Zleva Daniel Váhala v roli lékaře, autor scénáře Vladimír Vácha jako Pavel Horovitz, Slavěna Razýmová (ml.) jako Sára a Jiřina Tintěrová jako Pavlova matka.
Cení si zkušeností a ocenění pro herce i celý soubor
Ochotníci z Čisté poprvé na Wintrovkách
RAKOVNÍK. Hrát v dnešní době divadlo pro plný sál „puberťáků“ vyžaduje značnou dávku odvahy. Mohou vás vypískat, být během představení na mobilech, smát se vážným scénám nebo i jinak rušit. Ve čtvrtek 13. dubna prošli takovou zkouškou ochotníci z DS Tyl Čistá. Před zcela zaplněným hledištěm Tylova divadla, kde usedli žáci druhého stupně základních škol, sehráli představení Taková divná doba. Autorskou hru, která popisuje holokaust očima dospívajícího chlapce, nastudoval s ochotníky režisér Pavel Tintěra podle scénáře dalšího člena souboru Vladimíra Váchy. V sále vládlo během představení místy až nábožné ticho a diváci nakonec odměnili herce dlouhotrvajícím potleskem. Jak se ochotníkům z Čisté, kteří byli na Wintrovkách vůbec poprvé, na přehlídce hrálo a jak berou hodnocení poroty, přiblížil Pavel Tintěra.
„Hru máme v repertoáru od května loňského roku. Musím přiznat, že souboru se do takhle vážného tématu nejprve nechtělo. Ale scénář napsal náš člen Vladimír Vácha, já se pro text okamžitě nadchnul a kolegy jsem nakonec přesvědčil,“ popisuje režisér, který se sám ujal jediné záporné role „esesáka“.
„K účasti na Wintrovkách jsme přistoupili s velikou pokorou a byli jsme připraveni, že seminář po představení může být ze strany odborné poroty vůči nám krutý. Ale nakonec bylo hodnocení celkem vyvážené. Zazněly výtky, ale vlastně jen dílčí. Naopak, porota kvitovala, že jsme se pustili do tak vážného tématu, když se dnes všichni chodí do divadla spíše pobavit. Čekal jsem to mnohem horší, takže jsme byli vlastně spokojeni. Jsme nováčci a nikdy jsme na takové přehlídce nebyli a mám dojem, že i k tomu porota přihlédla,“ myslí si Pavel Tintěra.
„Vůči scénáři zazněla připomínka, že ve hře mohly být více rozehrány mezilidské vztahy, ale my jsme to od počátku pojali jako ,dokudivadlo’, a délka představení byla už takhle hraniční. Chtěli jsme ukázat, jak se za druhé světové války odrážela situace v židovských rodinách. Všichni víme, co je holokaust a co se dělo v koncentračních táborech. My jsme chtěli ukázat, co bylo před tím a co se odehrávalo v mezilidských vztazích, co prožívaly děti, kterým bylo zakázáno chodit do školy, a přišly tak o své kamarády i první lásky,“ vysvětluje.
Na příběhu židovské rodiny hra demonstruje, jak rafinovaní fašisté byli. Zcela systematicky židovské obyvatelstvo vyloučili nejprve z veřejného života, zbavili je jejich profesí i majetku, a když je později transportovali do koncentračních táborů, nikomu už v podstatě nechyběli.
Přestože byla hra obsazena herci všech generací, soubor působil velmi vyrovnaně. „V představení hráli zkušenější herci s úplnými začátečníky. Takže jsem se snažil trošku upozadit ostřílené herce a naopak zapracovat na začátečnících. Ve hře hraje pět mladých lidí, kteří měli doposud jen nepatrné herecké zkušenosti, např. z nočních prohlídek kláštera v Plasích a loňské vánoční hry u nás v kostele. Ale teď hráli vůbec poprvé celovečerní hru. To byla pro mě výzva,“ popisuje režisér.
Porota Wintrova Rakovníka nakonec udělila čestná uznání Šimonovi Váhalovi za herecký výkon v roli syna, DS Tyl Čistá, Iloně Tintěrové a divadlu Kairos 2 za scénografické řešení inscenace a DS Tyl Čistá za dramaturgickou volbu hry.
„Není to špatný výsledek. Pro náš soubor je svým způsobem ,postupem’ a výhrou už jen tato příležitost a zkušenost. Beru výtky odborné poroty a slibuji, že budeme pracovat na zlepšení,“ dodal Pavel Tintěra.
Pavel Sklenička
