Petr Cafourek.

Petr Cafourek pátrá po rodinách vysídlených v roce 1915 z Valle di Ledro

Na Rakovnicku našlo azyl tisíc Italů

Údolí jezera Ledro (Valle di Ledro) se nachází v podhůří Alp, nedaleko Lago di Garda, na severu Itálie v provincii Tridentsko. V šesti obcích tohoto údolí – Tiarno di Sopra, Tiarno di Sotto, Bezzecca, Concei, Pieve di Ledro a Molina di Ledro – žije dnes pestrým kulturním a společenským životem kolem pěti tisíc obyvatel. Nebylo tomu ale vždy. Určitě si teď říkáte, proč tuto informaci přinášíme v regionálním týdeníku okresu Rakovník v na hony vzdálených Čechách. Odpověď je jednoduchá. Protože mnoho z předků dnešních obyvatel z údolí jezera Ledro mělo s Rakovnickem co do činění. Hodně z nich zde totiž v letech 1915 až 1919 našlo svůj nový „domov“. V následujících řádcích se pokusíme za přispění badatele Petra Cafourka z Rakovníka dávno zapomenutou historii připomenout…

Vzpomínka z dětství

„Když mně bylo tak 10 – 12 let, vyprávěla moje babička, že za první světové války, kdy spolu s dědou vlastnili v Rakovníku pekařství, docházeli k nim nějací Italové, a protože neměli žádné peníze, dávala jim zadarmo pečivo,“ vypráví Petr Cafourek a dodává, že tuto vzpomínku dávno zasunul do hloubi své mysli. „Asi před půldruhým rokem jsem náhodou viděl v televizi pořad o italských vystěhovalcích v Čechách. Okamžitě se mi vybavilo babiččino vyprávění a začal jsem se o jejich osudy zajímat. A tak jsem se dostal až ke Svazu obcí Valle di Ledro v Itálii, s jehož předsedou Giulianem Pellegrinim jsem si začal prostřednictvím mailu dopisovat. To, co jsem se dozvěděl, mě doslova pohltilo,“ pokračuje Petr ve vyprávění.

V květnu 1915 odjelo z nádraží v Rivě více než 3 tisíce lidí do Čech.

Násilné vysídlení

Do 1. světové války bylo Tridentsko (včetně Valle di Ledro) součástí Rakousko-Uherské monarchie. Stejně jako Čechy. Na začátku války byli muži z Tridentska vysláni do bojů na ruskou a srbskou frontu. Protože bylo Tridentsko hraniční oblastí a předpokládal se zde průběh fronty, bylo po vstupu Itálie do války proti Rakousko-Uhersku 24. 5. 1915 více než 75 tisíc osob (starců, žen a dětí) spěšně evakuováno do Tyrolska, horních a dolních Rakous a také do Čech a na Moravu. Evakuace se samozřejmě dotkla také obyvatel obcí z Valle di Ledro. Na základě nečekaného rozkazu z 22. 5. 1915 bylo ze dne na den více než tři tisíce osob z této oblasti dopraveno do Čech.

„S sebou si směli vzít nejnutnější zavazadla do 15 kg, i když celá rodina měla pět i více dětí. Ani si nedovedeme představit otřesný pohled na 16 kilometrů dlouhou cestu do města Rivy. Po úzké silnici šel po jedné straně dobytek a po druhé naříkající ženy, plačící děti a starci, kteří se sotva pohybovali. Bylo jim řečeno, že odjíždějí na týden, maximálně na tři týdny a pak se zase vrátí domů. Nikdo z nich netušil, že se tento pobyt protáhne na čtyři roky. A že se mnozí už nevrátí vůbec,“ popisuje dramatické chvíle z května roku 1915 Petr Cafourek.

Průvod nešťastníků dospěl k nádraží, kde byla naložena postupně zvířata a pak lidé, nyní již zcela bez prostředků a bez domova. Přeplněný vlak je odvážel do neznáma – 96 plně naložených vagónů musely táhnout dvě lokomotivy.

