Při pátrání po německých vojácích, pohřbených v rohu hředelského hřbitova, velmi pomohl plánek, na němž byla poloha neoznačeného hrobu zakreslena. Igor Nachtigall na snímku s plánkem.

V neoznačených hrobech je pohřbeno asi 100 tisíc německých vojáků. Ročně se jich daří exhumovat dvě až tři sta

Spolek se snaží vracet mrtvým jejich jména

Před několika týdny se podařilo Lidovému spolku péče o válečné hroby Kassel vrátit identitu sedmi německým vojákům, kteří byli pohřbeni v neoznačeném hrobu ve Hředlích. Tento německý spolek funguje jako humanitární organizace, která je pověřena vyhledáváním hrobů německých vojáků v cizině. Zajišťuje jejich exhumaci a nové uložení ostatků na vojenských hřbitovech. Zároveň se stará i o údržbu těchto hrobů. „Lidový spolek má v současnosti přes 1,3 milionu členů a přispěvatelů a pečuje o více než 640 válečných pohřebišť ve více než 42 státech, kde je pohřbeno 1,7 milionu válečných obětí. Na jeho činnosti se podílí téměř 13 tisíc dobrovolníků a kolem 560 profesionálních spolupracovníků,“ přibližuje Igor Nachtigall, pověřený zástupce spolku pro Českou republiku.

Kdy Lidový spolek péče o válečné hroby vznikl?

Vznikl už v roce 1919, konkrétně 16. prosince. Byl to dobrovolný spolek, který založili pozůstalí vojáků. Starali se o jeho fungování a tak to trvá dodnes. Velké množství válečných hrobů se podařilo vybudovat už ve třicátých letech minulého století. Poté jeho činnost zkomplikovala druhá světová válka. Obnovena byla až po roce 1946, kdy se ve velmi krátkém čase podařilo zahájit výstavbu více než 400 válečných pohřebišť na území Německa. Od roku 1954 se spolek zabývá vyhledáváním padlých německých vojáků i v zahraničí.

Kde všude má svoji působnost?

Po celé Evropě a v Severní Africe. I tam německá armáda bojovala. Nejvíce ale v Evropě a Rusku. Například ve Francii se s vyhledáváním začalo už v padesátých letech. Hlavní důvod je, aby byli vojáci kulturně pohřbeni, proto se budují vojenské hřbitovy. V Čechách jich máme jedenáct. Teď se buduje velký hřbitov v Chebu, kam se vejde ještě několik tisíc vojáků. Ostatky už se sem ukládají.

Bylo náročné najít místo pro velký vojenský hřbitov? Myslím vzhledem ke vztahům k německým vojákům, které mohou být někde ještě napjaté.

Je 65 let po válce. Samozřejmě náš spolek ví, co se stalo. My se ale jen snažíme mrtvým vrátit jména, to znamená identifikovat je podle známek, které nosili na krku. Na těchto známkách byly evidenční kódy a podle nich se dá zjistit, komu ostatky patří.

Pohřbívali se opravdu všichni se známkami?

Všichni ne, někdy známky chybí. Pak bohužel není identifikace možná. Ale podle artefaktů, jako jsou vojenské knoflíky, bota, helma... se alespoň pozná, že pohřbený byl opravdu německým vojákem.

Kolik je po republice neidentifikovaných hrobů německých vojáků?

Odhadujeme to na sto tisíc.

Než se spolupracovníci Lidového spolku péče o válečné hroby Kassel dostanou k samotnému kopání, musí projít archivy a zjistit o dané události co nejvíce informací.

A během roku jich exhumujete kolik?

Dříve jich bylo více, protože to zajišťovala firma, jež měla několik zaměstnanců. Nyní se trochu změnila situace, už jsem na to prakticky sám, jen si vždycky vezmu několik spolupracovníků na kopání. Takže se nám ročně podaří najít tak dvě stě nebo tři sta pohřbených vojáků.

To není tak malé číslo. I když, pokud jich tu je sto tisíc, tak to máte práci ještě na spousty let?

Samozřejmě se nikdy nepodaří dohledat všechny. Někdy byli pohřbeni na takových místech, kde už se kopat nedá. Například z důvodu, že už tam stojí nové budovy. A někde nám třeba ani nechtějí kopání umožnit, nedají nám k hledání souhlas.

Jak při pátrání postupujete?

Máme svůj archiv, kde jsou různá hlášení. Tehdy většinou událost někdo viděl, ať už někdo z vojáků, kteří to přežili, nebo někdo z civilistů, kteří to mohli později nahlásit. Proto se záznam dochoval. Konkrétně ke Hředlím máme i plánek, kde je přesně zakresleno, kde byli vojáci pohřbeni.

Je unikátní, že se dochoval i plánek, nebo je to běžné?

Většinou to bývá. Bez plánku bychom hledat nemohli. Díky němu víme, kde máme kopat. Ale také už se nám stalo, že jsme i s plánkem nic nenašli, protože informace byly neúplné. Nebo to někdo spletl, protože pamětníci už jsou velice staří a od války už je to dlouhá doba.

