Skupinka, pro kterou dojel na ukrajinské hranice přímo tým rakovnické Akademie techniky.
Mnoho uprchlíků se vrátilo zpět na Ukrajinu
Našli si bydlení, práci, školu
RAKOVNICKO. Minulý týden tomu byl rok od okamžiku, kdy ruské tanky překročily ukrajinské hranice. Rok od chvíle, kdy museli ukrajinští občané opustit nejen svoje domovy, ale i své blízké a hledat útočiště v cizích zemích. Několik stovek z nich zamířilo i na Rakovnicko. Dobrovolníků, kteří jim po celou dobu pomáhají, jsme se ptali, jak se uprchlíkům před válkou, daří v současné době.
Když vypukla válka, sbalili si nejnutnější věci, své děti, a jelikož manželé nemohli vycestovat, vydaly se ukrajinské ženy hledat bezpečí ve státech Evropy. Do České republiky jich přišly statisíce, na Rakovnicko podle dostupných informací stovky. „Přibližné informace jsou o zhruba šesti stovkách uprchlíků v první a druhé vlně, kteří zamířili na Rakovnicko,“ uvedl Miroslav Vrána z rakovnické Akademie techniky 4.0, která se mezi dalšími dobrovolníky zapojila do pomoci a adaptace běženců z Ukrajiny.
Našli útočiště na Rakovnicku
Někteří si tu za uplynulý rok našli vlastní bydlení, práci i školy pro své děti. „U rodin a dětí běženců, které u nás prošli adaptačním procesem, evidujeme úspěšné zapojení do společnosti. Matky mají zaměstnání. Děti jsou umístěny v rakovnických školách a školkách a ve školách v okolních obcích. Daří se jim začleňovat do společnosti, děti už ovládají češtinu a matky se většinou také česky domluví,“ vysvětlil.
Ale jsou tu i uprchlíci, kterým se začlenit do české společnosti ještě nepodařilo. „Jsou to matky na mateřské s dalším dítětem, kde je jejich zapojení problematičtější. A samozřejmě jsme se setkali i se skupinami osob, které se dostatečně nezapojují, neposílají děti do škol a podobně. Do jejich adaptace se už zapojily i mezinárodní humanitární organizace,“ dodal Miroslav Vrána.
Chtějí se vrátit domů
Jedno však mají uprchlíci společné: většina z nich se chce vrátit domů. A někteří to již udělali. „Od června jsme zaznamenali návrat na Ukrajinu v řádech několika desítek osob. Podobný počet lidí opustil Rakovník před zahájením školního roku. Ostatní výkyvy byly ojedinělé, většinou souvisely se situací na frontě a v jejich rodné lokalitě,“ uvedl.
Důvody k odchodu jsou většinou stejné. Stesk po rodné vlasti, po rodině a přátelích. „Ten, kdo neodešel, ale stále věří, že situace na Ukrajině se uklidní a oni tam budou moci začít znovu. Důvody jsou stesk po domově a rodinách, které tam zůstaly. V několika případech bylo důvodem návratu zapojit se do pomoci přímo na Ukrajině,“ potvrdil Miroslav Vrána a dodal: „Uvědomme si, že se prakticky vracejí do nestabilního prostředí. O návratu zpět většinou rozhoduje jejich momentální mentální a psychické rozpoložení.“
To, co mnozí z nich zažili, je nepopsatelné. Museli opustit své manžele, otce, matky a odejít do neznáma, někdy jen s několika věcmi v igelitce. Přišli ve válce o své blízké a ani po roce nevědí, jaké je čeká budoucnost. „Vyjadřuji svůj velký respekt k tomu, jak někteří z nich tuto těžkou situaci zvládli a jak se dokázali začlenit pro ně v úplně neznámém prostředí . Rád bych touto cestou poděkoval všem obyvatelům, občanům, rodinám, institucím, obcím, místním sdružením a neziskovým organizacím za jejich neúnavnou pomoc a lidský přístup,“ řekl závěrem Miroslav Vrána.
Renáta Fryčová
