Soud potvrdil, že pozemky, na nichž stojí areál firmy Trochta, patří rodině Ottových

Státní chyby způsobily „znárodnění“ betonárky

Firma Trochta, s.r.o., koupila pozemky v roce 1996 od Jiřího Šmída z Rakovníka. Ten je získal od Fondu národního majetku v rámci privatizačního projektu s dokupem na počátku 90. let po zaniklém OSP Rakovník. "Pozemky i se zbytky staveb, které na nich byly postaveny, jsme od pana Šmída zakoupili za 1 350 000 korun poté, kdy jsme byli ujištěni jak v kupní smlouvě, tak ve výpisu z katastru nemovitostí, že na pozemcích nejsou žádná věcná břemena ani jiné právní závady a naše vlastnické a užívací právo nebude žádným způsobem omezeno," říká jednatel společnosti Karel Trochta. "Od té doby jsme bažinatou půdu vyspádováním pozemku, odvodněním a položením silničních panelů, dále výstavbou administrativní budovy a technického zázemí s garážemi, oplocením a dalšími stavebními a protipovodňovými úpravami zhodnotili minimálně o 10 miliónů korun," dodává Karel Trochta.

O to větší šok způsobila firmě pozdější informace, že o vydání pozemků již v prosinci roku 1992 požádali dědicové rodiny Ottových. Stalo se tak ještě v době, kdy na nich působil OSP Rakovník. "Absolutně nechápu, jak mohl stát s pozemky manipulovat a zahrnout je do privatizačního projektu Jiřího Šmída, když na ně byly uplatněny restituční nároky. Stát se dopustil chyby, na kterou nyní doplácí naše firma, která je řádně koupila v dobré víře," říká Karel Trochta. Soudní spor s dědici rodiny Ottových se tak vleče už více než deset let.

"Je nám to velmi nepříjemné, protože víme, že Ottové patřili k významným rodinám regionu a hrozně moc pro něj udělali. A že jim bylo ze strany komunistů velmi ublíženo. Připadá mi to, jako by proti sobě u soudu stály dvě oběti bezpráví. Ani my ale nechceme přijít díky chybám státních úředníků o majetek a peníze, které jsme do něho vložili," doplňuje Trochta. Proto poté, kdy byla společnost na základě MZe-Pozemkového úřadu Rakovník vyškrtnuta z listu vlastníků a jako osoby oprávněné dopsáni dědicové rodiny Ottových, pokusila se toto rozhodnutí soudně napadnout.

Samosoudkyně Okresního soudu Rakovník Eva Pechlátová však žalobu zamítla s tím, že byl dostatečně prokázán restituční nárok rodiny Ottových, protože dotčené pozemky vydala státu pod nesnesitelným nátlakem. "Ten spočíval ve vymáhání různých pohledávek z několika stran současně, včetně uložení tzv. miliónářské daně, přičemž příslušníci naší rodiny byli zbaveni veškerých příjmů a jejich existenční situace byla naprosto beznadějná," vypověděla u soudu čtyřiaosmdesátiletá Jaroslava Bartošová, dcera Julia Otty.

"Ještě v době, než rozsudek nabude právní moci, se pokusíme prostřednictvím právních zástupců s dědici rodiny Ottových dohodnout na pronájmu pozemků, na nichž betonárka stojí. Pokud zůstane naše žádost oslyšena, budeme nuceni se proti rozsudku odvolat a spor se potáhne dál. Přece nemůže být jedna křivda vykoupena druhou," naznačuje možnost dalšího vývoje Karel Trochta.

K případu se na stránkách Raportu ještě vrátíme.

Tomáš Bednařík