Dita Schönfeldová.
Síla Šárky Záhrobské tkví v psychické odolnosti a velké urputnosti
Na sjezdovce zažili čtvero ročních období
Tak jako každoročně, ani letos nechyběla na galavečeru u příležitosti vyhlášení ankety Sportovec okresu roku 2009 významná osobnost českého sportu. Pozvání redakce přijala Dita Schönfeldová, účastnice ZOH ve Vancouveru, osobní fyzioterapeutka a přítelkyně bronzové medailistky ze slalomu Šárky Záhrobské. Sympatická rodačka z Orlických hor pracuje jako fyzioterapeut na rehabilitační klinice v Praze-Malvazinkách. Vloni dokončila bakalářské studium v oboru fyzioterapie. Na ZOH byla členkou týmu, který se staral o naši současnou nejlepší lyžařku.
Jak jste se dostala do týmu Šárky Záhrobské?
Šárka přišla na rehabilitační kliniku v Malvazinkách na doporučení docenta Koláře. Tam jsme se potkaly a od té doby zůstala v mé péči. Péče spočívá v upravování funkčních změn, jež mohou nastat enormní zátěží, kterou každý vrcholový sportovec má. Rozdíl mezi vrcholovým sportovcem a rekreačně sportujícím jedincem není příliš velký, ale u vrcholového sportovce se dříve projeví svalová disbalance, než u člověka, který tolik tělo nezatěžuje.
Jaká část těla u vrcholového sportovce nejvíce trpí?
To je různé. Podle toho, jakému sportu se dotyčný sportovec věnuje. U lyží jsou to většinou kolena a záda.
Je u českých sportovců běžné, že s nimi jezdí na vrcholné soutěže jejich fyzioterapeuti?
České týmy jsou většinou malé, a tak fyzioterapeut nezastává pouze svoji funkci, ale dělá prakticky vše, co je potřeba. Fyzioterapeuti jsou zařazeni většinou do týmu, takže většina sportovců svého fyzioterapeuta měla. Já jsem pečovala nejen o Šárku, ale měla jsem na starosti i Kláru Křížovou a byla jsem připravená pomoci samozřejmě i jinde, pokud by bylo třeba.
Jaký je Šárka Záhrobská klient?
Šárka je neskutečně zodpovědný klient. Na čemkoliv se domluvíme, to funguje na 100 procent.
Kdy jste se dozvěděla, že pojedete na OH?
Poprvé jsme začali o olympiádě mluvit asi před rokem. Vše záleželo na tom, jestli získám akreditaci nebo ne. Bylo na týmu Šárky, zda se to podaří domluvit. Asi čtyři měsíce před začátkem olympiády jsem se dozvěděla, že do Vancouveru opravdu poletím.
Co vás na olympiádě nejvíce překvapilo, okouzlilo, nebo naopak zklamalo?
Okouzlila mě Kanada jako taková. My jsme tady zvyklí na stísněné prostory. Tam je to všechno naopak. Všude mnoho místa. Nikdo nikomu nevadil. Nejvíc mě okouzlil pohled z lanovky, která jezdila vysoko nad olympijskou vesnicí a byl z ní nádherný výhled do celého okolí.
Jak se vám líbilo oblečení, ve kterém se představila ve Vancouveru česká výprava?
Osobně nejsem příznivcem pestrých barev, takže když jsem oblečení poprvé viděla, tak jsem si nedokázala představit, že to budu muset nosit. Nicméně naše oblečení mělo ve Vancouveru veliký ohlas. Hlavně u Kanaďanů.
Jak velká byla na OH bezpečnostní omezení?
Olympijská vesnice byla hlídaná. Když jste do ní vstupovali, museli jste mít akreditační kartu. Bez ní vás nikam nepustili. Museli jsme procházet rentgeny a přísnými kontrolami. Když jsme šli do autobusu, procházeli jsme první i druhou vrátnicí, všude byly přísné kontroly.
Měla jste možnost podívat se na některé jiné sportovní disciplíny?
