Zavražděný ml. seržant N. C. Nikolov v lese u Nového Domu.

Jediný okupační voják, který v roce 1968 zahynul rukou Čechoslováků, byl zastřelen u Nového Domu

Opilého bulharského zběha „popravili“ tři Kladeňáci

Projíždíte-li od Nového Domu do Křivoklátu, můžete si všimnout na okraji lesa zdevastovaného torza pomníku. Ten byl v roce 1973 postaven bulharskému vojákovi N. C. Nikolovovi, který zde byl v září 1968 zastřelen třemi muži z Kladenska. Případ tehdy vzbudil velkou pozornost a byl obestřen řadou záhad, polopravd i výmyslů. Zalistujme archivními dokumenty a pokusme se vnést do případu trošku světla.

Hrůzný nález v lese

V úterý 10. září roku 1968 kolem poledne nachází houbař František Veselka v lese nedaleko Nového Domu mrtvolu neznámého muže. Je oblečena do vojenské uniformy, podobné, jakou nosí sovětští vojáci. Pan Veselka, stejně jako další českoslovenští občané, ji má nyní možnost vídat denně. Poté, co 21. srpna vtrhly do republiky tanky zemí Varšavské smlouvy, je možné vidět okupační vojáky na každém kroku. Chvilku zaváhá, ale pak zavolá na Veřejnou bezpečnost. Přivolaný lékař MUDr. Miloš Procházka z Rakovníka konstatuje, že mrtvý muž byl zastřelen třemi ranami z pistole. Určuje, že v lese ležel nejméně jeden den. Okamžitě se rozjíždí pátrací mašinérie. Kriminalisté se snaží zjistit vojákovu totožnost a samozřejmě hledají toho, kdo jeho smrt způsobil. Identifikace zastřeleného se daří poměrně rychle. U motostřeleckého pluku Bulharské lidové armády v Praze postrádají jednoho z vojáků. Jedenadvacetiletý mladší seržant Nikola Cvetkov Nikolov zmizel beze stopy 9. září 1968…

Nikola Cvetkov Nikolov.

Pohřešovaný voják

Tehdejší režim Bulharské lidové republiky rozhodl pro invazi do Československa vyčlenit do sestavy invazních sil dva pluky. Jedním z nich byl 22. motostřelecký pluk, jehož dvěma motostřeleckým praporům byla svěřena za úkol kruhová obrana letiště Praha-Ruzyně. Po zajištění letiště sovětskými výsadkáři začal 21. srpna 1968 v 9.00 výsadek dvou motostřeleckých praporů 22. motostřeleckého pluku. Letecká přeprava pluku proběhla pravděpodobně z letiště Kolomyja na Ukrajině. Po 14. hodině převzal bulharský pluk od sovětských výsadkářů letiště. Třetí prapor 22. motostřeleckého pluku obsadil letiště Vodochody.

Mladší seržant Nikola Cvetkov Nikolov patřil k okupačním vojákům, kteří dorazili do Prahy v první vlně hned 21. srpna a byl příslušníkem 22. motostřeleckého pluku. V pondělí 9. září 1968 vykonával strážní službu u trafostanice na letišti Ruzyně. Zhruba ve 21 hodin opustil strážní stanoviště a oznámil, že jde na záchod. Od té doby ho již nikdo neviděl a začal být pohřešován. Nikolov zmizel od útvaru se samopalem plným ostrých nábojů.

Osudný autostop

Kolem 22. hodiny 9. září projížděl obcí Hostivice fekální vůz V3S. Řidič Miloslav Frolík a závozník Rudolf Stránský, kteří se právě vraceli z Prahy do Kladna, spatří u silnice vojáka se samopalem přes rameno, který se snažil stopovat auta. Frolík na jeho mávání nereagoval a jel dál. Po několika kilometrech však náhle obrátil vůz a vrátil se do Hostivic. Zeptal se vojáka, co chce. Ten mu rusky řekl, že potřebuje svézt do Karlových Varů. Frolík se Stránským vytušili, že něco není v pořádku. Přesto vojáka naložili a vydali se směrem na Vary.

Poté, co voják nastoupil, všimla si posádka vozu, že je opilý. Nikolov se jim svěřil s tím, že má tajné poslání a že se musí dostat k západním hranicím. Kam přesně, to neřekl. Mimo jiné se Frolíkovi a Stránskému pochlubil, že kromě samopalu je ozbrojen i pistolí a ručními granáty. Tvrdil, že pokud mu někdo bude chtít v jeho poslání zabránit, bude střílet. Posádka vozu si uvědomila, že pomoc tomuto vojákovi nebyl zas tak dobrý nápad, a začala mít z opilého Bulhara strach. Proto se Frolík rozhodl zastavit v Kačici u Kladna, kde bydlel jeho známý Jiří Baloušek. Věděl, že má nelegálně drženou pistoli československé výroby ráže 7,65 mm. Po intervenci pěti armád států Varšavské smlouvy z obavy před zatčením Jiří Baloušek přestal chodit do zaměstnání a změnil místo svého bydliště. Domníval se, že za jeho členství v Realistické straně a pokus o dřívější nelegální přechod státní hranice figuruje na seznamu osob, které chce KGB zatknout.

