Tomáš Liška se svém domácím studiu.

Jazzové podvečery s Tomášem Liškou

Je příjemné, když si pustíte rádio a najednou poznáte hlas svého souseda nebo kamaráda, s kterým jsme se ještě nedávno potkávali na rakovnických pódiích. Stalo se mi to minulou neděli, když jsem při práci na zahradě přeladil na Vltavu, a tam najednou mluvil Tomáš Liška. Má totiž jednou za tři týdny svůj vlastní hudební pořad. Poprvé byl v éteru 28. března, pak 18. dubna a další díl chystá na 16. května.

Tomáš pochází z Rakovníka, je uznávaným kontrabasistou, hraje převážně v nejrůznějších mezinárodních jazzových formacích a také s Druhou trávou Roberta Křesťana. Jeho autorské desky byly již třikrát nominovány na cenu Anděl. I když teď bydlí v malé vísce u Dobříše, na Rakovnicko se často vrací za rodiči a přáteli. Než se vydal na profesionální dráhu, hrával v Rakovníku s Polskou jazzovou školou, zažil jeden koncert s Kónickým sekretářem a pak odehrál několik sezón s Marylandem a Brutusem.

Na jak dlouho jsi na Vltavě zakotvil?

Spolupráci jsme s Českým rozhlasem uzavřeli na dobu neurčitou, tak osobně doufám, že nám to nějaký čas vydrží. Byl bych rád...

Můžeš popsat formát pořadu?

Formát je celkem prostý, bez zvláštních podmínek. Jazzový podvečer je pořad, který Vltava vysílá již několik let. Spolupracuje na něm s několika redaktory, někteří mají pravidelnou frekvenci každý týden, jiní zase jednou za měsíc. Já jsem ten druhý případ. Jde o to, že každý z redaktorů provází posluchače jakousi krajinou hudby, která mu zkřížila cestu a nějakým způsobem ho zaujala. Někdo představuje novinky, které ho oslovily, někdo má vyloženě svůj žánr, kterému se věnuje (např. současná New Yorkská scéna apod.). Já se chci věnovat nahrávkám, které pro mě byly nějakým způsobem zásadní, nebo které mám spojené s určitou životně hudební periodou.

Jak ses k tomu vlastně dostal?

Na tyhle posty se nedělá výběrové řízení, ani se nejde nikam přihlásit. Sejde se dramaturgická rada, navrhne se několik možných osobností a z nich se potom vybírá dál. S ČRo jsem za ta léta, co muziku dělám, mnohokrát spolupracoval, a to na různých úrovních. Dramaturgové kromě toho samozřejmě sledují naši scénu a jsou v obraze.

Musel jsi projít nějakou zkouškou nebo testem nebo doložit potvrzení o dosaženém vzdělání?

Vzdělání, ani potvrzení od doktora jsem dokládat nemusel. Musel jsem ale udělat pilotní pořad, který se poté posuzoval dál.

Jaké je zákulisí takového pořadu?

Vzhledem k situaci jsem dělal první pořad z domova. Mám s nahráváním dost zkušeností, takže po technické stránce to není problém. K dispozici mám ale kdykoliv rozhlasové studio, čehož budu určitě do budoucna využívat.

Co všechno můžeš pustit? Jsi nějak omezen, jako že třeba nesmíš pouštět vlastní nahrávky, muziku svých kamarádů atd…

Právě proto se na celou věc tak těším. Nemáme v podstatě žádné omezení, až na pouštění free jazzových nahrávek. Období free jazzu mám už naštěstí za sebou, takže pro mě úplně volné pole. Doby, kdy si redaktor hřál v každém pořadu vlastní polívčičku, už máme doufám za sebou, takže ani v tomto nejsou na Vltavě žádná omezení.

Na FB zmiňuješ své rozhlasové kolegy. (Pivec, Svoboda, Balcarová, Vraný, Vidomus, Hlavenková, Platschek). To by byla docela dobrá kapela. S kterými z nich už jsi hrál?

Pozor, ne všichni zmiňovaní jsou aktivními muzikanty. Ale ti, co jsou, tzn. Pivec, Balcarová a Hlavenková, tak s těmi jsem už leccos odehrál. Pravda s Ondrou Pivcem naposledy před deseti lety, než odjel do Ameriky, se Štěpánkou Balcarovou naposledy v září 2020 na koncertě se SOČRem a s Beatou Hlavenkovou minulý rok v létě na Colours of Ostrava.

Tak doufám, že tě zase brzy s některým tvým projektem uslyšíme i v Rakovníku.

Tak na to se samozřejmě také moc těším.

Pavel Sklenička