Ondřej a jeho sólo.

„Letos bych pro ‚socany‘ nežongloval,“ říká Ondřej Lechnýř

Všechno, co se dá „okecat“, ho baví

RAKOVNÍK. Chodil na hereckou konzervatoř, akorát, jak říká, byl mladej a blbej, a ze školy odešel. Od té doby herecká vrátka obchází a hledá si cestičku, jak se tam opět dostat, protože si je prý zavřel solidně. „Mám učňák na Jirkově, ale na DAMU berou s maturitou. Tu musím v blízké době dohonit. Neodpískal jsem to, jen musím získat čas a lepší podmínky a bude to dobré. Myslím si, že ze mě ještě jednou bude stoprocentně vysokoškolák a herec také,“ říká Ondra Lechnýř, který nám prozradil, jak se dostal k žonglování a kam všude se s přítelem Danem Parobkem a svými kousky podívali.

Sommelier nejsem

Ondrovi je třiadvacet, Danovi o rok víc. Přestože jim žonglování a herectví zabírá poměrně dost času, stíhají prý i holky. „Člověk si to jen musí umět zorganizovat,“ říká Ondra, který dnes pracuje na Špejcharu. Tam přešel z vinotéky v Palackého ulici. „Je to fajn, člověk si popovídá a je tam sranda. Sommelier nejsem, ale mám pocit, že za dobu, co jsem pracoval ve vinotéce, jsem se o víně něco dozvěděl. Jsem schopný poradit, ale nehodnotím vína podle ročníku, ale podle toho, co jsem vypil a ochutnal – to mohu doporučit,“ říká o své profesi a o Danovi prozrazuje, že už velmi dlouhou dobu pracuje u T-mobile. „Povýšil už na nějakou pozici, u které ani nevím, jak se jmenuje.“

Sedmou sezónu

Kluci žonglují už sedmou sezónu. K této své zručnosti se dostali přes táborového vedoucího, který tuto činnost ovládal. Půjčil jim pomůcky a řekl, že když se naučí žonglovat, zaměstná je. „Má totiž agenturu Armentum – pro obnovování a uchovávání historických tradic v Hradci Králové. Tak jsme se to během roku s Daníkem naučili a on nás zaměstnal,“ říká Ondra lakonicky. „Už jezdíme sedmým rokem po různých historických akcích – Rakovník, Kadaň, Hradec, Plzeň… Sezóna nám začíná v březnu a končí v říjnu. Zabírá to téměř každý víkend. Máme fireshow a dvě žonglovací vystoupení, která pořád dokola střídáme a obměňujeme.“ Dnes už mají kluci tolik akcí, že se mnohdy musí i rozdělit.

S žonglováním po světě

Se svými vystoupeními se Dan s Ondrou podívali krom různých koutů Česka i po Evropě. „Byli jsme na Sicílii, kde jsme při tamní srpnové Svatomariánské slavnosti dělali ohňovou šou. Po ulicích se hrají divadla, všude jsou nějací kejklíři a takhle to tam jde celých čtrnáct dnů. Vzala nás tam agentura A.R.G.O. z Tábora. Týden jsme byli v St. Montalbanu a týden v Motě. Tam jsme bydleli přímo u pana starosty a moc pěkně se o nás starali.“ Měli denně jen dvě dvacetiminutová vystoupení od deseti a od půlnoci. Spolu s nimi účinkovali i šermíři, ale jinak měli volno. Přes den tak mohli podnikat výlety po okolí a večer byla jenom chvilka práce, což prý bylo výborné. Stopem jen s baťůžky vyrazili za turisty i do Španělska.

Příjemný přivýdělek

Uživit se pouze žonglováním by se podle Ondry nedalo, pokud by ho udržovali ve stejném rozsahu jako dnes. „Jsou lidé, kteří se tím uživí, ale my k tomu ještě máme svou práci a divadla, takže moc nestíháme, ale přes sezónu je to příjemný přivýdělek,“ pokračuje Ondra. Nejhorší je podle něho to, že člověk tráví jeden víkend v Kadani, druhý v Hradci Králové, pak má volno a zase někam jede. „Je to takový hodně rozježděný, ale zatím máme kladné reakce. Chtěli bychom udělat ještě půlnoční divadýlko, do kterého chceme zapojit žonglování a malé představení, se kterým bychom jezdili přes zimu po školách. Ale to vše ještě musíme pořádně vymyslet. Mohlo by se to postupně rozvíjet, ale musíme trochu slevit z ostatních věcí, je to poměrně velký žrout času.“

Prohýbaly se stoly

Dan s Ondrou se přes pražskou kaskadérskou agenturu Merlet podívali letos na jaře i do maďarské vesnice Ozory. „Je tam malý zámek, o který se zajímá UNESCO, takže se tam nyní začínají rozvíjet historické akce, aby se rozhýbal turistický ruch. Merleti tam byli už potřetí a letos nás pozvali, abychom jeli s nimi. Jednalo se o jednodenní akci, měli jsme jet obrovským Hyundaiem v pohodičce, ale auto se rozbilo, takže jsme těch 680 kilometrů jeli favoritem ve třech nacpaní věcmi až po střechu. Ale dojeli jsme. Udělali nám obrovskou snídani, jakou jsem v životě neviděl. Stoly se prohýbaly pod langoši, párky s rohlíkem, koláči a vším možným. K obědu jsem poprvé v životě dostal řízek přes celý talíř a brambory byly vedle,“ popisuje Ondra maximální pohostinnost. Večer následovala nálož maďarského guláše. Všichni prý praskali, ale zvládli i mejdan v místní hospůdce. „Tam se pařilo do ranního kuropění. Hospodský řekl – v Maďarsku pijeme panáky po deckách – takže to tam teklo proudem. Divili jsme se, že jsme vydrželi do čtyř do rána úplně v pohodě. Dan pak musel asi dvě hodiny vyspávat, ale pak jsme se vydali zpátky na cestu. Sedm hodin jsme to jeli s jednou zastávkou tam a zpátky asi čtrnáct a půl s pěti zastávkami, protože Daník byl jediný řidič.“

