Petr Novák v přednáškovém sále městyse Pavlíkov. Další přednáška Dany a Jana Urbanových o cestě Škodou 100 do Mongolska proběhne v Pavlíkově 6. února v 19 hodin. Pokud se vám termín nehodí, můžete vyprávění o cestě Mongolskem absolvovat 8. února v Galerii Viktora Olivy v Novém Strašecí rovněž od 19 hodin.
S Petrem Novákem o cestovatelských večerech nejen v Pavlíkově
Doufám, že lidé zase začnou chodit
PAVLÍKOV. Na poslední cestovatelský večer si do Pavlíkova „odskočil“ ze Španělska. S VW Transporterem zde podniká sedm tisíc kilometrů dlouhou cestu po jižním pobřeží. Auto nechal na parkovišti, zakoupil letenku za 60 Euro a 9. ledna přiletěl na přednášku publicisty Jiřího Kaláta o Izraeli a Palestině.
Co vlastně přimělo pavlíkovského rodáka Petra Nováka spustit v roce 2010 cyklus večerů, ve kterém cestovatelé zprostředkovávají návštěvníkům svoje zážitky z dalekých cest? Jak je spokojen se zájmem o svůj projekt, který chtěl rozšířit do celých Čech a měl se stát jeho živobytím? Povídáme si krátce před přednáškou, mezitím co Petr vybírá vstupné a vítá se s návštěvníky.
Při počtu návštěvníků a výši vstupného se nechce věřit, že by vás pořádání cestovatelských večerů mohlo uživit.
Máte pravdu. Přesto jsem cestovatelské večery začal dělat s tím, že by mě to jednou mohlo živit. Profesí jsem elektrikář a pracuji hlavně po stavbách. Před 14 lety jsem pobýval v podnájmu v Praze a zavolal mi kamarád, jestli se nechci podívat na přednášku cestovatelů, kteří na kolech objeli za 2,5 roku svět. Nadchlo mě to a přemýšlel jsem o tom něco podobného organizovat a ukazovat lidem, jak se dá také žít. S přednášejícími jsem se tehdy seznámil – byli to cestovatelé Michal a Lucie Johnovi – a pozval jsem je, aby svůj příběh vyprávěli v Pavlíkově, kde je stále můj domov a žijí tu moji rodiče.
Byť Pavlíkov není malý, neměl jste obavy, že přijde jen hrstka lidí?
Na první přednášku jsem si pronajal vinárnu pavlíkovského kulturáku. Na vlastní náklady jsem udělal pozvánky a rozházel je sousedům do kaslíků. A lidi ze zvědavosti přišli. Samozřejmě mi pomohlo, že přednášející většinou přijeli za náklady na benzín. Po třech přednáškách přišel starosta Míra Truksa, který si všiml, že začínají jezdit i lidi z Rakovníka, a nabídl, abych přednášky dělal v galerii v úřadu městyse a nemusel tak platit nájem.
Vzpomínám si, že jsme o přednáškách psali i v Raportu. Jednou jsem tu byl místo naší tehdejší redaktorky Lenky Pelcové a pomalu nebylo kam si sednout…
Zájem byl opravdu obrovský. Po dvou letech přišla od městyse další pomoc v podobě promítacího plátna a projekce. K tomu jsem rozjel večery na Kladně a v Berouně a začal jsem naplňovat moji původní myšlenku, organizovat akce ve vícero městech od pondělí do pátku. Do propagace jsem nastrkal spoustu peněz a pak přišel covid.
A bylo vymalováno, tak jako u většiny podobných podniků. Pokusil jste se po covidu o restart?
Snažím se o něj už třetí rok. Pořád si říkám, že lidé přijdou a přijdou, ale nechodí a nechodí. (smích) Přitom po deseti letech zkušeností a kontaktů mezi cestovateli by bylo možné se nějak rozrůstat. Už před covidem jsme začali dělat večery v novostrašeckém kulturáku a loni jsme na to navázali. Na dnešní přednášku o Izraeli a Palestině tak mohou přijít lidé i ve Strašecí. A naplánované jsou další.
Kdo je typickým návštěvníkem vašich večerů? Lidé, co sami cestují a hledají inspiraci? Nebo jen rádi poslouchají vyprávění o vzdálených, exotických destinacích, kam se sami nepodívají?
Tady v Pavlíkově je to ode všeho kousek. Mohou to být lidé, co v létě cestují karavanem a hledají inspiraci. Nebo to jsou ti, kteří už někde ve vzdálenějších zemích byli a přijdou si sem zavzpomínat. Jsou to i ti cestovatelé ‚prstem po mapě‘, kteří si přijdou poslechnout, že dostat se někam nemusí být tak těžké a že se nemusí bát, že je v exotické zemi hned někdo okrade nebo zabije. A že ten okolní svět je možná jiný, než ho vnímáme přes média, a stojí za to ho poznat.
Sláva Vaic
