Život na selském statku nebyl zdaleka tak idylický, jak by se mohlo zdát z této fotografie.

Novinové soudničky mnohdy připomínají Červenou knihovnu, ovšem s tragickým koncem

Příběh děvečky Fany, statkáře Klempery a jeho syna Václava

Soudnička bývala oblíbenou a čtenáři vyhledávanou rubrikou všech prvorepublikových novin. Publikované případy mnohdy připomínaly Červenou knihovnu, ovšem se smutným koncem. Nejinak tomu bylo i v případě Rakovnických novin, které vycházely v našem okrese ve 30. letech minulého století. V jednom z vydání roku 1931 jsme objevili „Pod čarou“ srdcervoucí příběh s tragickým koncem. Vše se seběhlo nějak takhle…

Na Klemperově statku

Fana Sládkovic byla děvče krev a mléko. Pružné tělo, uhrančivě černé oči a stejně takové vlasy, tvář jako Panenka Marie. Nebála se vzít za žádnou práci. Ať už ve chlévě, ve stodole, na poli, na chmelnici nebo na louce. Na každého vrhala úsměvy, jedna radost pohledět. Život se s ní ale nijak nemazlil. Před několika lety jí matku zabil blesk, ale už na to skoro zapomněla. Měla ale ště­stí v neště­stí. Tehdy desetileté dívčiny se zželelo sedlákovi Klemperovi, a tak ji přijal do služby. Byl vdovec, syn Václav pobýval na studiích mimo ves, a hospodář byl rád, že má šikovné děvče po ruce. Klempera nebyl v jádru zlý člověk, trošku bručoun. Když se ale napil, což bývalo dost často, nebyl si před jeho pádnou rukou nikdo jistý. Čeledíni i děvečky se raději klidili z cesty, když se pantáta vracel k Vrzáňovic hospody domů. Jen Fanu nikdy neuhodil. Dokonce jí nařídil, aby mu říkala „strýčku“.

Na statku ubíhal den za dnem a z veselého děvčátka se začala stávat rozkošná dívčina. Bylo jí sotva patnáct, když se stala podivná a pro ni nezvyklá událost.

Noční událost

Byl jarní večer a děvčata ze statku si vyběhla na louku za stodolu. Fana mezi nimi. Nejprve se honily v trávě, pak si sedly do příkopu, a jak to děvčata v tomto věku dělají, začaly si poměřovat prsy a dohadovat se, která z nich je má největší. Najednou, kde se vzal, tu se vzal, skočil mezi ně nějaký tulák. A než se Fana vzpamatovala, povalil ji do trávy. Vybral si však tu nepravou. Silná dívka do uhodila do brady a než se tulák nadál, zmizela spolu s ostatními děvečkami za vraty statku. Fana vběhla do kuchyně, shodila ze sebe šaty, padla na slamník a přikryla si hlavu strakatou peřinou, aby ji nikdo neviděl. Neuběhlo ani pět minut a usnula hlubokým spánkem.

Vzbudilo jí bouchnutí vrat. Uslyšela kroky a zpoza peřiny poznala pantátu Klemperu. Právě se vracel z hostince. Pivo a cigaretový kouř z něj táhly na sto honů. Připotácel se do kuchyně a těžce usedl ke stolu. Sporé světlo dopadlo na slamník a pantáta spatřil Fanu. I když byla vzhůru, dělala, že spí. Rozhodla se, že se neprozradí. Slyšela, jak si pantáta zul boty a kopl je ke kamnům. Pak zavrzala židle a Fana zaregistrovala kroky. Mířily k ní. Vytušila, že se nad ní pantáta sklonil a pozoruje ji. Teprve teď si uvědomila, že je od pasu dolů odkrytá. Bála se ale jakkoliv pohnout. Pantáta si sedl na okraj postele.

