Josef Štýbr byl vlastenec, který během války ukrýval lidi hledané německými úřady a policií.

Zákeřný vrah skolil hajného Josefa Štýbra dvěma výstřely z pistole. Motiv zůstává dodnes záhadou.

Úkladná vražda v hájovně na Habrovém potoce

Smutný příběh, který se odehrál v hloubi křivoklátských lesů v březnu roku 1945, měl začátek již před druhou světovou válkou. Tehdy si známý pražský hudební skladatel profesor Rudolf Karel, velký milovník křivoklátských lesů, pronajal v Novém Jáchymově místnost, kam každou neděli dojížděl. Při svých toulkách lesy se seznámil s mladým hajným Josefem Štýbrem, který bydlel v hájovně na Habrovém potoce nedaleko osady Karlov. Často spolu chodívali po lese a velmi se spřátelili.

Úkryt pro uprchlíky

Za okupace toto přátelství obou mužů vyvrcholilo. Profesor Karel se stal instruktorem ilegální odbojové skupiny. Na jeho popud byly již v roce 1939 ukryty nedaleko hájovny na Habrovém potoce zbraně, střelivo a další materiál.

V zimě roku 1941 byly v křivoklátských lesích velké polomy a hrozilo jejich zamoření mniškou. Protektorátní vláda nařídila jejich okamžitou likvidaci. Toho využili profesor Karel, hajný Štýbr a lesní inspektor Otto Hušák a na těchto pracích zaměstnali mnoho studentů uzavřených vysokých škol a zachránili je tak před „totálním nasazením“ v Říši. Ti při likvidaci polomů objevili na začátku roku 1942 několik uprchlíků ze zajateckých táborů. Hajný Štýbr se jich ujal, poskytl jim jídlo, pití a hlavně úkryt. Pět Francouzů odešlo brzy směrem na Rakousko a Francii. Pro dva zbylé Rusy vybudoval hajný úkryt ve staré kolně nad chlévy. Se zásobováním uprchlíků vypomáhal i učitel z Karlova Stanislav Beran. Po několika týdnech jeden z Rusů odešel a zůstal pouze Alexej Pavličenko z Novosibirska. Brzy k němu přibyl ještě medik Jaroslav Velda, hledaný za podporu českých parašutistů, kteří provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, a Karel Moravec, stíhaný pro sabotážní činnost.

Akce Zelený les

V roce 1943 byl profesor Rudolf Karel zatčen gestapem a uvězněn v Terezíně, kde rok na to zemřel. Nikoho ale neprozradil, a tak čas na Habrovém potoce plynul klidně dál. Ve dne Alexej, Jaroslav a Karel převážně spali, večer vycházeli ven. V noci poslouchali rádio na baterie, protože do hájovny ještě nebyl zaveden elektrický proud. To vysílalo stále radostnější zprávy. Bylo jasné, že Vánoce roku 1944 jsou poslední válečné. Konec nejstrašnějšího konfliktu v lidských dějinách se nezadržitelně blížil.

Na začátku roku 1945 přišel do hájovny příkaz z pražské odbojové organizace. Přiletí devět sovětských výsadkářů. Je nutné připravit úkryt a rychlé spojení s ilegální skupinou operující na Podbrdsku. Datum seskoku byl stanoven na čtvrtek 29. března čtyřicet minut po půlnoci. Akce dostala krycí název Zelený les. Na palouku u hájovny začaly horečnaté přípravy na přijetí výsadku a jeho ukrytí. Vše probíhalo v noci pod dohledem hajného Josefa Štýbra.

Hajný Štýbr je pochován na hřbitově vobci Ruda u Nového Strašecí.

Výstřely ze zálohy

Přišlo pondělí 26. března. Týden před Velikonocemi, tři dny před očekávaným seskokem parašutistů. Hajný Štýbr se cítil ten den unavený, a tak odpadla i večerní beseda s chlapci na půdě. Natáhl se na postel a poslouchal rozhlas. Náhle ho vyrušil štěkot psa a bouchání na dveře. Bylo krátce před 23. hodinou. Přehodil přes sebe kabát a jen tak naboso se šel podívat, kdo v tuto pozdní hodinu přichází. Do ruky uchopil loveckou pušku. „Kdo je?“ zeptal se. Odpovědí bylo jakési nesrozumitelné zamumlání. Hajný pomalu otevřel dveře a vyhlédl do tmy. Dvorek před hájovnou ozářil měsíc. U staré hrušky spatřil zahalenou postavu. Než se stačil zeptat, co si neznámý přeje, dvakrát se zablesklo a lesním tichem štěkly výstřely. Štýbr ucítil prudkou bolest na prsou a ve smrtelné křeči padl na chodbu hájovny. Tajemná postava mezitím zmizela v hloubi lesa. Za několik minut, čtyřicet dnů před koncem války, zemřel Josef Štýbr v náručí zoufalé manželky. Ještě v noci byli přivoláni četníci ze stanice v Broumech a na pomoc při hledání vraha přišli i lesníci.