První slovo bylo chleba

Nejprve jeli vysídlenci do Salzburgu, kde se dlouho nezdrželi, a pak přes Vídeň do Čech. Gino Bazzoli, který byl mezi nimi, v knize „Bohemia L’esodo della Valle di Ledro 1915 – 1919“, kterou vydal Svaz obcí údolí Ledra, na příjezd do Čech vzpomíná slovy: „Ráno třetího dne po odjezdu jsme zastavili v opuštěné stanici a zůstali tam tři hodiny. Pak přijeli četníci s dívkou, která hovořila naší řečí. Bylo nám sděleno, že jsme dojeli na místo určení v Čechách. Po těchto slovech jsme se vyděsili. Zdálo se nám, že jsme se ocitli na konci světa, bez návratu domů. Na nástupišti byly vozy, čekající na naše ubohá zavazadla a na nejmenší děti. Provázeni četníky a laskavou slečnou jsme pokračovali do města s černým humorem. Zaprášeni, špinaví a vypadající jako cikáni, sledováni lidmi, kteří na nás hleděli s údivem. Lidmi, kteří mluvili jinou řečí, jíž jsme nerozuměli ani slovo. Od tohoto okamžiku četníci rozdělovali některé vozy na určená místa. Dívka dohlížela na to, aby byly ubytovány rodiny pohromadě. Naše vozy zastavily před hostincem, kde byl velký taneční sál v přízemí s výhledem na ulici. Ani stůl, ani židle. Staří a děti byli již tak unaveni, že padli na podlahu, která byla naště­stí dřevěná. Za chvíli po našem příjezdu přijely vozy se zavazadly, která zůstala na nádraží. Pak se dostavili čeští muži, kteří zařídili dvě kuchyně na uhlí. Ještě se vrátila dívka, jako spásný anděl, a neustále vysvětlovala, kde se máme uložit a naučila nás, děti, několik slov jejich řeči, abychom si mohli nakoupit něco k jídlu. První slovo, které jsem se naučil, bylo chleba.“

Bývalý hostinec U Truksů v Pavlíkově čp. 64, kde bydleli během 1. světové války italští vysídlenci.

Nový domov ve Všetatech

Ledrenští byli v Čechách dobře přijati. Přístřešek, stravu i práci, většinou na polích, jim poskytly jednotlivé české rodiny nebo obce. I přesto, že bylo mnohdy obtížné se vzájemně dorozumět, vznikly mezi Čechy a Italy velmi přátelské vztahy. „Zajímalo mě, jestli byli nějací italští vysídlenci umístěni také na Rakovnicku. I když mě předseda Svazu obcí Valle di Ledro Pellegrini napsal, že o tom nemají žádné zprávy, pustil jsem se do pátrání. A zjistil jsem, že na Rakovnicku bylo v době 1. světové války umístěno zhruba tisíc Italů. Byli zde však nejen vysídlenci z Tridentska, ale také váleční zajatci. Ti byli ubytováni hlavně v Kněževsi a okolí a byli nasazováni na nejrůznější práce. Musel jsem tedy pečlivě třídit,“ říká Petr Cafourek, který se pustil do práce vskutku mravenčí. Desítky hodin tráví v archivech, pročítal matriky, dobové zápisy z obecních zastupitelstev, listuje kronikami, prolézá hřbitovy v jednotlivých obcích. Pomáhají nejen archiváři a kronikáři, ale také starostové, na které se obrátil.

„První úspěch jsem zaznamenal ve Všetatech. Na tamní obecní úřad přišel 1. 11. 1915 befel z CaK okresního hejtmanství, že mají vyzvednout na nádraží v Rakovníku 30 Italů, ubytovat je a postarat se o ně. Starosta poslal povoz, Italů bylo nakonec 31, byli umístěni v hostinci a strávili ve Všetatech prakticky celé období války. Hostinský měl po tu dobu zákaz pořádat zábavy, protože Italové bydleli na sále. Obec jim dala matrace, přikrývky, dříví na otop. Majitel hostince pak uplatňoval finanční náhradu na monarchii. Ta činila 24 Kč na osobu a měsíc. Časem žádal o zvýšení až na 30 Kč,“ popisuje Petr Cafourek.

Po dvou měsících objevil ve Státním okresním archivu Rakovník seznam rodin, které měly děti a dostávaly na ně ještě příplatek. V seznamu je uvedeno i bydliště, kde byly rodiny umístěny, a jejich domovská obec. Pro zkušeného badatele, kterým Petr je, nebyl problém vyseparovat lidi pocházející z Valle di Ledro.