Zatímco Stránský šel pro Balouška, předstíral Frolík, že kontroluje zadní světla. Ze skříňky s nářadím vyndal kladivo a propašoval ho do kabiny. Z Kačice pokračovala posádka fekálního vozu, již s Balouškem v kabině, přes Nové Strašecí do Řevničova, kde měl Frolík v úmyslu najet na státní silnici do Karlových Varů. Z obav před silniční kontrolou ale odbočil k řevničovskému nádraží a dále pak na Nový Dům.

Rekonstrukce vraždy N. C. Nikolova – střelec Jiří Baloušek s figurantem.

Výstřely ve tmě

Po cestě seděl Nikolov zcela vpravo u dveří a pokračoval ve svém povídání o důležitosti poslání, které plní. Blábolil cosi o tom, že se musí dostat na Západ. Z jeho nesouvislé řeči zbytek posádky vydedukoval, že se Bulhar rozhodl zběhnout. To už nebyla žádná legrace. A tak se rozhodli, že se ho zbaví.

Osudný okamžik nastal v momentu, kdy Nikolov usnul. Právě projížděli temným lesem mezi Novým Domem a křižovatkou u Svaté Alžběty. Frolík zastavil a rozsvítil v kabině. Uchopil kladivo a udeřil jím spícího vojáka do hlavy (podle pitevního protokolu šlo o jeden silný úder, který ale nezpůsobil bezvědomí, a několik následujících slabších úderů, podle výpovědi Frolíka 2 – 3 údery). Stránský Nikolovovi vytrhnul samopal a Frolík ho spolu s Balouškem vystrčili z vozu. Nikolov spadnul na mírnou mez vedle silnice. Vtom Baloušek zpozoroval, že se Nikolov pohnul a dává ruku do kapsy. Vyskočil z vozu a třikrát střelil Bulhara do prsou. Voják byl na místě mrtev. Střely pronikly zleva doprava plícemi, srdcem, srdečnicí a jícnem a skončily v podkoží pravé lopatky. „Bál jsem se, že sahá po pistoli,“ vypověděl později Jiří Baloušek.

Muži mrtvého Nikolova prohledali, vzali mu doklady, pouzdro na cigarety a opasek. Ve voze zůstala sumka se zásobníky a samopal s bodákem. Poté tělo odtáhli několik metrů hlouběji do lesa. Nasedli a odjeli zpět do Kačice, kde u Balouška doklady zavražděného vojáka spálili. Samopal s bodákem a sumkou se 120 náboji odvezl Frolík následujícího dne do Hrdlořez u Mladé Boleslavi, kde ho ukryl u své přítelkyně Marie Hermanové. Tam ho později při domovní prohlídce našla i Veřejná bezpečnost.

Chlubili se v hospodě

Vraťme se ale na začátek našeho vyprávění. Na místo, kde houbař nalezl vojákovo tělo, přijeli příslušníci I. odboru Správy Veřejné bezpečnosti Praha, okresní prokurátor a pracovníci sovětské a bulharské prokuratury. Identifikaci provedli velitel 22. motostřeleckého pluku Bulharské lidové armády plk. Čavdarov a velitel roty kpt. Georgijev. Zpočátku vyšetřování vázlo a vyšetřující orgány neměly příliš stop. Kriminalistům, jako už mnohokrát v minulosti, pomohla náhoda. Jakýsi „pozorný občan“ (tak je nazýván v soudních spisech – pozn. autora) vyslechl v jedné z kladenských hospod rozhovor průvodčího Československých drah z Poteplí Jiřího Balouška a řidiče Vodních staveb z Kladna Miloslava Frolíka. Chlubili se svým kamarádům, že nedávno oddělali jednoho okupanta. Protože „pozorný občan“ o nějaké vraždě vojáka na Rakovnicku cosi zaslechl, upozornil na oba muže Veřejnou bezpečnost. Následoval rutinní postup.

