„Ja něpanimaju pa rúsky,“ řekl veliteli ředitel školy

U soudu rozbrečeli regulovčíka

RAKOVNÍK. Úsměv i nevěřícné kroucení hlavou vyvolal obrněný transportér prohánějící se v ulicích Rakovníka uplynulý čtrtek. Malou připomínku, jak vypadalo město při okupaci sovětských vojsk v srpnu 1968, připravilo Muzeum TGM. Přesně po čtyřiceti letech otevřelo výstavu dobových fotografií a tiskovin nazvanou prozaicky „21. 8. 1968“.

„Obrněné vozidlo v doprovodu Š 100 s českou vlajkou mělo být jakýmsi pojízdným poutačem na výstavu a myslím, že splnilo svůj účel. Hned po otevření jsme zaznamenali slušnou návštěvnost,“ uvedl během akce ředitel muzea František Povolný.

Majitelem a současně řidičem „otéčka“, jak se familiérně říkalo obrněným transportérům OT 65, je Štefan Ďurina ze Hředel. Velitele okupační osádky ztělesnil Jaroslav Hurt. „Jedná se o průzkumnou verzi obojživelníka vyrobeného v Maďarsku s motorem Czepel. Váži 6 tun a spotřebu má asi 30 litrů nafty na 100?km, což není mnoho. Pro dobovou věrohodnost jsme jej opatřili bílými pruhy armád Varšavské smlouvy,“ sdělil nám velitel několik údajů k parametrům vozu. Snad největší úspěch sklidil neznámý vojín, který se v uniformě sovětského námořníka k osádce připojil před muzeem. „Nevíme vůbec, o koho se jedná. Měl naprosto dokonalou uniformu a tvrdil, že je jediný, který se zachránil z ponorky Kursk. Byly bychom rádi, kdyby se nám ozval,“ doplňuje Jaroslav Hurt.

Doprovod v dobové škodovce s československou vlajkou dělal i samotný ředitel muzea František Povolný. Jeho jsme se zeptali, co se mu vybaví, když se řekne 21. srpen 1968.

„Bylo mi 18 let a jelikož byly prázdniny, pracoval jsem jako závozník na brigádě ve skladu zeleniny. V pět ráno mě děda budil do práce a říkal, že nás obsadili Rusáci. Když jsme rozváželi zeleninu a brambory, už se před obchody tvořily fronty. Bylo jasné, že lidi se zásobují na horší časy. Vzpomínám si, že na křižovatce stál regulovčík v ruské uniformě. Dali jsme se s ním do řeči a zjistili jsme, že je to nějaký Litevec. Vůbec neměl ponětí, kde se nachází. Když jsme mu vysvětlili, že tady žádná kontrarevoluce není, rozbrečel se. Jeho fotku máme v muzeu a je na ní vidět, jak je smutný,“ vzpomíná ředitel muzea.

K dokreslení atmosféry přidává ještě další historku. „Po prázdninách jsem nastoupil jako učitel na 3. ZŠ. Tady se stala taková aférka, že nějací ruští vojáci rozdávali klukům patrony. Když to zjistil tehdejší ředitel školy Sláva Vachtl, vlítl na ně a vypakoval je ze školy. Konflikt pak přišel do školy řešit nějaký ruský velitel a řval na ředitele asi půl hodiny před plnou třídou. Když skončil, ředitel mu klidným hlasem odpověděl. „Ja něpanimaju pa rúsky,“ což Rusáka úplně vyvedlo z míry a odešel. U žáků ředitel pochopitelně zabodoval,“ dokresluje František Povolný jeden z příběhů roku 1968.

Sláva Vaic