Vše bylo „eremi“

Kromě rakovnických zástupců se v Ozory představili muzikanti, šermíři a tanečnice, kteří se průběžně střídali. Vystoupení byla v angličtině a maďarštině. „Dan bravurně zvládl angličtinu, ale po mojí první větě všichni zjistili, že maďarsky neumím, tak to byla docela sranda. Všechno bylo eremi. Přišlo asi osm set lidí. Vše, co jsme potřebovali, rozuměli – smáli se. Největším problémem bylo vysvětlit jim propast s lanem, ale Grand Canyon pochopili. Rád poslouchám Vraždu v salónním kupé Divadla Járy Cimrmana, takže veškerá moje maďarština byla odvozena z langošů, segedínu, feketešů a ferensvárošů, a docela se to chytlo. Pochopili, že si dělám srandu, že to neumím, a smáli se, takže moje pseudomaďarština byla dobrá,“ prozrazuje.

Ve frontě s hvězdami

S ohňovou show byli kluci i na karlovarském festivalu, kde účinkovali v přímém přenosu při vyhlašování. Prý z toho byl asi tří vteřinový záběr. „Na Karlovarském festivalu jsem stál ve frontě s Michaelem Metsnem, což byla docela sranda, protože tam byl i Čtvrtníček se Steindlerem a rozvinula se docela zajímavá debata. Já jsem moc nemluvil, jen jsem poslouchal, ale bylo to dobré,“ popisuje Ondra a vypráví i o setkání s Leilou Abbas, Richardem Genzerem, Michalem Suchánkem či Martinem Dejdarem. Spolu s Danem byl i u otevírání největšího barrandovského ateliéru. „Orchestr Varhanovič Bauer dirigoval státní operu a my dělali ohně na jejich hudbu, což byl velký zážitek,“ upřesňuje.

Začátek v ZUŠ

Prapůvod všech těchto činností je podle Ondřeje v ZUŠ, kam začal chodit k paní učitelce Mikeskové, kterou vystřídala Jiřina Leitnerová. „Ta se vdala za ředitele té agentury, která nás zaměstnala, takže vše je propojené přes divadlo a „Tyláky“. Je to všechno dobrá průprava, jen je potřeba dostat šanci, aby se dala naplnit. Teď se to sice rozjíždí, agentury o nás vědí, už to trochu šlape, ale my bychom chtěli ještě víc moderování a nějaké hraní by se nám také líbilo. Ale k tomu se člověk dostává mnohem hůř. Musí jezdit na castingy. Nedávno jsem se zúčastnil výběru na film Dont stop, který se má odehrávat v roce 1980. Je to tragikomedie o mladých klucích, kteří si chtěli založit punkovou kapelu a protloukali se životem v komunismu. Znělo to zajímavě, ale asi mě nevyberou. Snažím se prorazit, líbilo by se mi to,“ pokračuje Ondra.

Domů v limuzíně

Snaží se věnovat i moderování, ale to mu nevychází tak často, jak by chtěl. „S tím jsme ještě moc neprosákli, vesměs jde o moderování lokálních akcí, maturitních plesů, koncertů ZUŠ nebo akcí pro knihovnu. Všechno, co se dá okecat, mě baví, to je moje. Jednou jsme s Daníkem moderovali slavnostní otevření autosalonu VW – Audi – Seat v Praze, který byl pojatý jako vánoční večírek firmy a jejích hostů. Byla to velká tržní akce, kde nechyběly rauty. Večer byl plný soutěží, tombol, slavnostních předávání darů a nakonec nás domů odvezla limuzína.“

Pro „socany“ letos ne

To, že kšefty žonglérů mohou být různé, dokládá i fakt, že během minulých voleb se Ondra nechal najmout ODS a měsíc chodil po Praze po předvolebních mítincích spolu s mažoretkami. „Žongloval jsem každý den, byla to spousta peněz za málo muziky. Nastoupili jsme v deset dopoledne, oni nás odvezli na mítink a my tam průběžně zažonglovali. Bylo to třicet dní v kuse a děly se tam dobrý věci. ČSSD tehdy dělala kampaň ODS mínus, tak se po Praze objevily úplně stejné skupiny v oranžovém. Jednou nás i napadly a chtěly nás zmlátit. Na mítink ODS přišli ‚socani‘ a začali dělat haló, vyváděli a bylo to zajímavý. Tenhle kšeft bych vzal znovu, kdyby za to bylo dost peněz, ale asi ne pro každou stranu. Poslední dobou mě nějak ti oranžoví štvou. Tam bych asi nemusel z vlastního přesvědčení a pro komunisty bych také žonglovat nemusel. Ale zase na druhou stranu je to práce a nabídka je nabídka a buď se jí člověk chytne nebo ne. Letos bych ale pro ‚socany‘ nežongloval,“ uzavírá.

Lenka Pelcová

Ondra Lechnýř a Dan Parobek.