Co děláte, když na vytipovaném místě neuspějete? Kopete dál, dokud na něco nenarazíte?

Ne. Napíšeme hlášení, že informace asi nebyly pravdivé a tím to uzavřeme. Také se nám stalo, že jsme kopali, to ale nebylo na hřbitově, a přišel k nám starý pán a řekl, že kopeme špatně. Že by to mělo být na druhé straně. A potvrdilo se to. Jeden pamětník to spletl a druhý, který přišel, nás navedl přesně.

Je jednodušší hledat na hřbitově, než na volném prostranství, kde se dá přesné umístění snadno splést?

Na hřbitově je to pochopitelně snazší, ale i tak se nám podařilo najít několik neoznačených hrobů ve volné přírodě. Pokud je dobrý plánek a orientační body jsou zachovány, tak se dohledat dají.

Stává se, že vás někdo předběhne? Tím narážím na detektoráře, kteří dělají problémy především archeologům.

Vojenský hřbitov v horní části rakovnického hřbitova realizoval Lidový spolek péče o válečné hroby před několika lety.

Takzvaní hledači pokladů vybavení detektory se u nás bohužel rozmohli. Někteří nemají ani kus lidské důstojnosti a žádnou úctu k mrtvým, což mi přijde nepřípustné.

Kam ostatky převážíte?

Do Chebu. Postup je v těchto případech jasný. Máme depozitum, kde je uložíme a podle známek se zjišťuje, zda nejsou v pátrání. To už si dělají Němci přímo v Kasselu. Pokud se ukáže, že po něm rodina stále pátrá, kontaktuje se. Rodiny mají zájem dozvědět se, kde je jejich blízký pochovaný, aby na hrob mohly občas zajet, položit tam květinu nebo zapálit svíčku. Nejčastěji po padlých vojácích pátrají jejich děti. Většina z vojáků, když odcházeli bojovat, už byli otcové. Jejich potomci jsou dnes v důchodu a snaží se vypátrat, kde je jejich otec pochovaný.

Přes hranice se ostatky převážet nemohou?

Ne, to není možné. Je to zaneseno v Ženevské konvenci i v dohodě z roku 1992. Navíc je nový zákon, v němž jsou vojenské hroby také zmíněny. Podle toho postupujeme.

Když se v Rakovníku před pár lety vykopaly ostatky vojáků, byly uloženy přímo na hřbitově v jedné jeho části. Proč už se to tak nedělá pořád, proč musí být centrální hřbitov v Chebu?

Jde o to, že se musí vykopat i známka, aby se opravdu vědělo, komu ostatky patří. Navíc centrální hřbitov je finančně méně nákladný. Uvědomte si, že padlí jsou skoro v každé vesnici. Kdyby měl spolek pečovat o všechny hroby na vesnicích, tak by to bylo náročné a nákladné. Navíc centrální hřbitov je registrovaný jako válečný a pro potomky je jednodušší jezdit na centrální hřbitov, kde jsou pochováni všichni. Často totiž jezdívají hromadně autobusy. Tímto způsobem se to dělá už od doby po první světové válce, kdy se těla exhumovala, přenášela a přepohřbívala na velké vojenské hřbitovy. Dělá to tak i Amerika a další státy. Jeden z nejznámějších vojenských hřbitovů je v Normandii.

I v Chebu má každý svůj kříž se jménem?

Tam se to teprve realizuje. V naší republice jsou ale jiné vojenské hřbitovy, které už jsou hotové. Například v Jihlavě, Brně nebo Mariánských Lázních. Tam už má každý kříž. Pokud se nepodaří přesně identifikovat, kterému vojákovi ostatky patří, tak se pohřbívají společně a na jednom kříži je pak více jmen.

Má i naše republika podobný spolek, který pátrá po našich vojácích pohřbených v zahraničí?

Samozřejmě. Je to dáno tím, že se v roce 1949 Ženevskou konvencí každý stát zavázal, že se bude starat o padlé všech armád na svém území. A v roce 1992 podepsala tehdejší ČSFR se SRN smlouvu, ve které bylo stanoveno i to, že hroby československých, respektive německých obětí válek a panování násilí, které se nacházejí na území obou států, mají právní ochranu a budou zachovány a bude umožněna jejich registrace a péče o ně. Co se týče našich vojáků padlých v zahraničí, tak naše české legie bojovaly například v Rusku. V republice tedy existuje podobný spolek nadšenců, kteří ve spolupráci s ministerstvem obrany jezdí do Ruska a snaží se tam vyhledat místa, kde jsou naši vojáci pochováni. A samozřejmě hřbitov našich vojáků, letců z druhé světové války, je v Anglii. I na německém území je několik hrobů českých vojáků. I tam se obce o pomníky starají a udržují je. Garantem všeho je ministerstvo obrany, které má vojenské hroby na starosti.

Markéta Hartlová