Rabasova galerie se rozšíří o přístavbu a prosklenou halu­

Kraj vyhradil na depozitář 52 miliony

RAKOVNÍK. Rabasova galerie Rakovník už zná podobu svého nového depozitáře a rozsah proměn stávajících výstavních prostor v bývalé synagoze. Dá se očekávat, že půjde o projekt, který bude provázet velká diskuze. Novostavba se strohou fasádou a velkou prosklenou halou je prvkem, s nímž se budou milovníci starého Rakovníka ve Vysoké ulici těžko sžívat.

„Prakticky se na tom pracuje už od roku 2004. Dlouho jsme spolupracovali s architektem Zuskou. Záměr dotáhl až do závěrečné studie, která byla odsouhlasena památkáři. Výběrové řízení na následnou projektovou dokumentaci ale vyhrála jiná firma, a to společnost Mepro z Prahy. Na rozdíl od Zusky je její návrh modernističtější. Sám se s ním trochu sžívám, ale říkám si, že když už stavíme barák v 21. století, tak proč bychom ho nestavěli moderně,“ říká ředitel Rabasovy galerie Václav Zoubek.

Minulé zastupitelstvo Středočeského kraje schválilo záměr, podle kterého jsou na investici vyhrazeny 52 miliony korun. Konečnou částku stavby ještě může ovlivnit zhotovení stavebního povolení a územního řízení a výsledný projekt.

Jde o záměr starý 16 let, jaký byl jeho vývoj?

Prvotní projekt byl bez stavby depozitáře a měl vyřešit jen vstupní prostor a klimatizování stávající expozice. Tehdy jsme ještě nevlastnili sousední dům čp. 98. Bydlela v něm paní Zvěřinová, která k nám často chodila a říkala, že až umře, mladí nám domek prodají a můžeme si galerii zvětšit. Když k tomu pak skutečně došlo, kraj to zamítl a dům koupil někdo jiný. Někdy před třemi roky už se to ale galerii podařilo. Poté začal architekt Zuska pracovat na velkorysejším projektu, který zahrnoval i depozitář postavený místo domu čp. 98, který se zbourá.

Váš současný depozitář je nevyhovující?

Máme dva depozitáře a nevyhovující jsou oba. Jeden je mimo Rakovník, kde si pronajímáme místnosti v obecním objektu. Je tam ale špatná střecha a navíc nám bude končit nájemní smlouva. Druhý máme v Rakovníku, ovšem ve třetím nadzemním podlaží přístupném po krkolomném schodišti, takže raději nechci domýšlet, jak by to dopadlo, kdyby hořelo. To bychom se mohli s veškerými sbírkami rozloučit. Nový depozitář už by byl předpisový. Klimatizovaný, s obrazy na sítích, perfektními šuplíky na papírové sbírky, zkrátka nejmodernější a odpovídající 21. století.

Celá přístavba na místě čp. 98 tedy bude depozitářem?

Bude především depozitářem sbírek a je navržena s jedním podzemním a dvěma nadzemními podlažími. Vznikne v ní i velký multifunkční prostor pro výukové programy, přednášky a výtvarné dílny. I prosklená hala před stávající historickou budovou by mohla být využívaná pro tuto práci. Doplňkové programy začínají být nutností. Jít se podívat pouze na exponáty už bohužel netáhne. To, co ještě lidi přiláká, jsou akce, takže se musí neustále dělat nějaká aktivita. To společně s nutností depozitáře ale není jediným smyslem projektu. Jde i o naši současnou historickou budovu a nevyhovující podmínky, které jsou ve výstavních prostorách.

Jaký je jejich největší problém?

Není možné v nich dodržet správnou vlhkost. Máme kvůli tomu velký problém půjčovat si exponáty z jiných galerií. Pokud například předepíší, že exponát musí být přesně v 50procentní vlhkosti, nejsme schopni tyto podmínky zajistit. Vlhkost tam kolísá mezi 25 a 80 procenty v závislosti na tom, kdy je potřeba natopit synagogu na koncert. Při rekonstrukci v 80. letech se bohužel všechny zdi, které jsou z kamene, cihel a hlíny, důkladně obetonovaly, takže veškerá zemní vlhkost leze do zdí a jsou mokré. Stavební úpravy by měly budově pomoci. Jeden prostor v přízemí a jeden v patře by se úplně vymezil a měl by kontrolované klima.

To by měly být jediné stavební úpravy v pravé části synagogy?

Ve vestibulu v přízemí by se zlikvidovalo schodiště, šatna a pokladna a místo nich by vznikla další výstavní síň. První patro by bylo přístupné z nové budovy a pavlače zavěšené na fasádě. Vcházelo by se do něj přes místnost nad synagogou. V podkroví jsou navrženy kanceláře. Teď má galerie jednu malou úzkou kancelář, kde sedí pět lidí a další dva už místo na svoji židli nemají. WC a šatny by se přemístily do podzemí, odkud by se prorazil vstup do gotických sklepů, které bychom chtěli zpřístupnit. Jeden z nich je vytesaný přímo do skály.

Markéta Hartlová