Foto

Přerovský soubor předvedl bravurní animaci hudebníků.

 

Skončily možná poslední květnové Letnice, příští pravděpodobně v dubnu

Loutkoherec může postavu rozdýchat

Dva roky uběhly a do Rakovníka se opět vrátily Letnice – nesoutěžní loutkářská přehlídka. Celkem pět hostujících souborů a jeden domácí tentokrát nabídlo zábavu nejen dětem, ale i jejich rodičům, neboť jedno z představení bylo určeno dospělým.

Stačí i „plošňák“

Domácí spolek Divadélka před Branou uvažoval o možnosti zařadit k této příležitosti premiéru pohádky, ale nakonec ji nestačil připravit. Diváci se tak dočkali reprízy zatím nejnovějšího představení z dílny Pavla Kouteckého O Otesánkovi a O Kašpárkovi, které přehlídku v pátek 21. května otevřelo. V sobotu dopoledne se pak brány divadélka otevřely souboru Topinambury, jenž přijel s hrou Na počátku věků.

„Náš soubor je výjimečný, neboť toto je naše první loutkářská inscenace, na kontě máme spíše činoherní představení. Hledáme téma, předlohu a pak teprve způsob jak ji ztvárnit. Nemáme vybavení na to, abychom mohli hrát s klasickými loutkami, naše loutky jsou velmi jednoduché. V tomto představení jsme měli nejjednodušší typ javajky, kde tyčka vede pouze do hlavy, takže loutka vykonává pouze celkové pohyby,“ prozrazuje vedoucí Radka Svobodová.

Hudba od Hlase

S maňáskovou pohádkou O nezbedných kůzlátkách, ke které napsal hudbu Ivan Hlas, zavítalo po zhruba dvaceti letech pražské divadlo Říše loutek: „Letos jsme oslavili devadesát let. Založil nás Vojta Sucharda. V souboru je nás šedesát, ale pravidelně činných asi třicet a v tomto představení nás účinkuje sedmnáct. Hrajeme vlastní autorské hry, ale oslovujeme i své kamarády jako například Věru Provazníkovou nebo Jiřího Žáčka, aby přispěli svou troškou do mlýna. Premiéru máme jednou za rok, protože jsme amatéři a více nestíháme,“ objasňuje umělecká vedoucí souboru Žofie Janatová. Pro malé diváky bylo v sobotu v podvečer přichystáno ještě marionetové představení O Popelce, které si připravil plzeňský soubor. „Je to přepsaná pohádka, jíž jsme končili letošní sezónu,“ prozrazuje člen souboru Jan Šucha. „Jsme nejstarším souborem v Plzni, nedávno jsme oslavili 85 let. Je nás asi dvacet, máme čtyři premiéry za rok, které třikrát opakujeme. Děláme i dětské dny a mikulášské nadílky. Původní hry čerpáme ze starých inscenací a modernizujeme je tak, aby byly srozumitelné pro dnešního diváka.“

Foto

Členka souboru Divadélka před Branou Lenka Jandová v pohádce O Kašpárkovi.

 

Lechtivá Pláštěnka

Tradiční host Letnic a jediný soubor z Moravy, který sem zajíždí, Přerovský kašpárek se letos představil lehce lechtivou klasikou Pláštěnka. I když účast ze strany veřejnosti nebyla příliš velká, kdo přišel, byl spokojený. Zaujala i jeho druhá část Jazz band, revuální představení s loutkami. Přerovští přijeli za situace, kdy jejich divadélko opět ohrožovala voda. „Naště­stí zůstala asi metr pod vylitím. Zastavila se o půl třetí ráno a pak začala mírně klesat. Naště­stí se do divadla nedostala Bečva, ale spodní voda stoupla asi o deset cm a dostala se do nejnižších prostor divadla,“ objasňuje principálka Marie Veřmiřovská. K představení Pláštěnka se soubor vrátil po dvaceti letech. „Tehdy jsem slíbila mladým klukům, že až dorostou, dám jim hru pro dospělé. Nezapomněli na to a před časem se o ni začali zajímat. Vytáhli jsme ji tedy znovu a nachystali loutky. Je to zvláštní představení, kde nemůžete použít pohádkové loutky. Protože pochází z Francie z přelomu 18 – 19 století, nechali jsme si udělat i hudbu.“

