Jednu z hrušní v aleji přijel zasadit malíř Jiří Anderle s manželkou Janou. Pomáhal jim starosta Miroslav Macák.
„Ať se ti daří, hruško,“ popřál stromu Jiří Anderle
Cesta k Senecké hoře s novou alejí
PAVLÍKOV. Ke kořenovému balu přihrnete hlínu, zatlučete podpůrné kůly, připevníte k nim pletivo proti okusu zvěře, přihrnete dřevěnou štěpku zadržující u vzrostlého stromku vláhu a zajistíte jej proti vyvrácení konopnými provázky. S fortelem pavlíkovského starosty Miroslava Macáka je to práce na deset minut.
K úsilí pavlíkovské pracovní čety pro vedlejší hospodářskou činnost se nedávno mohli připojit místní občané a patrioti. „Stárnou lidé i stromy. Když zažádáte v Pavlíkově o pokácení starého stromu, povolíme to s tím, že vysadíte strom jiný. Když není kam, tam ho dáme k některé z našich cest. Protože už nebylo kam stromy vysazovat, nechali jsme na obecním pozemku (poli) vybudovat tuhle novou cestu k Senecké hoře. Občanům jsme nabídli, že si tu mohou svůj strom zasadit,“ vysvětluje starosta Miroslav Macák, jak došlo k nápadu nechat zpracovat projekt na cestu lemovanou 297 stromy.
„Vesměs se jedná o listnaté stromy odolné proti větru. Je jich tu několik druhů, takže v případě napadení chorobou nebo škůdcem nevezme za své celá alej. Najdete mezi nimi lípy, ořešáky, jilmy, břízy. Z ovocných jablka, švestky, třešně a hrušky,“ říká starosta.
A jednu z hrušní si sem přijel zasadit věhlasný pavlíkovský rodák, malíř a grafik Jiří Anderle. „Sto let stará hruška sehrála v mém životě osudovou roli. Chodil jsem kolem ní do školy a s tatínkem na návštěvy k sousedům. V roce 1982 jsem jí začal malovat a vznikla z toho slavná grafika Čtyři roční období. O dva roky později jsem se vrátil ze zahraničního zájezdu a ta hruška tam ležela v plném květu pokácená. Pár dní předtím totiž Hlas Ameriky odvysílal zprávu, že grafiku vystavuji v umělecké galerii Corcoran ve Washingtonu,“ líčí malíř příběh lidské závisti a zloby, kterak místní komunistický aparátčík nechal jako reakci na Anderlův úspěch hrušku porazit.
Samotný malíř neskrýval nad nově vznikající alejí radost a obdiv. Místo nad Pavlíkovem považuje za požehnané. „Jezdil jsem tudy na kole do lesa na houby a je tu krásný výhled až na Krušné hory,“ řekl. Když za pomoci svojí ženy Aleny a starosty hrušku zasadil, poklonil se před ní.
„Přál bych jí, aby neměla k růstu tak dramatické podmínky, jaké jsem měl v životě já. Na druhou stranu můj život byl tak pestrý, že jsem na něm založil celé svoje dílo, protože maluji to, čím jsem žil. Ať se ti daří, hruško,“ popřál stromu Jiří Anderle. Že se o stromy musejí starat, aby dobře rostly, si je vědom i starosta Pavlíkova. Pochválil také zájem místních občanů o výsadbu i pomoc studentů zemědělské školy v Rakovníku. „Pomohli nám zasadit sedmdesát stromů. Práce jim šla od ruky a bylo vidět, že je to baví. Přemýšlím, jak se jim odvděčit. Dohromady máme zasazených 150 stromů, protože jich více neměli a na podzim je dosázíme. Pravidelně budeme kontrolovat jejich stav i zálivku. Pokud se to povede, za pár let se přihlásíme do soutěže alej roku,“ věří Miroslav Macák.
Sláva Vaic
