Martina Kulatá krátce před vernisáží.
Rozhovor s rakovnickou malířkou Martinou Kulatou
Je to podvědomá, intuitivní malba
Na první pohled působí křehce a plaše, podobně jako její obrazy. Malování se začala věnovat teprve nedávno a hned si vypracovala osobitý styl. Dnes vystavuje v Galerii Samson Cafeé a o její díla je nebývalý zájem. S rakovnickou malířkou Martinou Kulatou jsme si povídali krátce před vernisáží výstavy Cesta za snem.
Jste rakovnickou rodačkou a žijete zde se svojí devítiletou dcerou. Nabízí se, že vaše první výtvarné kroky začaly v místní ZUŠ?
Do ZUŠ na výtvarný obor jsem nechodila a vlastně nevím proč. K malování jsem se dostala až později. Možná díky svojí babičce Marii Jalovcové, která ručně malovala na keramiku v závodě RAKO 3. Od dvanácti let mě spíš bavila kresba tužkou a uhlem. Jinak mám ekonomické vzdělání a v malování jsem samouk.
Svoji výstavu jste nazvala Cesta za snem. Jakou roli hraje sen a snové vize ve vašem životě?
Od malička trpím na hodně živé sny a přikládám jim velkou váhu. Do snového světa se často dokážu ponořit i během dne a čerpám z něho energii a zároveň inspiraci pro svoje obrazy.
Máme tomu rozumět tak, že se snažíte svoje sny přenést na plátno? Jak vaše díla vznikají?
Právě v tom okamžiku malby jsem nejvíce uzavřená ve své snové říši. Je to souhra pocitů a vizí. V tu chvíli začínám bezmyšlenkovitě malovat a obraz se přede mnou najednou objeví. Je to podvědomá, intuitivní malba. Když obraz dokončím, tak až zpravidla potom přemýšlím, proč jsem ho namalovala, a dám mu název.
Také o sobě říkáte, že vaším snem je stát se malířkou na plný úvazek? To u výtvarníka předpokládá nejen dostatek talentu a inspirace, ale také poptávku ze strany milovníků umění.
Ano, živit se malbou by bylo mým životním naplněním. Intenzivně jsem začala malovat od roku 2021 a stále mám pocit, že začínám. Malba je moje vášeň a věnuji ji všechen volný čas. Jsem zaměstnaná, a protože mám devítiletou dceru, maluji většinou po večerech, kdy už spí. Maluji v obýváku svého bytu, mým dalším snem je mít svůj vlastní ateliér. To by bylo velké štěstí a zároveň nezbytný krok k tomu, abych se jednou malováním mohla živit.
Jako médium jste si zvolila akrylové barvy a plátno. Má to pro vaše obrazy nějaký speciální význam? Proč ne olej?
Olejové barvy jsem vyzkoušela a je to mnohem složitější. Při míchání musíte používat olej a terpentýn. Oproti akrylu, který rychleji zasychá, je to větší alchymie. U akrylových barev vím, co od nich očekávat a je to pro mě pohodlnější.
Na veřejnosti jste poprvé svoje díla představila v rámci hudebního festivalu Jes-fest v roce 2022. V lednu a únoru jste vystavovala v Pavlíkově. Teď vám muzeum umožnilo vystavovat v Rakovníku. Jaké máte další ambice?
Ještě jsem si netroufla oslovit Rabasovu galerii v Rakovníku, (smích) ale chtěla bych vyzkoušet nějakou výtvarnou kavárnu třeba v Praze.
Výstava v Samson Cafeé je prodejní. Vidím, že už teď se tu schází spousta návštěvníků. Nemůže se stát, že už během vernisáže bude vyprodáno?
Je to má první vernisáž, nevím, co očekávat, uvidíme. Tři vystavené obrazy jsem prodala už před výstavou.
Sláva Vaic