Jirka Röll na Judské poušti nedaleko Jericha.

Jiří Röll: „V Izraeli a na palestinském území jsem se cítil bezpečněji, než v noci v rakovnickém parku!“

Rakovnický Elvis se vydal po stopách Ježíše Krista

Čas vánoční je podle křesťanské tradice spojován s narozením Ježíše Krista v Betlémě. I když tento příběh zná takřka každé malé dítě, jen málokdo v tomto mystickém městě byl. Dramaturgovi Kulturního centra v Rakovníku a známému zpěvákovi QR Bandu Jiřímu Röllovi se to podařilo letos v listopadu. Navštívil nejen Betlém, ale i další zajímavá místa v Izraeli. Po svém návratu se Raportu svěřil se svými čerstvými dojmy.

Jirko, proč ses rozhodl jet právě do Izraele?

Existuje po světě několik míst, která bych rád viděl. V mládí jsem hodně četl a získal jsem k nim vztah. Izrael byl jedním z nich. Izrael a Palestina jsou průsečíkem tří náboženství a kolébkou současné civilizace. Proto, když jsem objevil cenově dostupný desetidenní zájezd, neváhal jsem ani minutu. Do těchto končin je nejlepší jet buď na jaře, nebo na podzim. To je tam pro nás jakž takž přijatelné počasí. Já jsem si vybral podzim. Bylo kolem 25° Celsia.

Jak velká bezpečnostní opatření byla na letišti?

Hodně veliká. Letěli jsme s izraelskou společností EL AL Israel Airlines, která je, vzhledem ke svým bezpečnostním opatřením, asi nejbezpečnější na světě. Ještě než nás v Praze - Ruzyni odbavili, absolvovali jsme pohovor. Pracovníci společnosti většinou mluvili česky. Ptali se nás, kdo nám balil kufry, mě se ptali, protože jsem měl v pase razítko z Tunisu, s kým jsem se tam setkal atd. Kufry jsou rentgenovány, u rámů probíhá osobní prohlídka. Zajímavé bylo to, že při nakládání kufrů do letadla bezpečnostní pracovník ještě kontroloval, jestli cestou nebyl přidán nějaký kufr, který nemá pečeť společnosti, nebo jestli nejsou pečeti poručené. Na palubě letadla bylo cítit, že mezi pasažéry jsou přítomni pracovníci bezpečnostní služby.

Při zpáteční cestě to bylo také takové?

Když jsme se vraceli domů, na letišti v Tel Avivu probíhalo vše podobně. Na rozdíl od Ruzyně tam ale procházely kufry velkým rentgenem před našima očima. Jakmile rentgen ukázal něco podezřelého, museli jsme na osobní prohlídku. V mém kufru zjistil rentgen láhev. Byla v ní voda z Mrtvého moře. Protože výbušniny mohou být i v kapalném stavu, tak pracovnice bezpečnostní služby láhev vyndala a přesvědčila se, že jde opravdu o vodu z Mrtvého moře. Pak nám česky řekla, že taková opatření se dělají hlavně pro naši bezpečnost.

Která místa jste navštívili?

Izrael je bohatý na památky. Archeologové je odkrývají na základě údajů z Bible. Např. takto našli město Jericho, kde jsme také byli. Velkým nálezem byly i svitky od Mrtvého moře dva tisíce let staré. Je tam toho k vidění moc. My jsme Izrael projeli od severu až k Mrtvému moři. Nebyli jsme v jižních pouštích a v oblasti Gazy. Byli jsme u sladkovodního Galilejského jezera (plavili jsme se tam na replikách lodí z Kristovy doby), v Nazaretu, na hoře Tabor, navštívili jsme Karfenau, město Tiberia, kde jsou leštírny diamantů, které se dovážejí z JAR. Pobývali jsme v přístavu Haifa, u břehu řeky Jordánu, která vytéká z Galilejského jezera a vlévá se do Mrtvého moře. Byli jsme samozřejmě v Jeruzalémě a bydleli jsme v Betlému.

Místo v Betlémě, kde se podle Bible narodil Ježíš Kristus.

Jaký dojem na tebe udělal Jeruzalém?

Sám jsem byl zvědav, jak to tam na mě zapůsobí, protože jsem slyšel, že to tam působí velmi sugestivně. Ale že to zapůsobí tak velmi, to jsem nečekal. Sjíždějí se tam věřící z celého světa, můžete tam potkat vyznavače téměř všech náboženství. Genius loci je tam tak silný, že působí nejen na věřící, ale i na nevěřící. O tom jsem se přesvědčil jak v Jeruzalémě, tak i v Chrámu narození Páně v Betlému. Jeruzalém má zvláštní kouzlo. Původní město je ohrazeno do dnešních dnů hradbami, které vytvořili Turci v 16. století. Z doby 2000 let a starší je tam celá řada vykopávek.

