Návštěva Velikonoc na Křivoklátě opět posunula návštěvnický rekord

Poslední Velikonoce na hradě?

KŘIVOKLÁT. Navzdory prognózám špatného počasí, složité situaci hradních zaměstnanců i všudypřítomnému pocitu, že jsou letošní Velikonoce na hradě poslední, překonal velikonoční víkend všechna očekávání. Branou hradu Křivoklát prošel rekordní počet návštěvníků.

Od roku 1993, kdy "tým hradních" v čele s Marií Šindelkovou a Ivanem Kasalickým projekt realizoval poprvé, se Velikonoce na hradě změnily k nepoznání. Navýsost skromné začátky, kdy "hradní" chodili do hlediště dělat diváky a za úspěch považovali 600 lidí za den, jsou nenávratně pryč. Loni se na Křivoklát přijelo podívat na 6 000 lidí. a letos? Jen za první den, (Bílou) sobotu, branou prošlo skoro na 3 500 návštěvníků. Stejný počet povil i nedělní Boží hod Velikonoční. Definitivní čísla ještě v době uzávěrky nebyla k dispozici, ale překonání rekordu bylo jisté již po dvou dnech.

Obrovskou spoustu jich z Prahy přivezla parní lokomotiva Albatros. Dlouhatánský vlak, z jehož vagónů se muselo na křivoklátském peróně vystupovat nadvakrát po popojížďce, nestačil v sobotu uspokojit poptávku, a tak musel druhý den vyjet znovu. Nu a ti, co přijížděli vozem, už neměli kde parkovat. Všechny výpadové cesty (Roztoky, Městečko, Amalín) byly auty doslova olemovány.

"Nekonečné zvyšování návštěvníků však pro nás není klíčové. Důležitá je spokojenost s nabídkou a celkovou atmosférou. a ta určitě panuje. Jinak by k nám přece lidé nejezdili," připomíná Šindelková. "Lidem se tu líbí. Historická mašinka je zaveze do míst, která dnes už jakoby neexistují; mezi jarmarečníky, kumštýře a tradiční řemeslníky. Do časů poctivé práce, kdy solidní člověk něco znamenal," doplňuje Kasalický.

Samotný rej na nádvoří sice neměl s velikonoční tématikou příliš mnoho společného, avšak nabídka řemeslnického jarmarku byla, ať do počtu či plasticity, jednoznačně nejbohatší v historii. o ruch se starali kejklíři (Wagabundus Collective) a šermíři (Gladius). Na Arše pak lidovým divadlem Tereza bavila Marcela Slavíková.

O připomínku Velikonočních svátků se staral kulturní program v obřadní síni, hradní kapli a Královském sále. Vévodilo mu tématické vystoupení dětského sboru Silentium, velikonoční koncert sboru Sudop, Truvérská mše v podání Křivoklátských hudců či naprosto unikátní přednes Dvořákovy Mše D-Dur a Pašijí podle sepsání sv. Jana v režii Ludus Musicus. Těžko opomenout i "swingující" Hradní duo na nádvoří.

"Bohužel nevíme, jak to všechno bude. Nový pan kastelán prý chce vše zachovat. Zatím se ale ani nezeptal, jak se to vlastně dělá. Vlastně se tu ani nebyl pořádně podívat. Je tedy možné, že letošní Velikonoce na hradě byly v této podobě bohužel poslední," loučí se (nehledě na nesmírně úspěšný průběh akce) velmi hořce Marie Šindelková.

Marek Bradáč