Současný pohled na bývalou vilu Josefa Buhla.

Rakovnická Bulovna se jmenuje po Josefu Buhlovi, pruském správci dolů barona Puthona

Školní statek – úspěšná minulost, nejasná budoucnost

Bulovna je půvabné místo ležící na jihovýchodním konci města Rakovníka. Místní ho mají odjakživa spojené se zemědělstvím. Až do 50. let minulého století tu bývala nevelká farma rodiny Slaných, posléze pak Školní statek Střední zemědělské technické školy v Rakovníku. Jeho historii vám chceme alespoň v kostce přiblížit.

Kde se vzalo jméno?

Když se zeptáte, odkud vzala Bulovna své jméno, odpoví správně jen ti nejzasvěcenější. Podle ústního podání měl název souvislost se skotem, který se v této lokalitě odedávna choval. Zkomolená Volovna, Bůlovna, protože tam pěstovali buvoly, protože tam bučejí krávy. Bulíkovna, protože bulík je vůl. A tak podobně. Když Monika Pokorná sbírala podklady pro svoji knihu „Když se v Rakovníku řekne…“, narazila na letitou pohlednici Rakovníka, na níž je vyobrazen honosný dům s popiskou Vila Bulovna. Je logické, že pokud má vila jméno, bývá to po nějaké konkrétní osobě.

Jako už mnohokrát lze odpověď na záhadné pojmenování lokality najít „mezi řádky“ velkého díla rakovnického dobrovolného archiváře Františka Levého „Dějiny královského města Rakovníka“. K mému velkému překvapení se termín Bulovna nevztahuje k zemědělské výrobě, ale k těžbě uhlí. V roce 1864 vznikla ve městě Rakovnická horní akciová společnost, k jejímuž zřízení obdržel úřední povolení svobodný pán z Puthon. Ten zakoupil od Prusa Müllera kutiště, které původně náleželo mlynáři Hynku Žákovi na Zábranském mlýně, a zvětšil je o hotový důl Mašků nad Ovčínem, o doly lubenských rolníků u Sence a o doly v Krčeláku. Správu dolů svěřil baron Puthon Prušákovi Josefu Buhlovi. Ten si roku 1868 postavil na návrší při cestě „Zábranské“ honosnou vilu, kterou pojmenoval sám po sobě: Villa Buhlovna. Toto jméno si lid rakovnický počeštil na Bulovna. Když se baron Puthon roku 1872 finančně vyčerpal a ohlásil konkurs, převzala horní dílo vídeňská firma Herwig-Woller a spol. S Puthonem „zmizel“ z Rakovníka i Josef Buhl. Vila, jejíž jméno se rozšířilo na celou lokalitu nad tratí, však zůstala a postupně měnila svůj vzhled.

Zemědělství se na Bulovně začala systematicky věnovat v meziválečném období rodina Slaných. Stejně jako všechna hospodářství v Československu byla po únoru 1948 postupně znárodněna i farma Slaných. Stala se součástí státního statku. V roce 1958 vznikl sloučením původního školního statku někdejší Rolnickohospodářské školy a provozovny státního statku na Bulovně Školní statek Střední zemědělské technické školy v Rakovníku. Jeho areál, včetně hospodářských budov a učeben, se rozkládá právě na Bulovně.

Ošetřovatelka prasat Julie Šebková na archivním snímku.

Doba prosperity

Od roku 1975 až do odchodu do důchodu v roce 2005 byl ředitelem školního statku Václav Topka. Podle jeho slov hospodařil ŠS v dobách své největší slávy na 650 ha půdy a měl 45 ha chmelnic. Padesát až 60 kmenových zaměstnanců pečovalo o 650 kusů hovězího dobytka (z toho 150 krav) a 500 prasat s prasnicemi. Dále tu bývaly čtyři páry tažných koní a dva sportovní. O studenty SZeŠ se starali tzv. instruktoři. Pracovali s nimi v rostlinné a živočišné výrobě. „Praxe bývala týdenní a o prázdninách třítýdenní až měsíční. V tehdejší době byli studenti velmi pracovití, protože to byly převážně děti ze zemědělských rodin z vesnic, které byly práci zvyklé. Na jedné směně bývalo každý den 6 až 10 žáků. Na praxi přicházeli tak, aby mohli být u ranních prací. Ještě než byl postaven internát, přespávali přímo na Bulovně. Do kravína nastupovali ve čtyři ráno, do ostatních stájí o hodinu později,“ říká Václav Topka a pokračuje: „Pak měli denní pauzu a večer nastupovali znovu. Byli tu na stravu, na nocleh, na všechno. Jídlo se sem dováželo ze školní kuchyně. Tady byla jídelna, kde se jedlo. Studenti zastali také veškerou práci na chmelnicích, které bývaly směrem na Lubnou a celý blok v Huřvinách. Drátkovali, zaváděli chmel, odstraňovali plevely a samozřejmě sklízeli. Nejprve ručně, pak na dvou česačkách ČCH 3 a LČCH 2. Měli možnost získat zdarma řidičské průkazy na osobní automobily, motorku a traktor. Praxe bývala nedílnou součástí maturit.“

Ze studentů špičkoví odborníci

Vedle chovu hovězího dobytka, prasat a koní býval součástí ŠS i drobnochov. Králíci, slepice a podobně. Ovšem v podstatně menším množství, než základní stádo živočišné výroby. Studenti tak měli ideální příležitost vyzkoušet si v praxi to, co se ve škole naučili teoreticky. Získali návyky v zacházení se zvířaty, v rostlinné výrobě, při práci na pozemcích atd. „Každý žák musel umět podojit krávu, ohodnotit exteriér dobytka, vypočítat krmnou dávku, přírůstek, dojivost a podobně,“ konkretizuje Václav Topka.