Dnes má Jeruzalém asi 800 tisíc obyvatel. Takže původní město je jen malý obdélník uprostřed dnešního města. Je tam ale obrovská koncentrace památek jak židovských, tak i křesťanských a islámských. Staré město je v podstatě obrovská soustava podloubí, kterými se prochází, kde je nespočet obchůdků mnoha národností. Židů, muslimů, křesťanů, je tam ale i hodně Arménů. Jednotlivé nákupní zóny jsou od sebe odděleny pouze vlajkami a samozřejmě se změna pozná i podle nápisů. Úřední řečí je hebrejština, pod ní je arabské písmo a pod nimi ještě angličtina.

Která z tamních památek tě nejvíc zaujala?

Bylo jich hned několik. Nejposvátnějším židovským místem je Zeď nářků, neboli Západní val, jak se oficiálně jmenuje. Nad ním stával Příbytek boží, kde bývala schraňována Mojžíšova archa úmluvy. V roce 70 n. l. ho ale srovnali se zemí Římané a zbyla pouze jedna jediná zeď, a to ještě podpůrná. A to je ona Zeď nářků. Říká se jí tak proto, že Židé k ní chodí naříkat nad zničením jejich nejposvátnějšího chrámu. Dvě třetiny zdi jsou vyhrazeny mužům, jedna třetina ženám. Jsou tam stolečky s křesílky, ty si lze půjčit a pobýt tam delší dobu. Ve zdi jsou spáry, do kterých poutníci vkládají psaníčka. Každý večer je pověření lidé vyndají a uvolní tak místo dalším. Ke zdi se nesmí přistoupit bez jarmulky na hlavě, proto tam jsou k dispozici zadarmo papírové. Vedle zdi je vchod do podzemích prostor, kde jsou studovny. Jsou tam uloženy svaté knihy nejrůznějších rabínů. Tam se může chodit studovat zdarma. Ale všechny spisy jsou v hebrejštině, takže nic pro nás.

Předpokládám, že jste navštívili i Golgotu a ostatní místa, spjatá s posledními dny Kristova pozemského života…

Golgota, neboli Kalvárie, je pro změnu zase nejposvátnějším křesťanským místem. K ní vede Křížová cesta (Via Dolorosa) s jednotlivými zastaveními. To je hrozně úzká ulička do kopce. Dnes není vidět, že Golgota je pahorek. Tehdy stával mimo zdi Jeruzaléma. Na Golgotě je postaven Chrám Božího hrobu. Ukazují tam místo, kde stály kříže. Je tam ještě zbytek skály. Hrob, do kterého byl Ježíš po ukřižování uložen, je o kus dál. Byl jsem se v něm také podívat. Je hrozně malý, pouští se tam po čtyřech lidech. Je tam kámen, kde se dostalo Ježíšovi poslední pomazání a kde byl zabalen do pohřebního roucha.

Zajímavá je i Getsemanská zahrada, kde jsou dva tisíce let staré olivovníky. To bylo vědecky dokázalo. Od zahrady kousek se vypíná Olivetská hora, což je dnes nejvyšší místo Jeruzaléma. Z ní měl – podle bible – Ježíš vstoupit na nebesa.

A co islámské památky?

Nejznámější islámskou památkou je Skalní dóm v centru Chrámové hory, někdy těž nesprávně nazývaná Omarova mešita. Proslul svojí pozlacenou kopulí. Je tam kámen, na němž, podle islámského učení, měl stát prorok Mohammed. Tato mešita je po Mekce a Medině (rodném městě Mohammedově) třetím nejposvátnějším místem islámu. Další významnou památkou je mešita Al-Aksá. V ní jsou oltáře dalších dvou nejuznávanějších islámských proroků. K mému úžasu to byli Ježíš a Mojžíš. Je to nejstřeženější místo, které jsem viděl. Je centrem militantních muslimů – Brigád mučedníků od Al-Aksi. Jen tak mimochodem, k poslednímu sebevražednému útoku v Jeruzalémě došlo před dvěma a půl roky, kdy nechal ve studovně Hebrejské univerzity tamní arabský uklízeč vybuchnout bombu propašovanou v kbelíku. Další před tím vybuchla v restauraci, kam hodně chodí cizinci.

Určitě nezapomenutelným zážitkem byla návštěva Betléma…

Nad Golgotou, kde byl Ježíš ukřižován, se dnes vypíná Chrám Božího hrobu. ve spodní části snímku je kámen z původní skály Golgoty.

