Útulek zažil jeden z nejhorších konců roku
Covid zvýšil zájem o psy
RAKOVNÍK. Měl to být nejtišší Silvestr, jaký rakovnický útulek pamatoval. Když vláda kvůli šíření covidu-19 zakázala noční vycházení, veřejné ohňostroje a shromažďování většího počtu lidí, očekávali majitelé útulku, že tentokráte zažijí jejich svěřenci celkem klidnou noc. Jenže realita byla jiná.
„Bylo to tu jak u Verdunu. V okolních bytovkách odpalovali rachejtle ze střech a balkonů, nejhorší byly dělobuchy, kvůli kterým se otřásal celý barák. Se psy jsme měli velký problém i přesto, že jsme většinu z nich umístili do vnitřních prostor. Měli takovou panickou hrůzu, že se někteří rozbíhali proti zdi a naráželi do ní. Jeden z nich je od Silvestra stále zalezlý v boudě a ven jde jen na žrádlo. Jakmile však někde něco klepne, okamžitě prchá. Je psychicky ‚vyřízený‘ a bude trvat dlouho, než se dá zase do pořádku,“ popisuje majitelka rakovnického útulku Hana Březinová. Byla to tak otřesná zkušenost, že bude zřejmě nutné vyžádat si v příštím roce (ve spolupráci s veterinární správou a městem) opatření, aby byly ohňostroje v blízkosti útulku zakázány.
Covidový rok 2020 se do pomyslné kroniky útulku zapsal jako jeden z nejpodivnějších. Spousta věcí byla mimo zažité zvyklosti. „Asi nejvíc se rok lišil tím, že se ztrácelo málo psů. Lidé byli více doma, věnovali se jim a psi jen minimálně utíkali. To bylo první znamení, že se něco děje. Pak přišlo nařízení vlády o zákazu vycházení, který se ovšem nevztahoval na venčení psů, a tak se rázem zvýšil zájem o psy u lidí z města. U obyvatel vesnic zůstal v běžných číslech,“ popisuje Hana Březinová.
Větší touhu pořídit domů čtyřnohého parťáka měli i rodiče, jejichž děti zůstaly doma na distanční výuce. Nouzový stav vnímali jako pravou chvíli, kdy dětem splní přání, a pes jim zároveň pomůže dostat ratolesti ven na čerstvý vzduch. „Větší zájem o psy se ale netýká jen útulků, je to celkový trend, který pociťují i chovatelské stanice napříč celou republikou. Štěňata jsou zamluvena dlouho dopředu. Díky tomu se nám loni podařilo najít domov všem psům, kteří byli umístitelní. Prázdno ale nemáme, zůstali tu většinou psi, které není tak snadné udat, tedy málo kontaktní, starší nebo velcí nevhodní do bytu. Opravdu bych si nikdy nepomyslela, že něco takového někdy nastane,“ vysvětluje majitelka.
V útulcích se projevily i zavřené hranice. Nyní se dobře ukazuje, jak velké množství psů k nám proudí ze Slovenska nebo Balkánu. „Na Slovensku je povoleno psy v útulcích po nějaké době utratit. Pak to často končí tak, že je naloží do dodávky, ilegálně odvezou do Česka a někde vypustí. Jsou vypouštěni ve skupinách a jsou si velmi podobní. Nejsou kontaktní, neumí na vodítku a nerozumí česky. Řekneš jim: ‚Sedni!‘ a oni nereagují, řekneš: ‚Sadni!‘ a posadí se. Nejsou zvyklí na lidi, takže není snadné je umístit,“ říká Hana Březinová.
Povinné čipování, jež bylo zavedeno 1. ledna 2020, útulkům jen zkomplikovalo život. Při hledání majitele ztraceného zvířete sice registry pomáhají, ale pokud jde o psa, kterého se majitel chtěl zbavit, jen zbytečně prodlužuje dobu, než se dostane do nového domova. Pokud má pes čip, je to jasný důkaz, že má majitele.
„Při vyhledávání majitelů používáme mobilní aplikaci Najít zvíře, kam stačí zadat číslo čipu a ona během pár vteřin prohledá všechny existující registry. Bohužel velkým nedostatkem čipování je, že není povinností majitele zvířete nebo veterináře vložit čip do registru. Veterináři si vedou své vlastní. Pokud tedy psa nenalezneme pomocí aplikace, obvoláváme navíc i rakovnické veteriny. U čtyř nebo pěti psů už jsme takto našli majitele,“ uzavírá Hana Březinová.
Markéta Hartlová