„Fano, spíš?“ uslyšela známý hlas. Hlavou jí projely zkazky, které se v čeledníku vyprávěly. Prý pantáta Klempera nenechá jednu sukni na pokoji. Ještě když byla panímáma Klemperová naživu, několikrát ho přistihla v seníku s nějakou děvečkou. „Fano, spíš? Neboj se, to jsem já, strýček,“ zašeptal hospodář znovu a na Fanu dýchl Vrzáňovic výčep. „Fano, já jsem tak nešťastnej. Nač jsou mi peníze, nač pole, les, když mě nikdo nemá rád. Přicházím domů a nikdo mně nejde naproti. Všichni se mě straní. Ani nebožka Josefka mě neměla ráda. Měla ráda jen moje peníze. A když umřela, už jsem se nechtěl znovu oženit!“

Fana je vyděšená a je jí do pláče. Ani neví proč, ale najednou bere „strýčkovu“ ruku do své a silně ji stiskne. Po tváři jí stékají slzy jako hrách, bere pantátovu hlavu do náručí a líbá ho na šedivé vlasy. „Fano, jsi hodná a mám tě moc rád. Viď, že mě máš taky ráda?!“ Najednou cítí „strýčkovu“ ruku, jak ji hladí po prsou. Přitiskne se k němu. Není jí to nepříjemné. Naopak, moc ji to vzrušuje. Pantáta si lehne vedle ní a laská ji rukou po celém těle. Netrvá dlouho a Fana zažívá slastný pocit rozkoše. Poprvé v životě… usnou ve vzájemném objetí.

Statkář byl na svém gruntu prakticky neomezeným pánem, kterému se nikdo z čeledi neodvážil odporovat.

Václav přichází

Když se s prvním rozbřeskem probudila, „strýček“ už u ní nebyl. Je dobře, že ho nikdo ze služebnictva neviděl odcházet. Nikdy potom už pantáta k Faně nepřišel, i když by si to snad bývala přála. Byl na ni i nadále hodný, u oběda s ní vždycky pěkně promluvil, a když jel do Rakovníka, nikdy jí nezapomněl přivézt alespoň kus cukroví. Měsíce plynuly a Fana na onu událost z jarní noci už dávno zapomněla.

Statek žil novou událostí. Ze studií v Praze se vrátil Klemperův syn Václav. Brzy ho byl plný dům a děvečky před ním nestačily utíkat. Z Fany se stala půvabná slečna. Také už jí bylo sedmnáct. Nemohla si nevšimnout, že jí Václav nadbíhá. Zatím ale měla ště­stí. Nikdy se nenaskytla příležitost, aby s ním byla sama. Až jednou koncem srpna. Fana právě v sušárně chmele přehazovala čerstvě načesanou úrodu, když se za ní objevil stín. Nestačila se ani otočit a kdosi silný ji uchopil za ramena. Byl to Václav. „Tak, konečně jsme sami, Fano! A teď mě musíš políbit!“ nařídil Václav. „Ale, pane, jak jste na to přišel? I děvečka líbá jen, když má ráda!“ odpověděla mu rázně. Než se ale nadála, uchopil ji Václav do náruče, povalil na hromadu čerstvého chmele a začal ji vášnivě líbat. Mohla by vykřiknout, ale mlčí. Chtěla by utéci a hned zase zůstat, pláče a směje se. Srdce se jí probouchalo do Václavovy dlaně. Nohy se marně snaží dostihnout země. Neuplynula ani čtvrt hodina a Fana se rozloučila se svým panenstvím.

Zamilovaná děvečka

Bezhlavě se do Václava zamilovala. První noc po události v sušárně proplakala, ale ráno už se nemohla dočkat, až Václava zase uvidí. Skulinkou ve dveřích chléva se dívala, až pojede na pole. Konečně se dočkala. Šel podle vozu, práskal bičem a byl tak krásný. Když jí pak večer při dojení pošeptal, že se mu stýská a že k ní v noci přijde, celá se vymydlila a vzala si čistou košili. A tak to chodilo den za dnem. Fana se jen bála, aby si „strýček“ Klempera ničeho nevšiml. Zdálo se jí, že je teď málomluvný, na pozdrav sotva odpoví a v sobotu jí dokonce zapomněl něco přivézt z města. Václav ji ale chlácholil a říkal, že pantáta určitě nebude proti tomu, aby se s ní oženil. Grund už hospodyni potřebuje, to vidí všichni.