Dne 24. září byli v restauraci zadrženi Jiří Baloušek a Rudolf Stránský. Na služebně byla u Balouška nalezena pistole ČZ ráže 7,65 mm. V průběhu výslechu se Baloušek přiznal, že s ní asi před 14 dny zastřelil vojáka cizí armády. O den později byl při domovní prohlídce u Marie Hermanové nalezen samopal s náboji i ostatní věci, které tam Frolík uschoval. Sama Hermanová byla zatčena, protože o vraždě věděla. Dne 30. září byl v Praze zatčen i Frolík. Ani jeden z mužů při výsleších nezapíral. Spíš byli udiveni postojem vyšetřovatelů. Zbavili těžce zkoušenou vlast jednoho z uchvatitelů. Měli by dostat řád a ne být vyslýcháni jako nejtěžší zločinci. Okupanti za sebou nechávají jen zkázu a spoušť, desítky spoluobčanů byly bezdůvodně zastřeleny. Oko za oko, zub za zub…

Slavnostní odhalení památníku N. C. Nikolova (N. N. Cekova) 9. 10. 1973.

Záhadný dopis

Při vyšetřování byl podle záznamů z Archivu bezpečnostních složek vyslechnut svědek Miloš Cerman, který vypověděl, že se mu 30. 9. 1968 svěřil Frolík s vraždou Nikolova. Při tom uvedl, že zavražděný voják měl u sebe rozepsaný dopis pro svou dívku. Na ten prý Frolík dopsal slova „Proč sem lezl, mohl žít“, podepsal ho svou trampskou přezdívkou Mickey Black a dopis odeslal na adresu, která byla na obálce napsána. Frolík tuto informaci však popřel. Proto vyšetřovatelé požádali bulharské orgány, aby vyslechli rodiče N. C. Nikolova a dívku, které měl být dopis adresován. Ani jeden z nich příjem dopisu nepotvrdil. Otec Ceko Nikolov Todorov pouze vypověděl, že po smrti syna dostal od jeho velitele dopis, který mu syn psal 8. září 1968, tedy den před svým odchodem od útvaru v Praze.

Nepodmíněné tresty

Ve dnech 22. až 25. května 1969 byli všichni obžalovaní postaveni před Okresní soud v Rakovníku. Ten odsoudil pětatřicetiletého průvodčího nákladních vlaků ČSD Jiřího Balouška z Poteplí za vraždu a nedovolené ozbrojování k 9 letům odnětí svobody nepodmíněně ve II. nápravné skupině. Třicetiletý řidič Miloslav Frolík z Kladna byl odsouzen ke 4 rokům nepodmíněně ve II. nápravné skupině a dvaadvacetiletý dělník Rudolf Stránský z Bakova nad Jizerou ke dvěma rokům nepodmíněně v I. nápravné skupině. Dvacetiletá úřednice Marie Hermanová – Svobodová z Malobratřic v okrese Mladá Boleslav odešla od soudu s tříměsíční podmínkou na jeden rok. Husákova normalizace se teprve rozbíhala, takže soudce ještě mohl přihlédnout k „napjaté situaci ve státě“, která ovlivnila chování obžalovaných. Jiného názoru byl Krajský soud v Praze. Ten po odvolání Balouškovi a Frolíkovi rok přidal s tím, že i v inkriminované době „platily československé zákony a žádný orgán nedal souhlas k takovýmto akcím.“ Odsouzení si trest v daném rozsahu plně odseděli.

Nikolovův památník dnes.

Záměna jmen

Viníci zločinu byli posláni za mříže a v okupované Československé socialistické republice se plně rozeběhla normalizace. Nastal čas, aby se případu ujala komunistická propaganda. Náhle bylo zapomenuto, že mladší seržant Nikolov byl vojenským zběhem a chystal se pláchnout do svobodného světa. Propaganda z něj udělala mučedníka „internacionální pomoci“. Agitátorům navíc nahrávalo, že byl zabit 9. září – tedy ve státní svátek BLR. Bylo rozhodnuto, že na místě vraždy bude postaven bulharskému hrdinovi pomník. Zakázka na jeho zhotovení byla zadána pražskému sochaři Viktoru Dobrovolnému, který vytvořil na okraji lesa monument za 220 tisíc korun (průměrný měsíční plat řadového občana ČSSR činil v té době 1400 Kč – pozn. autora). Pro jistotu (aby snad někdo nepátral po souvislostech) bylo změněno jméno zastřeleného vojáka. Z N. C. Nikolova se rázem stal N. N. Cekov. Pomník měl být slavnostně odhalen symbolicky 9. září 1973, na den přesně pět let po vraždě. Jak už to tak ale tenkrát chodilo, termín se díky administrativním průtahům protáhl o měsíc. A tak se pietní akt konal až 9. října 1973.