Bohužel, žádný jiný sport jsem nestihla. Tím, že jsem patřila do týmu, který měl málo lidí, jsem byla neustále v permanenci. Ráno jsem šla na sjezdovku, se Šárkou jsme absolvovaly trénink, pak oběd, dvě hodiny volno, pak druhý trénink, posilovna, rehabilitace na lehátku případně masáž a večer toho máte dost a jste rád, že si můžete odpočinout.
Dita v rozhovoru s moderátorkou Ludvikou Trešlovou.
Nastal ve Vancouveru nějaký okamžik, kdy jsme se opravdu zapotila?
Myslím, že šlo všechno hladce. Šárka neměla žádný větší problém. Samozřejmě se zapotím pokaždé, když ji odstartuji a nevím, jak dojela. To jsem vždycky nervózní, jestli dojela nebo nedojela… Při sjezdech, kdy jede hodně rychle, se může stát cokoliv. Ze závodu nevidím vůbec nic. Přijedeme 20 minut před startem ke startovací boudě, pak Šárku odstartuji a musím se dostat nějakým způsobem dolů do cíle. Když tam přijedu, tak už je většinou rozhodnuto.
Překvapilo vás počasí, které ve Vancouveru panovalo?
Když jsme jeli z lyžařského střediska Naliská, kde byly úžasné sněhové podmínky, do Whistleru, a ptali jsme se lyžařů, jak to tam vypadá, dostalo se nám odpovědi, že při jízdě na sjezdovce zažijeme všechna čtyři roční období: nahoře zimu, o něco níž podzim, pak jaro a dole léto. Pořadatelé se snažili sjezdovku neustále upravovat. Sypali na ni tzv. solární sůl, po níž sjezdovka ztvrdne. Není to led, jaký se vytváří tady v Evropě. Sjezdovka byla určitě jiná, než jsou tady.
Je při závodech něco, co nemá Šárka vyloženě ráda?
Nic mě nenapadá. Samozřejmě raději jezdí slalom. Obří slalom je pro ni výzva, kterou by ráda pokořila.
Jaká je Šárka vůbec osobnost? Je kliďas nebo nervák?
Šárka je neskutečně vyrovnaný člověk, urputná, poctivá, snaživá, silná osobnost. Její síla tkví v psychické odolnosti a veliké urputnosti.
Jakým způsobem nejraději relaxuje?
Ve Vancouveru byly prostory pro zábavu a odreagování. Byla zde herna, kulečník, šipky, automaty a bar, kde se podávaly různé výhradně vitamínové nápoje. Šárka ale ze všeho nejvíce relaxuje poslechem hudby, čtením knížek a ze všeho nejraději spí. Stejně jako já (smích).
Je známo, že Šárku Záhrobskou sponzoruje firma vyrábějící čokoládu. Má ji opravdu ráda?
Řekla bych to takto – přesnou spotřebu neznám, ale ráda ji určitě má. Myslím však, že čokoládě hodně konkuruje cola.
Jak hodnotila Šárka a její tým výsledky, kterých na ZOH dosáhla?
Všichni jsme byli se Šárčiným výkonem spokojeni. Přáli jsme si medaili a tu Šárka získala, takže obrovská spokojenost.
Zůstáváte dál v jejím týmu?
Nechává si mě. Pokud vím, budu jezdit i na další akce. Myslím si, že Šárka dokáže moji práci ocenit. Fyzioterapie je mladý obor, který se začal vyvíjet pořádně až někdy v 70. letech. Myslím, že za tu dobu urazil velký kus cesty a je v něm neskutečný potenciál. Určitě bude růst a vyvíjet se dál.
Jen tak mimochodem. Vy jste děvče z Orlických hor. Jak jste na tom s lyžováním?
Řekla bych, že jsem „kochací“ lyžař. Nejsem závodník, kterému záleží na rychlosti a výsledcích. Já si lyže spíš užívám.
Jakou nejtěžší sjezdovku jste si sjela?
Myslím, že to bylo vloni ve francouzském středisku Val D´Isere a jednalo se o mužskou závodní sjezdovku. Oni ale jezdí dolů rovně a ještě se snaží dělat kličky, kdežto já bokem po hranách.
Tomáš Bednařík
