Alexandr Krško

Vychovatelé musejí pracovat přes čas

S počítači pomohla i Tereza Maxová

NOVÉ STRAŠECÍ. Kdyby se děti z novostrašeckého dětského domova měly všechny naráz připojovat na on-line výuku, musel by se domov proměnit v malé IT oddělení se zhruba dvacítkou počítačů. Není to však jediná komplikace, kterou vnáší nouzový stav do života v dětském domově. „Všichni musíme chodit na delší směny, protože tu děti máme i v dopoledních hodinách. Tím narůstá problém s financováním, neboť musím zaměstnancům hodiny navíc zaplatit,“ říká ředitel Alexandr Krško.

Kolik dětí v dětském domově máte?

Kapacitu máme 24 dětí a je naplněna. Za nynějšího nouzového stavu je jich tu ale přítomných šestnáct. Zbylé děti jsou buď středoškoláci na dlouhodobých pobytech doma u rodičů (pokud to bylo možné, tak odjeli) a nebo rovněž u rodičů, ovšem z důvodu, že se připravuje jejich odchod z dětského domova do rodiny. Ten byl plánovaný bez ohledu na koronakrizi. Je nás tedy o něco méně, což je technicky a organizačně jednodušší, ale i tak se musíme potýkat s mnohými těžkostmi.

Co je pro vás nejnáročnější?

Delší směny. Nejsou osmi, ale dvanáctihodinové. Řešíme to tak, že jeden týden jsou služby dvě a další týden pět. Náročné to není jen proto, že jsou vychovatelé v práci od osmi ráno do osmi večer, ale také kvůli výuce. Příprava se nedá zvládnout během dopoledne, děti kolikrát dodělávají úkoly až do čtyř, pěti hodin odpoledne. V rodinných skupinách jsou děti v celém věkovém spektru, proto se nemůžeme učit se všemi naráz. Starší jsou, zaplaťpánbu, schopny se připravovat samy, pořád ale zůstává dost dětí, u nichž musíte sedět a pomáhat jim. A pokud jsou mezi nimi některé se specifickými vzdělávacími potřebami, například kvůli hyperaktivitě nebo poruchám pozornosti, je to o to náročnější. Kromě toho mohou děti chodit do různých škol, takže ani probíraná témata u žáků stejných ročníků nemusí být jednotná.

Pokud máte šestnáct dětí, které se ve stejnou dobu připojují na on-line výuku, musíte mít šestnáct počítačů. Jak jste vyřešili technické nedostatky?

Technicky je dost těžko proveditelné, aby se připojovali všichni. Za prvé kvůli tomu, že u dítěte musí někdo být, protože ne každé je schopné pracovat samostatně, a za druhé nejsme schopni tu tolik počítačů připojit. Není na to ani tolik prostoru. Na jaře jsme do toho vstupovali se dvěma počítači na rodinnou skupinu, tedy na osm dětí. Teď jsme na třech, čtyřech na skupinu. Několik počítačů jsme získali díky Nadaci Terezy Maxové a další pak z projektu O². Dokázal bych si představit, že bychom jich mohli mít víc, ale spíše na krátkodobou zápůjčku, protože zase přijde doba, kdy už jich tolik potřebovat nebudeme.

Je pro vás současná situace lepší než na jaře?

Podstatně lepší. Nejen tím, že jsme technicky vybavenější, ale především tím, že už se výuka trochu sjednotila a učitelé začali používat menší množství výukových aplikací. Na jaře jsme měli dokonce případ, kdy se jedno děvče připojovalo na šest různých aplikací. Do toho někteří dostávali i úkoly v papírové podobě, které už teď naštěstí nejsou. Byl v tom velký chaos. U každého dítěte jsme si museli vést seznam, do kterých aplikací se na které předměty přihlašuje a kam posílá vypracované úkoly.

Vyhýbá se vám zatím covid-19?

Zatím ano (platilo to k 18. listopadu, pozn. aut). Pokud nám někdo zdravotně odpadne, nebo bude pozitivní, budeme muset situaci řešit nějakými posilami zvenčí. Scénáře jsou různé od toho, že nám pomůže nějaký externista, například student, až po to, že budeme muset oslovit armádu. Máme třeba jen jednu kuchařku. Kdyby musela zůstat doma, nevím, kde bychom narychlo sehnali náhradu. Má sice malé dítě, ale domluvili jsme se, že nezůstane na ošetřovačce. Chodí do práce a dítě má umístěné ve třídě pro děti zdravotníků a sociálních pracovníků. Jsem rád, že tato možnost byla, protože původně jsme ve výčtu profesí, pro něž je třída otevřena, chyběli.

Markéta Hartlová