To je pravda. My známe Betlém především z našich zasněžených vánočních jesliček. V Betlémě ale nikdy sníh nepadá. V zimních měsících tam maximálně prší. Když někdo maluje nebo vyrábí jesličky opravdu z prostředí Betlému, tak tam nikdy sníh není. Místo, kde se měl podle Nového zákona Ježíš narodit, byla soustava jeskyň na okraji tehdejšího města. Bylo to pastýřské místo. Ovce, kozy a pastýře tam lze vidět dodnes. Nyní leží Betlém na autonomním palestinském území. Okolo celého města se vypínají 5 - 6 metrů vysoké betonové hradby se strážními věžemi. Směrem do města svítí reflektory. V hradbách jsou czech-pointy, kterými se dá do města projíždět. Při každém průjezdu tam i ven jsme se museli prokázat pasem. Autobusem procházel voják se samopalem a velmi pečlivě kontroloval pasy. Opravdu tam bezpečnost neberou na lehkou váhu.

Podle Starého zákona je Betlém rodištěm krále Davida, proto se mu také říkalo Davidovo město. Betlém se ale proslavil zejména narozením Ježíše. Mnoho domů v Betlémě je postaveno na původních vápencových jeskyních. A v jedné takové jeskyňce se podle Bible narodil i Ježíš. Matka římského císaře Konstantina nechala v Betlémě postavit Chrám Narození Páně, který je dnes dominantou města. Je to jeden z nejstarších křesťanských kostelů na světě, kde se stále konají bohoslužby. K místu Ježíšova narození se schází dolů po schodech. Většina míst, spojených s biblickými příběhy, jak v Betlémě tak i v Jeruzalémě, je pod úrovní země. Je to podobné, jako třeba v Praze s Můstkem. Když se díváte na původní „můstek“, hledíte do hloubky.

Vstoupila do těchto posvátných míst dnes už také komerce?

Začnu vstupným. Někde se platí, někde ne. Třeba do Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě se vstupné neplatí. Podobně jako v jiných turistických destinacích je i tady všude plno obchodů se suvenýry. Je tam i spousta pouličních prodejců, kteří jsou v mnoha případech dost neodbytní. Hlavně děti. Většinou jsou to Arabové. Komerce tam samozřejmě proniká. Lze koupit velice vkusné věci, ale také spoustu kýčů. Obchůdky ale nabízejí zboží nějak spojené s tím kterým místem. Není tam mezi nimi třeba McDonald nebo KFC. Ty jsou mimo historickou zónu. Přišlo mi, že tohle si Izraelci dost hlídají. Mimochodem, v Izraeli se většinou platí dolary. Místní šekely jsou spíš pro drobné záležitosti, např. když potřebujete na WC. Euro Izraelci téměř neberou, i když už ho prý také začali brát na vědomí.

Byli jste se podívat také u Mrtvého moře?

K Mrtvému moři jsme se samozřejmě také jeli podívat. Je to zajímavá anomálie. Jede se k němu asi 40 minut z Jeruzaléma po silnici kolem řeky Jordánu. Mrtvé moře je proláklina, nejnižší místo na světě. Jeho hladina je 400 metrů pod hladinou oceánu. Mrtvé moře není moře, jako jiné. Nelze v něm plavat, protože je tam velká hustota soli. Když jsem se položil na hladinu, tak mě to okamžitě vyhodilo nohy nahoru. Nelze se tam ponořit, zůstanete na vodě jako placka. No a loknout si vody, to opravdu není nic moc. Proto jsme byli upozorněni, abychom necákali, protože když se voda dostane do oka, je to velmi nepříjemné, což se stalo jedné paní z naší výpravy. Je tam ale i několik léčebných ústavů, kde se léčí kožní choroby a lupénka. V některých místech je prý Mrtvé moře hluboké až 400 metrů.

Musím dodat, že jsme měli velmi dobrou průvodkyni. Jmenovala se Dr. Janečková a vystudovala Univerzitu v Haifě. Je to Češka s tamními kořeny. Jednou nám ukazovala vesnici, kam jezdí k příbuzným. Má o Izraeli ohromné znalosti. Věděla cokoli, na co jsme se zeptali. Bylo vidět, že to nemá načtené z knížek, ale dobře zná tamní život.

Doporučil bys návštěvu této oblasti, kterou máme zafixovanou, jako rizikovou?

Záleží na tom, z jakého pohledu k tomu kdo chce přistoupit. Ten, kdo chce jet za sluníčkem a za mořem, tam sice může, třeba na jih k Rudému moři, nebo na sever ke Středozemnímu moři. Ale je to poměrně drahé. Itálie nebo Chorvatsko ho určitě vyjde levněji. Kdo se chce podívat na úžasnou koncentraci památek z předřímského, římského nebo biblického období, tak je to pro něj jedinečné. Je to místo, z něhož vyšla světová kultura. Vidět se dá opravdu hodně, ale samozřejmě ne všechno.

A ještě k té rizikovosti. Já jsem se v Izraeli, ale i na palestinském území cítil bezpečněji, než v noci v rakovnickém parku.

Tomáš Bednařík