Stalo se, co se stát muselo. Fana na sobě začala pozorovat, že se zakulacuje a začíná jí růst bříško. Nenašla ale odvahu, aby se Václavovi svěřila. Chtěla by, aby se těšil stejně jako ona. Chtěla by vše říct i „strýčkovi“. Pošeptat mu, že bude dědečkem a Václav otcem. Určitě se narodí krásný kluk, silný, jako je Václav. Už se nebude sama tolik dřít. Václav říkal, že až budou svoji, přijmou na statek novou děvečku. A ona bude panímáma Klemperová…

Zrazená a opuštěná

Jednoho rána, když poklízela ve chlévě, slyšela, jak ji „strýček“ volá. „Fano! Zameť dvůr a jdi pomoct do kuchyně. Přijedou hosté.“ Krátce po jedenácté se za vraty ozval rachot kol a na dvůr statku vjel kočár. V něm seděl Václav, neznámá slečna se slunečníkem a starší paní. „Otče, to je moje nevěsta a její matka,“ řekl Václav, že to muselo být slyšet až na druhém konci vsi. Faně se zatočila hlava. Utekla do prázdné sušárny. Roztočil se s ní svět, nohy vypověděly služby a pak už nic. Jen tma. Když hosté odjeli, objevil ji „strýček“ v sušárně polomrtvou. Položil si její hlavu do klína a dlouho ji beze slova hladil. Zdálo se jí, že ji nese strážný anděl v náručí skalami nad propastí.

Z Klemperova gruntu se stal „ústav hluchoněmých“. Každý, kdo měl Fanu potkat, sklopil oči a šel svou cestou. Nová kuchařka brzy pochopila, že se nemá raději na nic ptát. Václav kamsi zmizel. Za týden začnou žně a po nich se má Václav oženit. Fana se už třikrát pokoušela ze statku utéci, ale není kam. Kdo si je teď vezme? V noci, když všichni spí, vyplíží se na zahradu, zaboří hlavu do vlhké trávy a usedavě pláče. Nebýt „strýčka“, který jí často tajně ruku pohladí, dávno by se oběsila. Teď už se snad dočká. Ještě týden, možná dva a pak zemře. Chce už jen políbit Václavovo dítě, zavřít oči a navždy usnout.

Práce děvečky na statku byla těžká a trvala od kuropění až do setmění.

Tragické finále

Kuchařka má lehký spánek. Není tedy divu, že jí jedné noci probudil podivný hluk. Podívala se z okna na měsícem osvětlený dvůr. Užaslá spatřila na hnoji ve spodničce a košili Fanu, jak divoce přehazuje hnůj.

„Co to děláš? Proč nespíš? vykřikla na ni. Překvapená Fana ustala v práci, dala se do zběsilého smíchu a rozeběhla se k oknu. Vyděšená kuchařka ho zabouchla a zalezla radši pod peřinu. Ráno pak Fanu marně volala. Konečně ji našla ve chlévě na slámě, nehybnou, v tratolišti krve. Zburcovala celý statek a rozeběhla se pro doktora. Než přišel, byla Fana mrtvá.

Odpoledne přišli četníci, nechali přeházet na dvoře hnůj, prohledali celý grunt, ale nic nenašli. Naložili Fanino mrtvé tělo na vůz a odvezli ho do nemocnice k pitvě.

Pozdě v noci se vrátil domů pantáta Klempera. S rozedranými šaty, bez čepice a namol opilý. Hned ráno ho četníci zatkli. Znovu prohledali dvůr a v odpadovém kanálu našli mrtvé dítě. Byl to kluk. „Celej starej Klempera to byl,“ říkalo se po vsi.

Drbny mají jasno

U soudu pantáta Klempera neřekl ani slovo. Přesto za mřížemi neskončil. Hodně svědků potvrdilo, že dva dny nepřetržitě pil u Vrzáňů a hospodu neopustil ani na minutu. Nemohl tedy nic spáchat. To pološílená Fana.

Jednoho dne pantáta Klempera ze statku zmizel. Drbny na návsi měly jasno. „Prý ho viděli ve Žďárech, kde má švagra, jezdit s koňmi. Václav ho prej vyhnal!“ tvrdila jedna z nich. „To víte, má hezkou ženu a nemůže takovýho děvkaře doma potřebovat!“ dodala druhá. „Chudinka Fana, měla by toho starýho lumpa chodit každou noc strašit!“

Tomáš Bednařík