Jedním z messengerů byl i režisér Jan Hřebejk.
Šest klientů se zdravotním postižením dostalo dary za více než 200 tisíc korun
Messenger Hřebejk pomohl Leontýnu
Když zazvonil na stole ředitelky Domova pro osoby se zdravotním postižením Leontýn Dany Zímové telefon a na druhém konci linky se ozval hlas Davida Voverky z Prahy, nebyla ze slov, které na ni chrlil, zpočátku vůbec moudrá. Naštěstí nezavěsila, a tak se její klienti stali součástí neobvyklého projektu, na jehož konci čekaly dary v hodnotě přes 200 tisíc korun. Jeden z chlapců si navíc zahrál ve filmu Jana Hřebejka.
Daniel získává podpis od režiséra Jana Hřebejka.
Nápad Formana a Voverky
Herec, divadelník a loutkař Petr Forman a jeho kamarád David Voverka, spoluzakladatel kurýrní služby Messenger, vymysleli charitativní projekt Misse. Cílem projektu je „vyslání rychlých kurýrů“, kteří mají daný úkol a čas, za který musí dodat objednaný certifikát na určené místo a za peníze, jež za něj získají, obdarovat potřebnou osobu. Plní tak Missi, kde využívají jednak svoji energii, jednak svoji popularitu. Z toho vyplývá, že messenegry jsou známé osobnosti. Každá Misse probíhá během jednoho předem stanoveného dne. Dárcem se může stát každý, kdo je ochoten finančně přispět na dobrou věc. Jezdcem (messengerem) se stává ten, kdo chce nabídnout svůj čas, energii a osobnost ve prospěch potřebných. Dárci si mohou prostřednictvím dispečinku objednat certifikát v hodnotě minimálně 100 Kč. V tomto případě dispečer určí jezdce, který objednavateli certifikát doručí. Druhou možností je, že si objednavatel sám určí konkrétního jezdce z předloženého seznamu a v takovém případě si ale musí zakoupit certifikát v hodnotě minimálně jednoho tisíce korun. Na sklonku dne proběhne oficiální ukončení Misse, kdy proběhne předání daru potřebné osobě.
Tak zhruba toto se ředitelka Domova Leontýn od Davida Voverky dozvěděla. „A co my s tím?“ zeptala se volajícího. „No, my bychom rádi Missi 01 věnovali nějakému vašemu klientovi,“ odpověděl Voverka. „A potřebovali bychom vědět, pokud možno hned, kdo to bude a co by potřeboval,“ dodal. Navíc požádal, aby mu paní ředitelka napsala životní příběh obdarovaného klienta, aby věděli, komu a proč pomáhají.
Daniel Czeizel.
Daniel potřebuje pomoc
„Naše volba padla na Daniela Czeizela. Je mu 18 let a má své sny, přání a starosti jako všichni mladí lidé jeho věku. Ty si však může plnit pouze za podpory své rodiny nebo našeho domova, jehož je nyní klientem. Až do svých patnácti Daniel vyrůstal v rodině. Pak se, podobně jako řada jeho vrstevníků, od rodiny odpoutal. Začal žít v Domově Leontýn,“ popisuje Danielův příběh Dana Zímová. Jeho „pracovní“ den je velmi podobný dnům zdravých lidí. Ráno vstává, pak následuje škola nebo práce v terapeutických dílnách, popřípadě další terapie, odpoledne má čas na odpočinek a zábavu. Víkendy často tráví ve své rodině, u svých blízkých. Celý rok má protkán řadou sportovních a kulturních událostí a výletů.
„Danielovo postižení ho však oproti zdravým lidem velmi znevýhodňuje. Jeho schopnosti uplatnit se v běžném životě bez omezení jsou eliminovány. Zdravotní stav mu totiž neumožňuje slovně komunikovat se svým okolím běžným způsobem. V rozhovorech si pomáhá obrázky, fotografiemi, gesty a posunky. Mluvené řeči ale sám rozumí,“ popisuje Danielovo postižení paní ředitelka.
Aby se mohl Daniel lépe zapojit do života, do kolektivu, v práci nebo ve škole, aby mohl své potřeby a svá přání lépe sdělit, potřeboval by pomůcky, které by mu tohle vše umožnily. Při získání PC sestavy nebo notebooku se speciální klávesnicí a myší by si mohl pomocí speciálních programů sám vytvářet komunikační tabulky, vytisknout si je a ty by po vložení do komunikátoru převedly jeho obrázkové sdělení do mluvené řeči. „Těžko se žije člověku bez aktivní interakce s okolím. Zkuste zavřít oči, zacpěte si uši nebo si zalepte ústa. Hned zjistíte, jak byste spoustu věcí potřebovali nebo chtěli a ono to nejde, nebo to jde jen velmi pomalu. Kvalita života bohužel nezávisí jen na samotném člověku, často se stává, že musí pomoci i ostatní,“ přibližuje Danielovy pocity Dana Zímová.
Překvapení na Divadelní lodi
A tak se Daniel Czeizel, doprovázený ředitelkou Zímovou a zdravotní sestrou Ivetou Sýkorovou vydal autem na Zličín a pak metrem a ještě kousek i pěšky na divadelní loď bratří Formanů. Tam na ně již čekala Danielova maminka s bráškou. Atmosféra na lodi byla přátelská, leč napjatá. Misse, která začala ráno, se chýlila k závěru. Sčítaly se příspěvky, které jednotliví messengeři přiváželi. Konečné číslo všem vyrazilo dech: podařilo se vybrat 201 421 korun!
„Tolik nikdo opravdu nečekal. Dary, které pánové Voverka a Forman Danielovi předali, ho opravdu překvapily. Dostal nejen notebook, tiskárnu, komunikátor a samozřejmě potřebný program, ale i tričko s podpisy známých osobností, které působily v rolích jezdců,“ přibližuje vyvrcholení akce Dana Zímová a doplňuje: „Pro mě byl hotový šok, když mě organizátoři vyzvali, abych jmenovala i další klienty, kteří potřebují pomoc, že jim věnují celý vybraný obnos.“ A tak byli podobně obdarováni ještě i další leontýnští klienti – Jaroslav Batěk, Tomáš Soukup, Jakub Janoušek, František Vorlíček a Tomáš Víšek. „Strašně moc bych chtěla za naše klienty poděkovat všem, kteří věnovali finanční dar. Jejich nezištné pomoci si moc vážíme,“ dodala ředitelka Domova Leontýn.
Zajímavé je, že jedním z messengerů byl i známý filmový režisér Jan Hřebejk, který právě hledal pro svůj nový film Nevinnost chlapce s postižením, který žije v nějakém domově pro osoby se zdravotním postižením. Bezprostřední Daniel Czeizel ho zaujal natolik, že mu tuto roli svěřil. O tom, jak probíhalo na Leontýně natáčení, si můžete přečíst na straně 3 dnešního vydání Raportu.
Tomáš Bednařík
