Miroslav Pánek a Jan Knor se syny chtějí stejné podmínky jako ostatní zemědělci, jejichž produkty mohou vstoupit na náš trh.

Zemědělci vyjeli se svými stroji do ulic

Chtějí rovné podmínky

RAKOVNICKO. Také zemědělci z Rakovnicka se ve čtvrtek připojili k celorepublikovým protestům a vyjeli se svými stroji do ulic podobně jako jejich kolegové v dalších zemích Evropy. V 10 hodin vyrazilo několik desítek traktorů z areálu ZZN a v poklidu objely město. Podle slov farmářů jim jde o to, aby i nadále mohli dělat svoji práci. K tomu potřebují rovné podmínky a konkurenceschopnost.

„Posledních dvacet let jsem měl už v tuto dobu uzavřenou s výkupem smlouvu na část mé úrody. Teď tuto jistotu nemám, protože sklady jsou plné obilí z Ukrajiny a z Jižní Ameriky,“ vypráví místopředseda Okresní agrární komory Rakovník a zemědělec z Pavlíkova Miroslav Pánek.

A problém vidí v nerovných podmínkách mezi zemědělci z jednotlivých zemí. „Evropská unie nám nastavila takové podmínky, co se týká pesticidů, obdělávání polí a podobně, které jsou o dost drsnější, než které mají země mimo unii, a je pak těžké konkurovat jejich ceně komodit,“ vysvětlil hlavní problém.

Sám podniká v rostlinné výrobě. Živočišnou musel už před lety zrušit. „Do roku 2007 jsem měl 50 krav, a to je v dnešní době málo. To neuživí dojičky, krmiče a další lidi, a dělat to sám, není možné. Navíc cena mléka byla v roce 1991 5,60, loni 9,80 a když si vezmete, jak šly platy a vše nahoru, tak to není reálné. Velcí hráči k tomu mají bioplynové stanice, ale k tomu musíte mít 500 krav ne-li 1000,“ říká. Kvůli nejistotě s odbytem jeho úrody přemýšlí i o tom, že by pšenici prodal jako zdroj energie. „Je to lepší než, aby to někde shnilo. Na to bych se nemohl dívat.“

Podobné problémy mají i Knorovi z Panošího Újezdu. Otec a dva synové podnikají v rostlinné výrobě na 200 hektarech a nabízejí služby v podobě sečení, orby a podobně. „Nelíbí se nám přístup vlády a přístup Bruselu k našim zemědělcům. Zemědělec je podle mě jen jeden. A to je ten, který produkuje určité komodity a za to by měl dostávat případné dotace. A ne, že někdo bude udržovat jen traviny a louky, jako je tomu u ekologického zemědělství, a za to bude dostávat peníze,“ míní Jan Knor.

Problém vidí také v rozdílné podpoře jednotlivých států v unii. „Třeba ve srovnání s Německem nemáme rozdílné ceny komodit, rozdíl je v podpoře státu, a to by se mělo také změnit.” Zároveň upozorňuje i na narůstající byrokracii se zemědělstvím spojenou. „Je mi přes 50 let a jsem rád, že synové chtějí pokračovat v této práci. Ale když vidím ty překážky, tu administrativu, tak je mi jich až líto.“

Jinak tomu není ani v živočišné výrobě. To nám potvrdil Jan Tajbl z Čisté. „Je to spíše koníček, protože to dělá člověk celý život, a tak se toho nedokáže zbavit. Jinak na to jen doplácím. Jatka naši kvalitu nedokážou ocenit. Naštěstí je ale nějaká klientela, která si nás váží a ví, že máme kvalitní maso. Kdyby nefungoval prodej ze dvora, nemohli bychom to vůbec udržet,“ řekl.

Naráží na to, že pokud na jatka dovezete prase s váhou nad 110 kilogramů, zařadí vám ho do horší kategorie. Podle zkušeného zemědělce je to ale nelogické, protože prase je vyzrálé okolo 150 kilo. „A cena výkupu? Ta byla loni 26 korun za kilo živého masa. Za to to prase ani nevykrmíte,“ podotkl.

A právě toto chtějí zemědělci změnit. Chtějí mít podmínky takové, aby dál mohli obdělávat pole a chovat zvířata, tak jak to dělali jejich předci. „Teď je to nastavené tak, aby tu žádné zemědělství nebylo a my jen udržovali krajinu,“ shrnul Miroslav Pánek.

Renáta Fryčová