Mladoboleslavský soubor je hravý a vtipný, to ostatně dokázal i letos.

Letošní Wintrův Rakovník byl ve znamení návratů a premiér

Po XXXIV. nově přesto kvalitně

Ty tam jsou čtyři příjemné dny, kdy rakovnické KC žilo divadlem. Ty tam jsou obavy z obsazení přehlídky, neboť na letošních „Wintrovkách“ chyběly některé osvědčené opory. Ať už to byli zdejší Tyláci, kteří se věnovali loutkoherectví, nebo soubor z Libice nad Cidlinou. Přesto byla úroveň lehce nadpoloviční poloviny soutěžních inscenací – přesněji čtyř – nadprůměrná.

On a Ona první

Překvapila Slánská scéna, která přehlídku otevírala, neboť zvolila současné monodrama Petera Turriniho Hotovo. Konec! zabývající se existenciálními problémy. Za tento odvážný počin si odnesli čestná uznání za režii a dramaturgii Michaela Chrapová a Jan Fany Fanta a Josef Chodora za scénu. Cenu pak získal Tomáš Vott za herecké ztvárnění role On a celý soubor za inscenaci. To vše pak bylo korunováno prvním doporučením na Divadelní Děčín.

Libor Ulovec v monodramatu Svou vlastní ženou byl třešničkou na závěr přehlídky.

Musí křičet

Jakoby existenciální problémy prvního dne a sebevražedný závěr přerostly i do dne následujícího. Odpolední tragikomedie Alda Nicolaje Tři na lavičce v podání DS K. J. Erbena ze Žebráku se věnovala tématu plnohodnotného života ve stáří a komorní psychologické drama Maria Gelardiho Zlomatka, se kterým zavítalo Divadlo Exil Pardubice, nastolilo problém homosexuality. Temný ráz prvního dne přetrval, neboť v prvním případě končila inscenace smrtí jednoho z protagonistů a ve druhém vraždou gaye. Za roli matky v této inscenaci získala čestné uznání Věra Pojmanová. Pro divadelníky ze Žebráku byl letošní ročník jakýmsi návratem na Wintrovky. „Naposledy jsme tu byli se Svatbou pod deštníky. Myslím, že se to bude blížit deseti letům,“ prozradil František Lorenc, režisér a současně jedna z postav inscenace Silvestr Boccacio, za níž získal čestné uznání. Na otázku, zda není trochu schizofrenní hrát a režírovat, odpovídá jednoznačně: „Když máte zkušenou partu, tak ne, jen musíte na jevišti trochu víc křičet.“

Koule s něhou dam

V pátek jako by se obsahová náplň „Wintrovek“ obrátila o sto osmdesát stupňů. Představení plné humoru, které si pohrávalo s lidskou blbostí, přivezl DS Kocábka Chocerady. Na autorskou hru Jiřího Cinkeise Koule se na jeviště přestěhovali i diváci. Jiří Cinkeis, který si odnesl čestné uznání za textovou předlohu a podobně jako Vladimír Šíma i cenu za herectví, ozvláštnil příběh věčně usínající postavou vědce. „Tohoto člověka jsem si vybájil, ale když jsem měl postavu napsanou, vzpomněl jsem si, že v Hronově býval hostinský, který měl spací nemoc. Počítal účtenku, usnul a po pár vteřinách se probral a pokračoval,“ prozrazuje. Kolektiv DS Kocábka získal i čestné uznání za inscenaci a třetí doporučení na Děčín. Večer patřil mladému souboru OKKO z Prahy, který byl na Wintrovkách absolutním nováčkem. Při situační komedii Kena Ludwiga Pod praporem něžných dam se publikum rozdělilo na dva tábory, část se bavila a druhá odcházela s rozpaky. Přesto porota ocenila některé herecké výkony. Čestná uznání si odnesla Anna Blabolová za roli Meg a Martin Zelenský za Jacka.

Autorská inscenace Koule byla jednou z těch, při nichž se diváci skvěle bavili.

Špičková sobota

Čtvrtým a závěrečným dnem přehlídky byla sobota. Protože na tento den připadla tři představení, začínalo se už dopoledne. Jako starý známý, přesto nový a mladý, by se dal označit první ze souborů DS při TJ Sokol Lázně Toušeň. Patří ke stálicím, přesto letos jeho mladá odnož Nová generace překvapila svou výpovědí i nasazením. Přivezla hru Vnitřní démon, kterou na motivy Václava Hraběte Horečka dramaturgicky upravil Filip Müller. Příběh přejal jen s malými úpravami, ale přidal nadstavbovou linku, kdy personifikuje alter ego hlavního hrdiny a používá ho jako vnitřní komentář provokující rozum. Za dramatizaci a režii si poté zaslouženě odnesl čestné uznání. Rozdělování cen se v sobotu večer změnilo v jakési hromadění keramických hrnečků Toušeňskými. Získali je totiž za herectví i za inscenaci a odnesli si i nominaci na Děčín.

Boleslavská Inventura

Loňskou výtku poroty, že jsou divadlo do malého prostoru, si vzal k srdci poslední ze soutěžních souborů Divadýlko na dlani Mladá Boleslav. Jejich představení bylo druhým, kdy se diváci stěhovali na jeviště. Protože, jak nám vloni prozradil principál souboru Petr Matoušek, se k vážným hrám či horrorům nechce vracet, bylo i letošní představení divácky velmi vděčnou komedií plnou slovních a situačních gagů. Hru Miroslava Horníčka Malá noční inventura použil Petr Matoušek jako půdorys k vlastní tvorbě. „Původně tam nebyla technika – například mobily, takže jsem musel hru posunout do současnosti,“ prozradil muž, který si převzal cenu za roli Leopolda Bíny, stejně jako dva další členové souboru Luboš Dvořák a Bára Bartošová. Ta všem přítomným předvedla, jak má vypadat radost, když zařvala: „Konečně!“ Inventura získala i druhé doporučení na Děčín.

Široký záběr

Porota ústy předsedy Milana Schejbala ocenila to, že jsme letos byli svědky jak klasického interpretačního divadla, tak i ryze autorského, které využívá autorství nejen pro textovou předlohu, ale i v oblasti herectví. „Co se týče výběru her, je patrná snaha hledat texty, kterými je možno vyjádřit se k současnosti. Výrazným rysem je i to, že se inscenátoři nespokojí pouze s danými předlohami, ale dále na nich autorsky pracují a upravují či dramatizují je tak, aby odpovídaly jejich představám budoucí inscenace. Dramaturgie, ať chceme nebo ne, je sice jenom výchozím bodem, ale tam to vše začíná. Výsledky jsou z našeho pohledu velmi těsné a minimálně jsme se rozhodovali mezi třemi inscenacemi.“ Lenka Pelcová