„Škola mívala velký kredit a musím podotknout, že v 70. a 80. letech to byla jedna z nejtěžších středních škol v Rakovníku. Když student odmaturoval, byl to zdatný technik, který mohl po zapracování zastávat funkci zootechnika, agronoma nebo i jiné posty. Dnes jsou naši bývalí maturanti špičkoví odborníci, ředitelé podniků a podobně,“ tvrdí Václav Topka.

Podle jeho slov bylo výhodou Školního statku, že měl stabilizovaný kádr pracovníků. Mnozí z nich zde pracují dodnes. Důležitá byla i investiční výstavba. V roce 1960 byl postaven čtyřřadý kravín na 180 krav. Postupně vyrůstaly i další objekty: sušárna chmele, prasečáky, porodna prasnic, odchovna prasniček, seník atd. Každý rok se proinvestovalo zhruba kolem 3 – 4 milionů korun. Vše hradil ze státního rozpočtu Středočeský kraj, který v té době spravoval devět školních statků. Rakovník spolu s Hořovicemi patřily k nejlepším.

Celkový historický pohled na areál Bulovny.

Úbytek půdy, dobytka i lidí

Po roce 1989 se v chodu Školního statku příliš nezměnilo. Pouze ubyla pronajatá zemědělská půda. Hlavně od lubenských a seneckých vlastníků. Asi 150 ha si vzalo zpět JZD Senomaty. Restituce s potomky (dvěma dcerami) původního majitele pana Slaného byla vypořádána. Budovy zůstaly v majetku státu.

Zůstala výměra 500 ha (z toho 11 ha chmelnic), která se držela prakticky až do roku 2007, kdy vzhledem k výstavbě v okolí města přišel ŠS o dalších 50 ha půdy, která byla do poslední chvíle obdělávaná. Snížily se stavy dobytka.

Dnes je tu kolem 250 ks hovězího, z toho 120 krav, 60 prasnic a 500 prasat včetně selat. Drobnochov v podstatě pominul, chovají se tu pouze kozy. Počet zaměstnanců se snížil na pětadvacet. Praxe studentů funguje téměř ve stejném objemu s výjimkou prázdninových praxí. Je ale jinak rozložená. Léto stojí na kmenových zaměstnancích, chmel sklízejí brigádníci.

Po revoluci došlo také k poklesu počtu tažných koní a zůstaly jen sportovní koně – zhruba 10 kusů. Tento počet byl postupně zredukován na čtyři. „Protože tak vznikla ve statku volná kapacita, jsou tu ustájeny i koně soukromých osob. Je jich sedm. Majitelé se o ně starají a statek zajišťuje krmení a ustájení. Za krmení a ustájení a energii majitelé koní hradí poplatek,“ doplňuje Václav Topka. Odezvu mezi širokou veřejností si získal prodej mléka, který statek provozuje od loňského roku. Týdně se ho prodá kolem 250 litrů.

Nejasná budoucnost

Počínaje 1. dubnem 2007 ukončil Středočeský kraj činnost Školního statku Rakovník jako samostatného právního subjektu a statek byl sloučen se Střední zemědělskou školou – jako školní hospodářství.

Výměra hospodářství je v současné době 450 ha zemědělské půdy, na které se pěstují obiloviny, řepka, krmné plodiny a chmel. V živočišné výrobě se chová skot, prasata a koně. Nadále zde probíhá hlavní činnost školy, tj. výuka studentů. Žáci studijního oboru Agropodnikání a v některé problematice i žáci studijního oboru Ekologie a ochrana krajiny zde nacházejí podmínky pro praktickou výuku.

Dne 1. ledna 2011 došlo k další organizační změně. Středočeský kraj zrušil školní hospodářství a ŠS se stal opět subjektem řízený krajem. Podle posledních informací by mělo ve středních Čechách zůstat pouze pět školních statků: Rakovník, Benešov, Čáslav, Poděbrady a Toušeň u Brandýsa nad Labem, kde by mělo být jejich centrální vedení. V jaké podobě bude ŠS Rakovník v blízké budoucnosti působit, je nejasné.

V současné době probíhá vleklý soudní spor mezi Středočeským krajem a JUDr. Lubomírem Lippertem, vlastníkem některých pozemků, které školní statek užívá. Podle informace z kraje se jedná především o nájemné, které kraj panu Lippertovi údajně dluží. Prozatím také nedošlo k dohodě o směně resp. odkoupení dvou pozemků v majetku JUDr. Lipperta, které statek potřebuje ke své činnosti. Jedná se o pozemek pod stávající jídelnou a pozemek využívaný pro příjezdovou cestu do areálu školního statku.

„Až budou urovnány majetkoprávní záležitosti, může kraj přistoupit ke koncepčnímu řešení budoucnosti statku. Mělo by být úzce spjato se zemědělským školstvím v kraji. Vzhledem k jeho celkovému útlumu bude zřejmě nejefektivnější, aby se v každé ze zemědělských škol učil jen jeden obor. V souvislosti s Rakovníkem padl třeba návrh, aby zdejší škola byla přípravou na studium na Zemědělské univerzitě v Suchdole. Nezapadla ani myšlenka na výrobu ekologických produktů,“ nastínil možné kroky dalšího vývoje statku i školy náměstek středočeského hejtmana a senátor Marcel Chládek.

Tomáš Bednařík

(Autor děkuje za spolupráci Václavu Topkovi, Monice Pokorné a Marcelu Chládkovi)