Střelec unikl

Na tragickou událost si velmi dobře vzpomíná karlovský kronikář pan Jaroslav Zýka. „V tu dobu mi bylo patnáct roků. Hajného Štýbra jsem osobně znal, protože můj otec měl obchod s palivovým dřívím a odebíral od hajného dřevo z jeho revíru. Často jsem s otcem do lesa i hájovny chodíval,“ říká Jaroslav Zýka a pokračuje: „Vražda známého hajného naši rodinu i ostatní občany Karlova ohromila. Dozvěděli jsme se o ní ráno v úterý 27. března od četníků z Broum, kteří byli v noci na místě tragédie a projížděli Karlovem na kolech.

„Druhý den přijeli příslušníci kladenského gestapa, hledali v okolí hájovny, na polích, prohledávali stohy slámy a domy v Karlově. Také náš dům čp. 108 celý prohledali, včetně sklepa a půdy. Byli stále ve střehu s ostře nabitými puškami a samopaly. Nikoho podezřelého však nenašli. Také motiv zbabělého činu se nepodařilo četnictvu ani policii objasnit.

Mezi občany kolovaly všelijaké zvěsti, například že Štýbra zastřelil německý vojenský zběh, který sháněl jídlo, a když viděl, že hajný má pušku, tak se lekl a zastřelil ho. Někteří zase uváděli, že to byla msta pytláka.“

„Tenkrát jsem bydlel s rodiči v nedaleké hájovně na Pusté Seči. Najednou přišla, jako blesk z čistého nebe, zpráva, že hajného Štýbra zastřelili partyzáni. V lesích se rozvinula obrovská pátrací akce, ale nic se nevyšetřilo,“ vzpomíná tehdy šestnáctiletý Bohumil Siegl.

Zločin ze žárlivosti?

Už se zdálo, že vražda na Habrovém potoce zůstane navždy neobjasněna. Až zapracovala náhoda, nebo snad osud?! Kronikář Jaroslav Zýka ji přibližuje slovy: „V září roku 1949 se do Karlova dostala zpráva, že dne 9. září toho roku se v obci Kozly u Loun zastřelil Karel Pos, bývalý občan Karlova. Prý zanechal dopis, ve kterém se přiznal k vraždě hajného Štýbra.“

Kdo to byl Karel Pos? Narodil se 29. 5. 1905 v Trubíně u Berouna. Jeho otec byl obuvníkem. Do Karlova se přiženil do rodiny soukromého rolníka Josefa Švarce, která bydlela v domě čp. 55. Pos se oženil s jeho dcerou Emilií, narozenou v roce 1906. Karel hospodařil společně se svým tchánem a později po něm převzal celé hospodářství. V Karlově se zapojil do činnosti ochotnického spolku a jeho velkými koníčky byly šachy a myslivost. Při nich se poznal i s hajným Štýbrem. Šachy hrával převážně s ním a s hostinským Josefem Vydrou. Měl i vlastní honitbu. Často se se Štýbrem vzájemně navštěvovali. Tak poznal Karel Pos i jeho půvabnou ženu a údajně se do ní zahleděl. Podle výpovědí některých karlovských občanů přerostla postupem času Posova náklonnost v lásku a začal na hajnou naléhat, aby od Štýbra odešla. Když odmítla, rozhodl se prý žárlivostí sžíraný muž svého soka odstranit. A tak ho zákeřně v noci zastřelil. Krátce po válce se Karel Pos i s rodinou z Karlova odstěhoval do obce Kozly na Lounsku.

Hájovna stojí na Habrovém potoce dodnes. Vlevo je strom, od něhož vrah na hajného Štýbra střílel.

Dopis na rozloučenou

Celou událost by mohl objasnit dopis, který Karel Pos napsal před sebevraždou. Začali jsme po něm pátrat jak na Obecním úřadu v obci Kozly, tak ve Státním oblastním archivu v Děčíně. Dopis však zmizel ze světa, stejně jako vyšetřovací spis Posovy sebevraždy. A tak se musíme spokojit jen s ústními svědectvími. Těch je hned několik. První podává opět kronikář Jaroslav Zýka: „Hned po smrti Karla Pose vezl autem hostinský Josef Vydra z Karlova do Kozlů sestru Emilie Posové, paní Stračovskou z Nižbora, a svého bratra Jaroslava Vydru. Po příjezdu domů Josef Vydra vyprávěl občanům Karlova, že dopis s přiznáním viděl na vlastní oči. Když jsem se o tento případ v roce 1993 znovu zajímal, tak mi pan Vydra opět řekl, že dopis skutečně viděl.“ Tolik kronikář Jaroslav Zýka. Existenci dopisu i jeho obsah potvrdil také Jiří Vydra z Křivoklátu, příbuzný karlovského hostinského.

