Detail profilu ostění okénka, které bylo zdobnější než u dveřního otvoru. Dnes už je opět skryté pod omítkou.

Pozdně gotická ostění byla překvapením i pro památkáře

Část Omáčkovny je starší, než se zdá

RAKOVNÍK. Takové překvapení při opravě fasády budovy družiny 1. ZŠ Rakovník čekal málokdo. Jakmile stavební firma oklepala na tzv. Omáčkovně starou omítku, vykoukla na řemeslníky dvě pozdně gotická kamenná ostění. Že by část stavby mohla pocházet až ze 16. století, bylo překvapením i pro památkáře.

„O historii domu se toho příliš neví. Informace o něm jsou jen kusé. Ve stavebně historickém průzkumu města je sice zmiňován, ale popsána je jeho historie až od začátku 19. století. Z mapy stabilního katastru víme, že tu před výstavbou školy stávala usedlost, nic bližšího se však o ní neví. Průzkum ve stavebních archivech mě ještě čeká. Uvidíme, jestli něco přinese. Vzhledem k tomu, že prameny k tomuto období příliš nejsou, jsem však spíše skeptická,“ říká Eva Volfová z Národního památkového ústavu, proč byly kamenné prvky s jasným pozdně gotickým tvaroslovím takovým překvapením. Dům ani není zapsanou kulturní památkou.

Ostění se nacházejí ve zdivu hned za vstupní branou na školní dvůr. První jsou kamenná „futra“ někdejších vstupních dveří. Portál má segmentový oblouk. Z toho je zřejmé, že jde o pozdní nikoli mladší gotiku, během níž se používaly typické lomené oblouky. Druhé ostění ohraničovalo okenní otvor a je archaističtější a zdobnější. Také se dochovalo v lepším stavu. Nejen díky tomu, že bylo méně zasaženo pozdějšími přestavbami budovy, ale také použitým kamenem. Není tak křehký jako u dveřního otvoru.

„Je zaručené, že jsou oba prvky takzvaně in situ, tedy v původní situaci. Jsou přesně tam, kam byly v období gotiky umístěny. Dům byl mnohokrát přestavován. Zdivo jsem po oklepání omítek prošla opravdu důkladně a pouze tento úsek o rozsahu zhruba dvanáct krát pět metrů je gotickým zdivem. Jinde na fasádě už se žádné gotické prvky, byť druhotně použité, neobjevují,“ vysvětluje Eva Volfová.

Při rekonstrukci Omáčkovny se opravovala také střecha, krov je však mladý z poloviny 19. století, takže památkově nezajímavý. Stejně tak interiér. I z toho důvodu není budova jako celek dostatečně významná na to, aby si zasloužila památkovou ochranu. „Jen jeden autentický prvek k zapsání nestačí. Navíc v péči školy, tedy potažmo státu, budově nehrozí žádné znehodnocení. Gotická ostění se tedy zdokumentovala a opět skryla pod novou omítkou. Jejich přiznání v nové fasádě se nezvažovalo. Dnes už se analytika nepodporuje, je přežitá. Pohlíží se na ni jako na matoucí. Pokud například z barokní fasády vykukuje gotický prvek, je to vnímáno jako nesmyslně vytržené z kontextu,“ vysvětluje památkářka.

Proti odhalení prvků hrálo i to, že by byly při vystavení povětrnosti zbytečně ohroženy. Zvláště dveřní portál, který není zhotoven z příliš pevného kamene, by časem utrpěl újmu. Navíc je do něj vsazeno novodobé okno, a tak by ve fasádě nepůsobil nijak atraktivně. Okénko by sice vypadalo lépe, navíc je z pevnějšího kamene, ale povětrnost by poškodila zbytky polychromie. Dochovaly se na něm tři barevné vápenné nátěry – šedý, červený a tmavě okrový.

Markéta Hartlová