Vyfotografovat se společně s Melem Gibsonem hollywoodská pravidla neumožňují. A tak alespoň u plakátu.

Moderátorka TV Barrandov Marcela Škábová letěla do Paříže za slavným hercem

Pět minut se „Statečným srdcem“ Melem Gibsonem

Herce Mela Gibsona (1956) zná snad úplně každý. Pamatujeme si ho z filmů Bounty, Statečné srdce, Patriot či Smrtonosná zbraň. V celé České republice je však jen minimum lidí, kteří by se s ním setkali osobně. Gibson totiž v Čechách nikdy nebyl. Mezi hrstku šťastlivců patří Marcela Škábová z Rakovníka. Moderátorka televize Barrandov se nedávno vrátila z Paříže, kde s modrookým idolem milovníků stříbrného plátna pořídila zhruba pětiminutové interview.

Jak to vzniklo, že právě televize Barrandov dostala možnost uskutečnit rozhovor s Melem Gibsonem?

Dlouho se na tom pracovalo. Máme obrovskou výhodu, že naše televize nese jméno slavných barrandovských ateliérů, které ve filmovém světě mají obrovské jméno. Když jsem nedávno tlumočila na setkání filmových producentů z celého světa, všichni o Barrandově věděli. Považují si ho a dokonce říkali, že je to jedno ze dvou nejvýznamnějších evropských center. Když filmaři cokoliv řeší, vzpomenou si na Barrandov. Takže se dá říct, že při výběru českého zástupce nám pomohl věhlas barrandovských ateliérů a volba padla na nás.

K čemu vlastně bylo evropské turné Mela Gibsona vázáno?

Mel Gibson se vrací na filmová plátna po osmi letech herecké nečinnosti. Dělal samozřejmě spoustu jiných věcí, produkoval filmy, ale sám netočil. Teď dokončil film Edge of darkness, kde hraje hlavní roli. V českých kinech bude film uveden pod názvem Na hraně temnoty. Premiéra byla v Čechách 18. února. Naše televize byla tedy jako jediná česká televize mezi zhruba deseti vybranými médii v rámci Evropy, které byly pozvány na světovou premiéru nového filmu do Paříže s možností pořídit rozhovor s Melem Gibsonem.

Jeli jste natáčet s celým štábem?

Původně to tak mělo být, ale nakonec jsem jela jenom já. Rozhovor byl snímaný jejich kameramanem, osvětlovačem, zvukařem, jak to u celebrit bývá. Práce je pro nás o to riskantnější, protože nevíme, co z toho nakonec vyleze. Bylo to snímáno na dvě kamery, na jedné já, na druhé Mel. Takže podle mého názoru ne zcela ideální způsob, protože chyběl společný záběr, kde by byly vidět vzájemné reakce na otázky a odpovědi. Ale jak říkám, to byla věc, kterou jsme nemohli ovlivnit.

O Gibsonovi se říká, že novináře nemá zrovna v lásce.

Je dokonce známý tím, že je vyhazuje. Což udělal i během tohoto turné. Já jsem šla na rozhovor jako úplně první, takže nervy trošku pracovaly. Manažeři z týmu Mela Gibsona mě upozornili, abych se neptala na alkoholismus ani na osobní život. Abych se soustředila hlavně na nový film. Já jsem po dohodě se šéfredaktorem TV Barrandov byla rozhodnuta ptát se skrze film na jeho osobní život. Ten postup se vyplatil a na všechny otázky, které jsem mu dala, odpověděl.

Můžeš popsat, jak vlastně vaše setkání probíhalo?

Rozhovor se uskutečnil v apartmá hotelu Le Bristol, kousek od Champs-Elysees. To je celebritami vyhledávaný hotel v centru Paříže. Na rozhovor jsem dostala pět minut. Po vstupu do místnosti jsme měli určitý čas na to, abychom mimo kameru prohodili pár slov a představili se. Pak zapnuli kamery a od té chvíle se začal počítat čas. Nás okradli o jednu minutu, což je z pěti minut hodně. Navíc po uplynutí čtyř minut řekli sorry, končíme, i když byl Mel zrovna v půlce věty. Pak vyndali placku (DVD, pon. red.), podali mi jí a byl konec. Jenže já jsem chtěla, aby pozdravil také diváky do České republiky, protože jsem věděla, že v Čechách nikdy nebyl. Tak jsem počkala, až dokončí interview s kolegy z Evropy, a poprosila manažery, jestli by nemohl dotočit ještě exkluzivní pozdrav. A on to udělal, což bylo zcela nestandardní a moc si toho vážím. Byla jsem ráda, že jsem dodržela instrukce, prý jsem se Melovi i líbila a stejně i jeho týmu.

