Chybějící lékaři? Jsme nejhorší v kraji

RAKOVNICKO. K problematice chybějících lékařů v regionu, a to zejména pediatrů a stomatologů, jsme získali vyjádření náměstka pro oblast zdravotnictví Středočeského kraje Pavla Pavlíka. Potvrdil nám, co jsme tušili. Okres Rakovník patří v oblasti primární péče k nejhůře postiženým oblastem.

Řada měst v našem kraji se potýká s nedostatkem stomatologů, pediatrů, popřípadě i dalších lékařů. Monitoruje kraj tuto situaci?

Ano, Středočeský kraj, respektive krajský úřad, má informace o lékařích, kteří končí bez náhrady, neboť v tomto případě je vždy tím, který od poskytovatele přebírá zdravotnickou dokumentaci, což nám samozřejmě jistý obraz o situaci dává. Nejpřesnějším přehledem však v této oblasti disponují zdravotní pojišťovny jako subjekty odpovědné za síť poskytovatelů dané péče. V segmentech primární péče, tedy praktik pro dospělé, praktik pro děti a zubní lékař, je nejvíce postižený okres Rakovník, oblast Českobrodska, Sedlčanska či Říčanska, nicméně lékaři chybí v návaznosti na konkrétní obory i v dalších oblastech. Současně je třeba si uvědomit, že ani zdravotní pojišťovny nemohou lékaře „nutit“ k otevření praxe tam, kde zrovna chybí, proto například Všeobecná zdravotní pojišťovna se snaží lékaře finančně motivovat (zejména lékaře poskytující primární péči, kteří v některých oblastech nejvíce chybí). Pokud se lékaři zapojí do jejich programu a splní určitá kritéria, poskytuje jim určité finanční bonifikace (ohodnocení). Se zdravotními pojišťovnami kraj samozřejmě v této oblasti úzce spolupracuje.

Snaží se kraj tuto otázku nějak aktivně řešit? Jakými prostředky?

V oblasti zajištění primární péče byla zřízena pracovní skupina při VZP, v rámci které řešíme všechny současné možnosti, jak situaci vylepšit. Bohužel se nám stále častěji ukazuje, že ne vždy je otázka nedostupnosti péče řešitelná finanční motivací přímo lékaři, neboť svou roli v tom, zda se nějaký lékař rozhodne „usídlit“ v dané lokalitě, mají i jiné faktory, např. celková dostupnost a občanská vybavenost daného území (zda je v lokalitě dobré dopravní spojení, škola, školka, návazné služby), které jsou však do značné míry schopny ovlivnit právě městské či obecní samosprávy.

Měla by se touto otázkou zabývat i městská zastupitelstva a hledat cesty, jak situaci řešit? Byť formou bezúročných úvěrů, pronájmem ordinací, bytů apod?

Jak jsem již uvedl výše, bohužel ani finanční motivace ze strany zdravotních pojišťoven, snaha místní samosprávy v podobě předání vybavené ordinace či nabídka bytu včetně dobré místní občanské vybavenosti, v mnohých případech nestačí. Věřím však, že i tyto motivační prvky jsou dobrým řešením a že v mnohých případech ke zlepšení situace přispějí.

Pavel Sklenička