V lese u Nového Domu se sešli představitelé KSČ, vojáci, pionýři, zástupci velvyslanectví BLR v ČSSR a také šestnáctičlenný dívčí komorní sbor z Bulharska. Bílou barvu pomníčku doplňují rudé prapory a zelené větve čerstvě vysázených tújí. „Na paměť N. N. Cekova, mladšího seržanta Bulharské lidové armády, zákeřně zavražděného 9. září 1968 při internacionální pomoci ČSSR,“ hlásá nápis na novotou zářící masivní kamenné desce. „Památník se vše­obecně líbí a je obdivován nejen pro svoji symboliku a obsahovou náplň, ale i formou vystihuje proletářské sepětí internacionálního boje proti reakci,“ hodnotili dílo v týdeníku Rozvoj představitelé OV KSČ v Rakovníku. Poté ale humbuk utichl. Nebylo dobré připomínat, že rok 1968 měl oběť také na straně okupantů.

Oběť a vrah

Na závěr připojme ještě několik vět o protagonistech případu z 9. září 1968. Začněme obětí.

Nikola Cvetkov Nikolov se narodil 14. 9. 1947 v Bjala Slatina ve Vračanském kraji. Jako poslední místo jeho pobytu je udáváno Barkačevo ve Vračanském kraji. V Živkovově Bulharské lidové republice se N. C. Nikolov stal na nějaký čas národním hrdinou, padlým v boji proti „československé reakci“. Případ byl tiskem vykreslen tak, že vrazi odtáhli mladšího seržanta Nikolova ze strážního stanoviště, a poté, co po něm chtěli, aby jim vyzradil nějaké vojenské tajemství, ho brutálně zavraždili.

Střelec Jiří Baloušek se narodil 24. 4. 1934 v Březnici v okrese Příbram. Vyučil se zedníkem a fasádníkem. V roce 1950 nastoupil do Čsl. stavebních závodů v Teplicích. V roce 1951 se pokusil překročit státní hranici do Německa, ale byl zadržen hlídkou pohraniční stráže na nádraží v Chebu. Byl odsouzen k trestu odnětí svobody na tři měsíce. Po výkonu trestu se vrátil k rodičům a začal pracovat společně se svým otcem jako lesní dělník. Toto zaměstnání vykonával až do 1954, kdy nastoupil základní vojenskou službu. Před nástupem na vojnu se oženil s Irmou Pokornou. Během manželství se jim narodily dvě děti. Po návratu z vojny nastoupil do Krajské vodohospodářské služby v Plzni, kde pracoval jeden rok. Poté se stal zaměstnancem Vojenských lesů Hořovice, kde pracoval až do roku 1961. Po brigádě v kladenských hutích byl od roku 1963 až do svého zatčení v září 1968 zaměstnán v železniční stanici Kladno jako průvodčí nákladních vlaků ČSD.

Vražedná zbraň – pistole ČZ ráže 7,65 mm.

Problémy s Bezpečností

S bezpečnostními složkami a soudy měl Baloušek již své zkušenosti před osudnými výstřely v lese u Nového Domu. Kromě tříměsíčního trestu za pokus opuštění republiky v roce 1951, byl odsouzen v březnu 1957 k podmíněnému trestu za rozkrádání a poškozování národního majetku a majetku lidových družstev. Avšak trest mu byl 1. 12. 1957 prominut amnestií prezidenta republiky. V roce 1967 byl také zapleten do případu Realistické strany, jejímž byl členem. Cílem této strany mělo být odstátnění části průmyslových podniků, vrácení půdy, svoboda slova a orientace na Západ. V nejnutnějším případě i použití násilí k dosažení cílů. Státní bezpečnosti se však podařilo rozkrýt členskou strukturu strany a proti jejím členům, včetně Jiřího Balouška, bylo vzneseno obvinění pro spáchání trestného činu podvracení republiky. Přišlo však jaro roku 1968, a tak vyšetřovatel StB 12. dubna trestní stíhání všech obviněných v případu Realistické strany zastavil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že trestný čin byl spáchán v době jiné politické situace a jeho společenská nebezpečnost je nyní zanedbatelná.

Jiří Baloušek zemřel v roce 2001 na nádor mozku.

Epilog

Říjen 2010. Místo, kde pomník stojí, z jedoucího auta snadno přehlédnete. Monument už dávno nezáří bělobou. Kdosi ho postříkal rudou barvou a osekal písmena nápisu. Mech a lišejník pomalu dokonávají dílo zkázy. Lidé jezdí a chodí nevšímavě okolo a většina z nich neví, proč kámen na okraji lesa je. Netuší, že připomíná pravděpodobně jediného okupačního vojáka, který v roce 1968 zahynul rukou Čechoslováků.

Tomáš Bednařík

(Prameny: Archiv bezpečnostních složek Praha, Archiv Okresního soudu Rakovník, stať Martina Faixe: Causa Nikola Cvetkov Nikolov, studie a fotodokumentace Karla Vrány, fotodokumentace OS VB Rakovník)