Před rozhovorem jsi viděla film. Líbil se ti?

Popravdě řečeno, je to taková zlatá střední cesta. Ale stojí za to ho vidět, už jen z toho důvodu, že je do další Gibsonův film po osmi letech. Mel hraje hlavní roli takovým tím svým typickým strohým a čistým herectvím.

Teď mě napadá, že jsi vlastně také herečka. Dovedeš si pana Gibsona představit třeba v Saturninovi, kde by hrál po tvé boku?

To by musel hrát vypravěče místo Jirky Suka. No, možná, že by pak ta milostná scéna mohla trvat i o něco déle (smích).

Ale vážně. Jaké je to stát po boku tak charismatického člověka? Jaký byl tvůj pocit číslo jedna?

Je to velmi přemýšlivý člověk. Ale připadal mi hrozně unavený. Když přišel, držel se za srdce, říkal my god. Musí být na něj asi obrovský tlak. Ale v očích má takové ty jiskřičky, jak je známe z detailních filmových záběrů.

Rozhovory se poskytují v apartmá číslo 233.

Měl make up?

Takový velký hollywoodský make up neměl, snad byl jen přepudrovaný, aby se neblýskal na kameře. Jinak má krásně prošedivělé vlasy, které si nebarví. I vrásky mu sluší. Vyzařuje z něj smíření sama se sebou.

Jak přišel oblečen?

Neformálně, klasická pohodlná košile, kalhoty, ležérní styl.

Televize a film jak známo zkreslují. A velcí herci mnohdy ve skutečnosti až takoví obři nejsou. Pro mě třeba bylo šokující setkání s Alexandrem Hemalou. V televizi velkej chlap. Ve skutečnosti 155 cm.

Výška byla normální. Řekla bych střední postava, širší mužná ramena.

Když se setkáš s takto charismatickým mužem, přeskočí nějaká ta jiskérka? Jak bys odpověděla, kdy by tě pozval na večeři?

Myslíš, jestli bych s ním spala? Pakliže by mě takovýhle člověk pozval, určitě bych šla, ale bylo by to jen pozvání na večeři. Samozřejmě že při této práci reaguješ jako chlap a ženská, ale má to svoje limity, je to čistě pracovní. Když jsem odjížděla do Paříže, kolegové mi říkali, Marcel, prosím tě, číslo jedna je ta televize. A musíš pro to udělat všechno. Jasný? A já na to: Tak na to zapomeňte. Ale na večeři, to jo.

Jak jste si rozuměli po jazykové stránce?

Perfektně. Mel Gibson má částečně irské předky, je tam i trochu Austrálie, ale je mu rozumět velmi dobře. Už jsem pár takových rozhovorů absolvovala, i tlumočení, takže vím, že se může stát, že někdy úplně nerozumíš, ale tentokrát to bylo v pořádku.

Byl nějaký fyzický kontakt?

Celkem třikrát. Podal mi ruku, normální chlapský stisk, příjemná teplá suchá ruka, při rozhovoru se dívá do očí, prostě pravý gentleman.

Co chystáš dalšího?

Paříž se povedla, takže teď se chystá možná ještě něco zajímavějšího, ale nesmím ani naznačovat.

Jaká je vlastně tvoje současná pozice v TV Barrandov?

Od našeho posledního rozhovoru se leccos změnilo. Zhruba měsíc jsem dělala reportérku, pak jsem se stala moderátorkou. Pořad 90 potažmo 60 minut zrušili, nyní funguji jako moderátorka hlavních zpráv a autorka a hlava pořadu Mailem, poštou mobilem. To je víkendový pořad, kde se věnujeme diváckým dotazům. A protože, jak říká naše motto, televize je živý organismus, může se velmi rychle vyvinout něco nového stejně jako něco stávajícího může zapadnout. Ale doufám, že u téhle práce vydržím, protože mě moc baví.

Pavel Sklenička

foto archiv Marcely Škábové