakovníka přinášet před hypermarket květiny a zapalovali zde svíčky.

Dohra na chodbě

Líčení je u konce. Eskorta odvádí odsouzeného dlouhou chodbou ven ze soudní budovy. Reportér TV Prima se ho cestou ptá, co říká rozsudku. „Chceš informace, tak zaplať!“ vykřikne podrážděně Pánek na reportéra. „Tak to je přesně on!“ okomentuje Pánkův výrok jedna z rakovnických svědkyň.

Pavel Sklenička, Tomáš Bednařík