Jan a Anna Jelínkovi zachránili za 2. světové války mnoho lidských životů.

Za války zachránili mnoho lidí z různých koutů Evropy

JelínkovY vyznamenal polský prezident

ORÁČOV. Zachraňovali Židy, Ukrajince, Poláky, Čechy. Bylo jim jedno, jakou mají lidé národnost. Řeč je o Janu a Anně Jelínkových z Oráčova, kteří během 2. světové války zachránili životy mnoha lidem. Za své činy byli nedávno oceněni polským prezidentem Andrzejem Dudou in memoriam vyznamenáním Virtus et Fraternitas za hrdinství ve 2. světové válce.

Jan Jelínek, evangelický farář z Oráčova, byl za své skutky vyznamenán několikrát. Naposled tomu bylo loni, kdy ho český prezident Miloš Zeman ocenil řádem Tomáše Garrigua Masaryka in memoriam za rozvoj demokracie, humanity a lidských práv. V Sadu spravedlivých ve Varšavě byl na jeho počet vysazen památný strom. Byl vyznamenám Československým válečným křížem, medailí Za zásluhy II. stupně, Čsl. vojenskou pamětní medaili se štítkem SSR, obdržel ruskou medaili Za pobiedu Germanjej a Dukelskou pamětní medaili.

Jan Jelínek, český Oskar Šindler, jak se mu někdy přezdívá, se narodil do silně věřící rodiny českých evangelických exulantů 19. května 1912 v polském Zelově. Po návratu do Čech se rozhodl, že bude studovat náboženství na Misijní škole v Olomouci, kde se stal kazatelem Československé církve evangelické. Po studiích se Jan vrátil zpět do Zelova, kde pracoval jako vedoucí textilní továrny. Když mu bylo v roce 1937 nabídnuto místo kazatele na Volyni, kde žilo mnoho českých evangelíků, neváhal a nabídku přijal. Během války zachraňoval lidi, kteří by bez jeho pomoci nepřežili. „Zachránil Židy, Ukrajince, Poláky. Bylo mu jedno, jaké jsou národnosti nebo víry, chtěl jim pomoci,“ řekla nám při nedávném rozhovoru Eva Jelínková. Během těžkých válečných let poznal i svoji životní lásku, Annu Jelínkovou, se kterou se oženil v roce 1942. Od té doby pomáhali lidem manželé společně.

Po válce se Jan Jelínek se svojí ženou Annou usadili na Rakovnicku v Oráčově. Za komunistického režimu byl Jan Jelínek za své skutky, místo odměny, potrestán. „Komunisté chtěli, aby faráře nedělal a místo toho zakládal JZD. On ale s komunismem nesouhlasil a nechtěl nikoho nutit, aby se stal členem,“ vyprávěla Eva Jelínková. A protože se komunistům nepodařilo Jana Jelínka přesvědčit, zavřeli ho do vězení. „Byl politickým vězněm, odsoudili ho jako buřiče. Za to, že chtěl zůstat farářem. Že nechtěl donášet na sousedy a verbovat lidi do JZD.“ A tak se farář Jelínek ocitl na dva roky za mřížemi vězení ve Rtyni, kde pracoval jako horník. Přesto, že si svůj „trest“ odpykal, svoji milovanou práci, své poslání, službu faráře už vykonávat nemohl. Nesměl se vrátit ani domů do Oráčova, zakázaný pobyt měl v celém Karlovarském kraji. Boha ale k lidem přiváděl dál. „Dělal kazatele na černo. Pořádal doma biblická čtení. Nikdo o tom nevěděl, jen ti nejbližší,“ vzpomínala příbuzná.

Pracoval v pražském závodě Barvy a laky a Anna Jelínková v rakovnické Jednotě. Když šel Jan Jelínek v roce 1972 do důchodu, konečně se mohl vrátit domů do Oráčova, k duchovní činnosti se ale navrátit nemohl, směl vykonávat jen práce pomocného faráře.

Jan Jelínek se konečně dočkal revoluce a svobody. Po roce 1989 mohl opět vykonávat činnost kazatele. „I když strýčkovi nebylo moc dobře, bylo na něm vidět, když vyprávěl, že to dělá s obrovskou radostí,“ vzpomíná Eva Jelínková. Jako kazatel působil v Podbořanech až do svých 93 let.

Anna Jelínková zemřela 26. ledna 2009, Jan Jelínek odešel o několik měsíců později 3. prosince 2009. Jeho mottem bylo: „Židy já neznám. Ale znám lidi!“

Renáta Fryčová