Jaroslav Chytrý.

Trabant klub Nesuchyně je teprve tříměsíční mládě, získal už ale dvě ceny a kamarádí se s Formulí

Klub vznikl díky trabantímu dědictví

NESUCHYNĚ. Trabant je fenomén. Za socialismu se po našich silnicích proháněl jeden Bakeliťák, jak se mu přezdívalo, za druhým. Ještě před několika lety byly na silnicích k vidění poměrně často. Zkuste si však vzpomenout, kdy jste naposledy předjížděli Tráboše šinoucího se svojí pohodovou rychlostí 50 km/h? Kvůli ekopoplatku si Trabanty ve svém vlastnictví ponechávají už jen skuteční fajnšmekři a z vysmívaného vozítka, které poznáte díky charakteristickému zvuku motoru už z dálky, se stal skutečný uctívaný veterán. Vyznavače Trabantů najdete i na Rakovnicku. Letos v březnu vzniklo v Nesuchyni občanské sdružení Trabant klub, jehož předsedou je Jaroslav Chytrý.

Na začátku bylo dědictví

Kdyby nebylo jednoho trabantího dědictví, klub by zřejmě nevznikl. Psal se rok 2008 a kamarád Jaroslava Chytrého Slávek Válka zdědil po tchánovi Trabanta. „Nevěděl, co s ním. A protože ví, že se kolem aut celá léta točím, přišel za mnou pro radu. Byl to zelený Trabant kombi, se kterým jeho pantáta běžně jezdil. Řekl jsem mu, že jsou dvě možnosti. Buď ho prodat, nebo ho po­opravit a jezdit na srazy. A Slávek se chytil. Odpověděl mi, že ta druhá varianta se mu líbí, ale protože to s auty neumí, tak mu ho opravím a budeme jezdit na srazy spolu. No a na to jsem mu řekl, že kdepak. Já si totiž koupím svého, budeme na nich spolu makat a pojedeme na srazy s oběma. Tak to začalo,“ popisuje Jaroslav Chytrý.

Jak říká, k autům měl vztah vždycky. Přitom není profesně automechanik, ale strojař. Nicméně po revoluci několik let dělal při zaměstnání karosařinu. „Dřív jsem k Trabantům nijak zvlášť netíhl. I když náš táta měl celá léta Trabanta a chtěl jsem si ho poopravit. Ale nakonec jsem ho jen rozdělal, nedokončil a prodal. Když pak Slávek svého Trabanta zdědil, musel jsem si v prosinci 2008 svého koupit. Stihl jsem to ještě předtím, než začal v lednu platit ekopoplatek, takže jsem ušetřil 10 tisíc korun. Získal jsem Trabanta limuzínu barvy delfíní modř. Na první kouknutí vypadá šedě, ale na slunci je spíš do modra. Němci nevedli čísla, každá barva měla název. A delfíní modř se dělala jen jeden rok, “ říká předseda klubu.

Trabanťáci v lánském hotelu Classic, kde se zastavili při letošním prvním klubovém výletu.

Premiéra na 1. máje

Delfíní limuzína přišla na řadu jako první. Postup Jaroslava Chytrého byl následující – vyndat motor, odhlučnit motorový prostor, nastříkat nárazníky a kryty v motorovém prostoru s obroučky do chromové barvy, provést kompletní opravu brzd a vzhůru na technickou. Ta dopadla dobře. Do garáže tedy zajel zelený kombík jeho kamaráda a postup byl podobný.

„Náš první Den D byl 1. května. Na první výlet s Trabanťáky jsme vyrazili do Kryr na oslavy 1. máje. Na náměstí v Podbořanech jsme byli jako v jiném světě, mezi lidmi co značku Trabant opravdu milují. Do Kryr nás jelo asi 30 vozů. Bylo to tam super, večer jsme se vrátili plni dojmů a hned jsme si naplánovali další výlety. Seznámili jsme se s dalšími Trabanťáky a další jsem začal dávat dohromady přes internet. Našeho místopředsedu Oldu Krejčího jsem získal tak, že jsem ho s jeho rodinou vzal na výlet do Plané u Mariánských Lázní za kamarádem Trabasem. Výlet byl super a doma nás večer čekalo překvapení. Olda s rodinou se rozhodli, že si taky pořídí Trabantíka a budou jezdit na výlety a srazy s námi. Tak měl Olda co shánět. Nakonec sehnal suprového žluťáska,“ přibližuje s úsměvem Jaroslav Chytrý.

Hledání pokladů

Parta Trabanťáků i počet jejich Trabantů se postupně rozrůstala. Přišel sraz v Letňanech a na něm poprvé zazněla myšlenka založit Trabant klub Nesuchyně. „Tou myšlenkou jsme pak žili o zimní pauze a letos 8. března se sešel přípravný výbor ve složení já, Oldřich Krejčí a Stanislav Najman. Odsouhlasili jsme stanovy budoucího klubu a rozdělili si úkoly k podání žádosti na ministerstvo vnitra pro registraci občanského sdružení. Trabant klub Nesuchyně je registrován ke dni 17. března. Klub se ale neomezuje jen na Trabanty, držíme značku IFA, kam patří i Simsony nebo Wartburgy, tedy co se vyrábělo ve východním Německu.“

Dnes klub čítá deset členů. I když má v názvu Nesuchyni, jsou jeho členové z různých koutů. „Nesuchyňský jsem já, pak Radek Polák, který si vzal moji dceru, pochází odtud i můj syn Michal, který bydlí v Chrášťanech, a s Nesuchyní je spjatý ještě Olda Krejčí, který tu má chalupu. Je to Pražák pocházející z Lubné,“ přibližuje předseda klubu, který je dnes majitelem už osmi Trabantů. Čtyři mají papíry, ostatní jsou na náhradní díly. Náhradní díly se sice stále vyrábějí, a sice v Maďarsku, ale nejsou tak kvalitní jako původní východoněmecké.

