Ke správnému táboru patří totem ze dřeva. Ten jesenický vyrobil kuchař Milan Polák. Barvičkami a kloboukem jej vyzdobili Piráti a Námořníci.
Dětský domov Nové Strašecí tábořil na chatě Ravosu
Nejmladší musí za panem kuchařem
JESENICE. Jedny z nejkrásnější dětských táborů jsou kolem Jesenice. Příroda tu má nezaměnitelné kouzlo. Příležitostí na procházku lesem a nebo ke koupání v rybnících je tu nezměrně. Poslední týden v červenci tábořily u břehu Velkého rybníka děti z Dětského domova v Novém Strašecí.
„Některé děti z domova odjely na koňský tábor, jiné k rodinám. Část jich zůstala v domově. Když nám Ravos nabídl, ať je vezmeme na jejich chatu v Jesenici, neváhali jsme ani chvilku,“ popisuje vychovatelka a hlavní vedoucí tábora Vladimíra Poláková.
Za vším tak trochu stojí její manžel a recepční Ravosu Milan Polák. Když se dozvěděl, že by jedenáct dětí mělo být v létě za zdmi domova, domluvil s vedením vodohospodářské firmy pobyt na jesenické chatě. Ravos byl natolik velkorysý, že ji dal k dispozici zdarma i s energiemi.
Milan Polák se ochotně ujal role kuchaře a k trojici vedoucích se připojila sociální pracovnice domova Alena Ostrejšová: „Program jsme si rozplánovali na celý týden, ale většinou ho měníme podle počasí. Máme zapůjčenou loď a z palet jsme si udělali vory, takže většinu času trávíme koupáním. To se také dětem nejvíc líbí. Činnost prokládáme soutěžemi a výlety.“
Venku právě spustil pěkný slejvák, a tak si s jedenácti kluky a děvčaty a třemi vedoucími povídáme v centrální místnosti nevelké chaty. Slouží jako jídelna a společenská místnost současně, a pokud zrovna venku nepraží sluníčko, spřádají se tu plány na tábornickou činnost.
Piráti a námořníci
Nejmladší Dan nastupuje v září do první třídy v Novém Strašecí. Na táboře se mu nejvíc líbí úkoly. „Třeba když hrajeme v lese na šipkovanou podle fáborků. Na papírkách musíme najít, co máme udělat. Bylo tam, že nejmladší musí za panem kuchařem a on nám dá nějakou odměnu,“ vysvětluje šestiletý Dan a ostatní se smějí.
Šestnáctileté Aleně se zase líbí, když si po ránu může zaběhat s vedoucí Alenou kolem tábora nebo koupání. Malá Sofie má kromě koupání ráda spaní a podle vedoucích jí šla nejlépe chůze na chůdách.
Čipernému Kristiánovi chutná jídlo od pana Poláka. „Včera byly špagety, dneska čína s rýží a k snídani rohlík s nutelou. Pan kuchař moc dobře vaří,“ chválí a lišácky pokukuje po panu Polákovi.
Osazenstvo tábora se rozdělilo na dva smíšené oddíly. Podle barevných čelenek jsou jedni piráti a druzí námořníci a soutěží mezi sebou. „Na zahřátí jsme hráli židlovanou. Legrace byla, když jsme ve vodě namočili oblečení a soutěžili, kdo se nejdřív oblékne,“ směje se Kristián.
Bez wi-fi
Během povídání děvčata vybarvují pastelkami terče na turnaj v šipkách. Podle Aleny Ostrejšové tábor připravuje trasu bojovky. „Prošli jsme si ji, aby nebyla dlouhá a nebezpečná. Proběhne večer po setmění a podél trasy navážeme provázek, aby se děti neztratily. Samozřejmě půjdou bez světel a mobilů.“
Novodobou patálií dětských táborů jsou právě mobilní telefony. V Jesenici je sice mají, ale protože na chatě není wi-fi, mohou hrát děti jen hry stažené ve smartphonech. Přes den je většinou nepoužívají, spíš o polední klid nebo večer. Raději jsou prý venku v přírodě.
„Všude kolem je krásný les a byli jsme v něm pro dřevo na ohýnek. Plánujeme vycházku na nedaleké Šmoulí domečky a do Drahouše. Pojedeme se podívat na skalní městečko u Žihle a na Jesenický viklan,“ popisuje vedoucí Alena.
Napřesrok znovu
Žádný tábor se neobejde bez přízně sponzorů. Ten jesenický není výjimkou. „Naše poděkování patří potravinové sbírce řetězců Albert a Tesco a obchodu pana Žihly v Rakovníku, které přispěly na jídlo. O výbornou večeři se nám postaralo také řeznictví Hendrich z Lužné. Nesmíme zapomenout na Ravos, který nám chatu zapůjčil. Přispěl nám také Dětský domov Nové Strašecí,“ přidává poděkování hlavní vedoucí Vladimíra Poláková.
Pokud se dětem bude na táboře líbit a všechno dobře dopadne, napřesrok se v Jesenici chtějí sejít znovu.
Sláva Vaic