Neděle s kocourem

Neděle byla posledním dnem přehlídky s jedním dopoledním představením. S autorskou pohádkou Kocour v botách zavítal DS při Sokol Vinohrady. Příští rok oslaví sté výročí od prvního představení, které se pod touto hlavičkou urodilo. „Jako soubor jsme vznikli až v roce 1993 z podnětu režiséra animovaného filmu Jana Memry, jenž nám věnoval fundus divadla. Začínali jsme s jeho přáteli od filmu a postupně nabírali nové členy. V době našeho založení jsem byl nejmladší a věkový průměr byl 58 let. Letos jsem skoro nejstarší a věkový průměr máme asi 33 let. Hrajeme netradičně v úterý odpoledne vždy po cvičení našeho sokola a občas jsme pozváni na přehlídku. Tady jsme byli poprvé před čtyřmi lety. Častěji jezdíme do Přerova, kde se před šesti lety uskutečnila první přehlídka sokolských loutkových divadel,“ říká vedoucí souboru Jarda Haltuf.

Vodič – mluvič

Součástí přehlídky byl i seminář o tvoření postavy a spojení charakteru z pohledu animátora a mluviče. „Jsou tací, kteří tvrdí, že rozdělenou interpretaci nelze spojit. Já si myslím, že to záleží na tréninku. Jde o to, aby vodič i mluvič cítili postavu stejně,“ uvádí profesionální loutkářka Hana Dotřelová, vedoucí rozborových seminářů. „Pokud tu roli spolucítíme, nikdo nepozná, že jde o rozdělenou interpretaci.“ Z jejích dalších slov vyplynulo, že nejjednodušší je, když jeden člověk vodí i mluví, ale i tento způsob má svá úskalí. „Svádí k tomu, že začnu hrát. Problémem jsou i bezděčné pohyby, stačí jen odfouknutí vlasů z čela nebo jejich odhrnutí. Hlavně na rukou nesmí být žádné hodinky, prstýnky či náramky, protože odvádí pozornost,“ vypočítává. Podle Hany Dotřelové musí loutkoherec přemýšlet o tom, jaká je jeho postava a stylizovat ji. „Loutka nehraje jako živá a působí dobře, když zůstane v nějakém gestu. Je dobré stylizovat i hlas, vybrat si, čím ji budu charakterizovat – rychlostí, pomalostí, nebo ji rozkouskuji tím, že ji rozdýchám.“

Foto

Hana Dotřelová vedla letošní rozborové semináře.

 

Špendlíčkem hrabat

Hana Dotřelová byla jako konzultant na Letnicích poprvé. „Setkávám se zde s některými soubory, které jsem už viděla, ale poprvé mám příležitost, je vidět současně. Přehlídka má stejně dobrou úroveň, jako jsem zvyklá z Haškových Loun či z Přerova. Mile mě překvapil přerovský soubor velmi dobrou animací loutek,“ hodnotí. Největším problémem dnešních loutkářů je podle ní najít kvalitní předlohu. „Pokud budeme hledat v loutkářské literatuře věci, které bychom mohli dnes hrát, opravdu musíme špendlíčkem hrabat. Pokud si člověk nenapíše hru sám nebo si ji neupraví, těžko něco najde. Je velmi málo autorů, píšících pro loutková divadla moderně, aby se to líbilo současným dětem. Dnešní děti jsou zvyklé na akční předlohy, takže loutkáři nezbývá než si hru sám zpracovat. Najít kvalitní předlohu je skutečně problém. Pokud je, tak většina loutkářů je na tak dobré úrovni, že z ní dokáží udělat dobré divadlo.“

Nižší návštěvnost

„Letnice se vyvedly, i když návštěvnost byla horší, než v uplynulých letech. Pravděpodobně to bylo kvůli dlouhodobě ošklivému počasí, které se naráz vylepšilo a řada lidí toho využila a odjela na chaty či chalupy. Návštěvnost jsme měli kolem šedesáti diváků na představení, což je méně, než jsme čekali a než míváme v zimě,“ prozrazuje principál Tomáš Kapsa. Ve hře je přesun příštího ročníku na duben, ale tuto změnu musí loutkáři nejprve domluvit na SALu (Sdružení amatérských loutkářů), který přehlídku vyhlašuje. „V případě termínového přesunu už by se trochu ztrácel smysl názvu Letnice, protože ty jsou květnovým svátkem, ale my chceme, aby představení viděli hlavně rakovničtí diváci,“ uzavírá Tomáš Kapsa.

Lenka Pelcová

« Zpět