„Někdy je pátrání po náhradních dílech doslova hledáním pokladů. Například na mém Trabantu byl chromový znak, samozřejmě trabanťácké „SO“, ale zjistil jsem, že k tomu patří ještě taková křidýlka. Ta se dávala na první Trabanty úzkosloupky. Nebyla na kapotě, ale vepředu na masce. Pak jsem na jednom srazu zjistil, že se znak prodává tak za 2,5 až tři tisíce. To jsem dal za celého Trabanta. Ale měl jsem obrovské ště­stí. Získal jsem totiž jednoho odhlášeného Trabanta, kterého chtěli dát majitelé do šrotu. No a v jeho kufru jsem našel různé poklady a mezi nimi i ta křidýlka. Bez středu, který jsem měl. Takže dnes už mám znak kompletní, nastříkaný a čeká, až budu mít úzkosloupek. Kdybych dal znak na burzu, tak za něj dostanu od 2,5 do 5 tisíc a nemusím se stydět, že chci tolik. Ale nedám. Nedám. Ty peníze mi nemůžou nahradit ten pocit, až to bude na Trabantu namontovaný,“ směje se Jaroslav Chytrý.

Formule 3 Rudolfa Böhma vyprovodila Trabanty při jejich odjezdu z Nesuchyně na první klubový výlet do Lán.

Ze dvou jeden řádný veterán

Předseda nesuchyňských Trabanťáků má naště­stí u svého domu velkou stodolu, jeho sbírka tedy má, kde parkovat. „Vzal jsem si týden dovolenou a celou dobu jsem stodolu vyklízel a upravoval. Tři dny jsem stál u pily a likvidoval všechen bordel, který se v ní za léta nahromadil. Teď v ní stojí čtyři Trabantíky,“ říká.

Jednoho z nich připravuje na veteránskou značku. „Na limuzínu mám originální papíry z roku 1975. Limuzína se rozlišuje na úzkosloupek a širokosloupek. To znamená, že mezi dveřmi a zadním oknem je buď čtyři nebo dva cm silný sloupek. Podle toho se liší. Majitel nechal karosérii vyměnit, takže dnes neodpovídá papírům. Mám ale doma jednoho úzkosloupka, který je sežraný a má vady. A kamarád má úzkosloupka, který není tak sežraný, ale je z boku nabouraný. Takže dám tyhle dva dohromady a udělám z nich jednoho Trabanta přesně podle papírů, kterého dám na veterány. Bude to přesně ten typ, na který mám technický průkaz.“

První dvě ocenění

Trabant klub Nesuchyně absolvoval od svého vzniku už několik výletů a srazů. Mimo jiné se opět s úspěchem zúčastnil recesistických oslav 1. máje v Kryrech a především uspořádal 22. května první klubový výlet do Lán. Jeho start zpestřil Rudolf Böhm se svojí Formulí 3. Klub už také sesbíral dvě ceny. Na srazu v Kladně získal Oldřich Krejčí druhou cenu za vozidlo a na srazu v Rakovníku Jaroslav Chytrý třetí cenu za dobové oblečení.

Hlavní srazy Trabanťáků jsou na začátek sezony v Českém ráji a na ukončení sezony. Ten se nejčastěji koná v Praze. „A pak je tu ještě obr sraz v Plumlově na Moravě. Koná se v kempu, který se nachází zhruba v polovině cesty od Brna na Opavu. Je to dálka, z Nesuchyně asi 340 km, ale Trabanty by tam dojely. Jezdí i z větší dálky. Taky je jedna z výher pro jezdce, který ujel nejvíce kilometrů,“ říká Jaroslav Chytrý. Za zmínku jistě stojí, že loni toto prvenství patřilo Polákovi, jenž žije v Londýně. Ten se svým Trabantem ujel 1700 km.

Loňský prvomájový průvod v Kryrech byl pro nesuchyňské Trabanťáky, zatím ještě nesdružené v klubu, první akcí.

Šmejd byl unikát

Trabanty jsou pro jejich majitele něco jako členové domácnosti. A tak není divu, že mají jména. „Já mám třeba Sigyho. Když jsem jezdíval do Německa pro náhradní díly, tak to byl Sigy, k němuž jsme jezdili. A on jezdil sem. Asi před deseti lety, když jel odtud domů, dostal kousek za hranicemi infarkt a na místě zemřel. A tak jsem na jeho památku pojmenoval Trabanta po něm. Dodělávám ještě Trabanta pro syna Michala, ještě než vyjel z garáže, už měl jméno. Je to Večerníček. Vnoučata na něm chtějí postavičky z Večerníčků, ale nejdřív si musí požádat televizi o schválení,“ přibližuje předseda nesuchyňských Trabanťáků.

Kdo by měl o členství v Trabant klubu zájem, ale má zásadní problém, že mu chybí Trabant, nemusí věšet hlavu. Sehnat se totiž dají poměrně bez problémů. Občas i dosti kuriózně. „Na srazu v Kryrech jsem se potkal s jedním kamarádem. Má 21 Trabantů, všechny pojízdné. Vyprávěl mi, jak nějaký jeho známý nabídl jeho synovi, že mu nechá Trabanta, protože neví, jestli ho opraví. A prý, že když si ho vezme, tak má ve stodole ještě jeden takový šmejd, který by mu dal. A z toho šmejda se vyklubala šestistovka Trabant. Taková kuriozita. Je to opravdový unikát, první kulatý, něco jako byly naše Oktávky. Jak může mít někdo takové ště­stí,“ směje se Jaroslav Chytrý.

Markéta Hartlová