Pátrání pokračuje

První zjištěné informace poslal Cafourek Giulianovi Pellegrinimu do Itálie. Byly přijaty s povděkem. Pan Pellegrini mu poslal již zmíněnou knihu Bohemia…

„Spolu s ní vyšla 3 DVD s dobovými filmy. Jsou tam rozhovory s potomky vysídlenců a dokumentární záběry z válečné doby. Vše je děláno dvojjazyčně – italsky a česky. Je velmi dojemné sledovat tyto filmy,“ přiznává Petr. „V knize jsem objevil dvě zmínky o Rakovníku. Italové netušili, že jde o naše město, protože je v originále použit jeho německý ekvivalent Rakonitz. Je tam výpověď faráře, který píše, že odjel ze Svárova navštívit své krajany v pěti farnostech v okrese Rakovník. A na konci je druhá zmínka. V soupisu Ledrenských, kteří na území Čech zemřeli, bylo jich celkem 439, je uveden i Giacommo Casoni, který zemřel ve Všetatech u Rakovníka v roce 1915, a Giovita di Pellegrino tamtéž roku 1917.“

Pokračující pátrání odhalilo Petru Cafourkovi další italské vysídlence. Kromě Všetat byli také v Pavlíkově, Olešné, Milostíně a Krupé. „Pavlíkovský starosta Miroslav Truxa mně umožnil nahlédnout do kroniky obce Skřivaň a našel jsem tam záznam o osmi italských vystěhovalcích. Bohužel tam nejsou uvedena jména, ani odkud pocházeli. Myslím, že mohli být i v některých dalších obcích. Dá se říci, že mé pátráni je stále ještě na začátku,“ připouští skromně Petr, i když přináší prakticky týden co týden nový objev.

„Třeba včera jsem objevil, že 19. 11. 1917 zemřel v rakovnické nemocnici Giuseppe Cocci, který byl ubytován v Milostíně. Je pochován na rakovnickém hřbitově, ovšem jeho hrob jsme nenašli. Je to dávno a už může být zrušen.“

Jedna z ledrenských rodin, která byla vysídlena do Čech.

Pomníček v polích

Přílepská starostka Lenka Daenemarková má povědomí o tom, že v Přílepech a Nouzově byli za 1. světové války také nějací Italové. Pracovali tam v polích na antierozních stěnách, jejichž pozůstatky jsou tam vidět dodnes. Údajně je tam torzo pomníku italských dělníků, kteří zde zahynuli při neště­stí. „Buď se bude jednat o italské zajatce z Kněževsi, nebo vysídlence z jiné oblasti, než je Valle di Ledro. Vše musíme pečlivě prověřit. Ale není to vůbec snadné, protože jsem zatím neobjevil žádný jmenný seznam Italů, kteří byli na Rakovnicku rozmístěni. Je ale téměř vyloučeno, že by žádný seznam CaK okresní hejtmanství nevedlo. Buď se nedochoval, nebo jsem zatím měl při pátrání smůlu a nenarazil na něj,“ konstatuje Petr Cafourek.

Italsko-český projekt

Po skončení války v roce 1918 se Ledrenští (samozřejmě i vystěhovalci z dalších oblastí Tridentska) postupně vraceli domů. Poslední z nich na jaře roku 1919. Byli šokováni, když našli své původní domovy rozbombardované, protože údolím Valle di Ledro prošla několikrát fronta. Tehdy si uvědomili, že díky exodu do Čech ještě žijí.

Na přijetí v Čechách Ledrenští v dobrém velmi často vzpomínali. Vyprávěli o tom svým potomkům a naučili je i pár slov česky. Bývalí vysídlenci udržovali ještě dlouho po 2. světové válce kontakty s českými hostiteli. A tak se tří – čtyřletý pobyt v Čechách stal nedílnou součástí historie italského Valle di Ledro. Nedávno Svaz obcí této oblasti inicioval projekt oživení této významné části své historie. Na jeho základě by se citové vazby z minulosti měly proměnit v praktickou spolupráci na úrovni místních samospráv. Záštitu nad tímto projektem převzal v roce 2007 i velvyslanec České republiky v Itálii Vladimír Zavázal.

„Předseda Svazu obcí Valle di Ledro Giuliano Pellegrini chce přijet na jaře letošního roku na Rakovnicko a navštívit ty obce, které poskytly jeho krajanům azyl. Setkat se s jejich starosty i obyvateli. Protože bych mu chtěl při této příležitosti poskytnout co nejvíc informací a historických dokumentů, žádám čtenáře Raportu, kteří mají nějaké povědomí o pobytu italských vysídlenců v jejich obci, nebo snad v rodinném archivu či albu nějaké dokumenty či fotografie, aby se mi ozvali na telefon 313 512 907 nebo na mailovou adresu portodefo@centrum.cz,“ dodává Petr Cafourek. O dalším vývoji pátrání i o návštěvě pana Pellegriniho na Rakovnicku budeme na stránkách Raportu informovat.

Tomáš Bednařík