Záhadný dopis

S verzí, že by hajného Štýbra zastřelil Karel Pos, rozhodně nesouhlasí jeho syn Karel, který dnes žije v Litoměřicích. Sešli jsme se spolu v červnu letošního roku a pan Pos mi přinesl zajímavý dokument. Byl to dopis, který údajně napsal jeden z mužů skrývajících se u hajného Štýbra. Z obsahu dopisu vyplývá, že svědek vraždu viděl na vlastní oči. List, který je datován 29. března 1945, prý Karel Pos ml. našel v otcově pozůstalosti. Kromě jiného je v dopisu uvedeno: „V pondělí dne 26. března 1945 ve 22 hodin 20 minut za jasné bezmračné noci a silného měsíčního svitu přeběhl po louce kolem chlívků drobného zvířectva vysoký muž v civilním oděvu a zůstal stát u vrátek pro pěší, která nechal náš přítel (hajný Štýbr – pozn. autora), když se večer s Rekem vracel ze sluk, otevřena. Byl jsem právě venku a po opuštění dvorku jsem ještě chvíli poseděl na trakaři za starým chlévkem, aniž jsem byl cizincem zahlédnut … (neznámý) přešel po východní straně kolem obytného domu, nahlédl do osvětleného zatemněného okna, zašel i k oknům vedoucím do zahrádky, chvíli postál, slyšel, že hraje rozhlas a zase se vrátil k vrátkům. Rek po celou tu dobu ani neštěkl. Ve 22 hodin 45 minut vypnul náš přítel rozhlas, zhasnul světlo a šel spát. Několik minut po té cizinec pochůzku opakoval, jen s tím rozdílem, že na zpáteční cestě vystoupil po schůdkách domovních a vzal dvakrát za kliku … Jakmile začal náš přítel odmykat, cizinec rychle seběhl se schůdků směrem severním až k dřevěné přístavbě skladiště a hlukem útěkem způsobeným konečně probudil Reka, který začal štěkat. Cizinec ho německy chlácholil slovy: „Komm, komm her!“ … Zatím náš přítel otevřel dveře u předsíně a ozbrojen dvojkou vyšel plně měsícem osvícen ze dveří. V tom okamžiku (bylo to ve 22.50 minut) cizinec, zajisté německý zběh, vystřelil zpoza rohu dřevěné přístavby na našeho drahého přítele v rychlém sledu dvě rány a ten bez jediného slova nebo vzdechu skácel se do předsíně. Zběh na to rychle odběhl…“

V závěrečné části dopisu jeho autor líčí, jak hajná, probuzená výstřely, našla bezvládné tělo svého muže na chodbě, telefonicky požádala pana kontrolora ze statku o lékařskou pomoc. Kontrolor s doktorem přijeli do hájovny autem ve 23 hodin 25 minut. Již zbytečně. Josef Štýbr byl mrtev, neboť (jak pisatel uvádí) „druhý devítimilimetrový náboj, který zběh vypálil – jak komisionálně zjištěno – byl naprosto smrtelný.“ Dopis je signován velmi špatně čitelnými písmeny R. M. a A. J. P.

Řada otazníků

Z obsahu dopisu vyplývá, že jeho autor byl velmi podrobně o události informován. Věděl i věci, které náhodný pozorovatel vědět nemohl. To znamená, že ihned po vraždě musel hovořit s hajnou a znát lékařskou zprávu. Mohl to být opravdu jeden z mužů, ukrývajících se v hájovně? Je to dost pravděpodobné. I když rychlost, s jakou byl dopis napsán a předán Karlu Posovi, vzbuzuje nedůvěru. Tři dny po vraždě byly lesy v okolí Habrového potoka ještě plné četníků a lesního personálu hledajících vraha. Že by muži riskovali prozrazení? A kdo vůbec dopis v tak krátké době Posovi předal? Také to, že pes Rek ani neštěkl, když se neznámý ploužil kolem domu, je divné. Nebo snad „cizince“ poznal a neměl tedy důvod štěkat? To vše vyvolává celou řadu otazníků…

Synovo svědectví

Zeptal jsem se Karla Pose ml. samozřejmě i na „osudný“ dopis na rozloučenou, který jeho otec po své sebevraždě zanechal, a také na důvod, proč se 9. září 1949 zastřelil. Pan Pos mi odpověděl, že dopis skutečně existoval a on ho četl. Jeho obsah byl hodně soukromý a dopis byl určen víceméně jemu. Otec v něm prý zmiňoval neurovnané rodinné poměry a hlavně obavy z toho, že jeho polnosti v Kozlech mu budou nejspíš komunisty zkonfiskovány. Karel Pos totiž patřil k největším statkářům v oblasti. Proto se velice obával svého ožebračení a budoucnosti. To byl nejspíš hlavní důvod sebevraždy. O vraždě hajného Štýbra nebyla v dopisu na rozloučenou ani zmínka. Pan Pos nechápe, jak mohli karlovští občané dopis v Kozlech číst. Tvrdí, že je to naprostý nesmysl. Dnes již dopis, bohužel, neexistuje. A tak se zdá, že zločin v hájovně na Habrovém potoce zůstane nejspíš navždy zahalen tajemstvím.

Tomáš Bednařík