Bohumila Koutecká
Insulární majuskula fixem od Jindřišky Kocvárové
Písmo Fraktura tuší z ruky J. Kocvárové
Krasopis je něco jako umění; je důležitý pro rozvoj dětské osobnosti
Z písma se dají poznat vlastnosti člověka
RAKOVNICKO. Každý z nás si pamatuje na hodiny psaní na základní škole. Někomu obliba v psacím písmu zůstala, jiní vyměnili pera a úhledné obloučky za propisky a tiskací písmena. Což je podle odborníků škoda. Krasopis člověka koncentruje, uklidňuje a navazuje zvláštní pocity; využívá se i jako určitá forma terapie. Z rukopisu se dá navíc rozpoznat leccos o jeho autorovi. O psacím písmu jsme si povídali s ředitelkou základní školy v Šanově Bohumilou Kouteckou.
Proč je psací písmo tak důležité pro mladší žáky?
Praxí je ověřeno, že psací písmo je velmi prospěšná a důležitá činnost pro všestranný rozvoj dítěte. Všichni víme, že každý člověk má svůj rukopis. Dá se z něj poznat, jakou je osobností i jeho vlastnosti. To je zajímavé samo o sobě. V krasopisu se děti dostávají do oblasti umění, kdy zapojují jak citová, tak fyzická centra – tedy celého člověka. Dítě musí sledovat sklon písma, jeho výšku, musí stále myslet na lehkost ruky, aby vytvářelo stejně silné kontury. Důležité je natočení sešitu či papíru, správné sezení, dohlíží se i na správnou vzdálenost očí od sešitu. Dítě si musí uvědomovat, kde se které písmenko napojuje, a při tom všem stále sleduje správné natočení hrotu pera. Je to podobné jako hra na hudební nástroj. Pokud něco nedodržíte, nevznikne ladná hudba. Při tiskacím písmu je to snazší. Svislá a vodorovná čára, oblouček pravý a levý.
Zhoršily se dovednosti dětí v posledních letech?
Celostátní testování a výzkumy v ČR v této oblasti prokazují stále nižší připravenost dětí a snižování schopností a dovedností žáků. Dle mého názoru záleží na oblasti i typu školy, kde se děti vzdělávají, a jaké děti se vám ve třídě sejdou. V nemalé míře záleží i na rodině žáka, jak se dítěti věnuje a v neposlední řadě na přístupu a dovednosti učitele, jakou formou a jakými prostředky tuto dovednost žáky naučí. Hodně důležitá je otázka vhodných plnicích per. Těch vhodných je na našem trhu jako šafránu.
Co o člověku písmo prozradí?
Jak jsem uvedla, dle písma poznáte, zda je žák pečlivý, nedbalý, neurotický, a podobně poznáte, zda je melancholik, cholerik, sangvinik nebo flegmatik. Není náhodou, že písemný projev je jednou z forem posuzování osobnosti při psychologických rozborech. Podle sebe soudím, že se kantorům často stává, že přesně identifikují žáka dle písma.
Věnujete se kaligrafii. Co vás k tomu přivedlo?
Ke kaligrafii mne dovedla kamarádka Jindřiška Kocvárová, která se jí věnuje profesionálně již delší dobu. Když jsem začala tříleté studium (učitel na waldorfské škole); každý rok v létě jsme absolvovali 14denní letní akademie, jejíž součástí byly kaligrafické semináře, které vedla. Věnuji se kaligrafii pouze rekreačně, a to z časových důvodů.
Je těžké psát okrasně?
Počátky mého okrásného psaní pochází z dob studia na pedagogické škole, kdy jsme měli semestr krasopisu. Byly to hodiny a hodiny nácviků a procvičování, aby se to naší paní profesorce líbilo a dostali jsme zápočet. Už v této době jsem byla krasopisem nadšená a používala jsem inkoustové plnicí pero i při zapisování přednášek. Píši s ním dodnes. V případě kaligrafických seminářů jsme se učili zvládnout natáčení a ovládání psací potřeby – seříznuté bambusové tyčky a dřívka tak, aby vznikaly ty správné kontury jednotlivých druhů písma. Musíte mít dobře uvolněnou a vycvičenou ruku, musíte vědět, kdy a na jaké straně přitlačit a kdy povolit, kde nadzvednout, kde přetáčet, otočit psací nástroj apod. Trvalo delší dobu, než jsem začala kontury zvládat, a to vůbec nejsem u konce. Trénovat a učit se musím stále…
Co všechno umění krasopisu zahrnuje?
Je to činnost, kdy se učíte přes různé druhy písma poznávat staré kultury, pročítáte staré texty v různých jazycích, dozvíte se mnoho zajímavého z historie, literatury a zároveň jste nadšena přímo z tvorby zajímavých motivů a druhů výtvorů – krabiček, přání, ozdobných knížek. Je to určitá forma relaxace a terapie a dotýká se duše člověka.
Renáta Fryčová