Marek Žihla s klavíristkou Radkou Dědičovou a diplomem za 1. místo v Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v kategorii Operní naděje.

Marek Žihla postrachem pěveckých soutěží

Zvítězil v Praze i Varech

PRAHA/KARLOVY VARY. „A přihlásil se Marek Žihla?“ Nebylo by divu, kdyby mladé operní naděje v příštích letech před zasláním přihlášky do pěvecké soutěže směrovaly organizátorům právě takový dotaz. Po veleúspěšných tažení, které má talentovaný rakovnický tenorista Marek Žihla za sebou, bude jeho jméno působit na soutěžích jako postrach.

Lehce a bez manýr

Svoje první vítězství si Marek zažil už coby žák ZUŠ Rakovník, kdy zazářil v soutěži základních uměleckých škol. Vedle letošních úspěchů to však bylo jen takové rozezpívávání před koncertem. Letos totiž kraloval kategorii naděje i na prestižní Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech, která za svoji historii otevřela cestu za úspěšnou kariérou kupříkladu Gabriele Beňačkové, Evě Urbanové, Adamu Plachetkovi a dalším slavným českým operním pěvcům.

Časopis Harmonie pak o jeho výkonu napsal: „Mezi mladými pány v této kategorii vynikl tenorista Marek Žihla z Pražské konzervatoře, který nadchl svým talentem. Zpíval lehce, bez manýr, vzbuzuje naděje také po stránce herecké a pohybové. Byl přesvědčivý i při rozsáhlém a starobylém zpěvu Lešetínského kováře z Dvořákovy stejnojmenné opery.“

Sázka na kováře

Ještě předtím však Marek zazářil na Písňové soutěži Bohuslava Martinů, která se konala 18. až 20. října v Hudebním gymnáziu hlavního města Prahy. Byla dvoukolová. „Můj výběr soutěžního repertoáru mi pomáhal upravit pan profesor na konzervatoři. Přeci jen se nevyplácí jít na soutěž s něčím, v čem si ještě nejste jistý,“ říká. Ve finálovém kole kromě povinné písně od Bohuslava Martinů sázel na Zpěv z Lešetínského kováře, který není příliš známý.

„Nechtěl jsem přijít s něčím, co se na soutěžích pořád opakuje. A k němu mi pan profesor vybral píseň Abendempfindung. V kontrastu s Lešetínským kovářem, který je hodně dramatický a stále se v něm něco děje, je v Mozartově písni krásný klid,“ vysvětluje Marek Žihla. A výsledek? 1. místo ve své kategorii, Cena Zory Jehličkové a navrch Cena pro nejlepšího účastníka soutěže.

Na mezinárodní soutěž do Karlových Varů, která se konala 8. listopadu, tak odjížděl klidný i neklidný zároveň. Pražský úspěch mu dodal klidu zjištěním, že je dobře připravený, zároveň s ním ale cloumala nervozita z tíhy důležitého okamžiku.

„Nervozitu z toho, že bych měl, pokud možno, dopadnout co nejlépe a že vítězství ve Varech už opravdu něco znamená, jsem si nechtěl připouštět. Ale nervozní jsem byl pořádně, víc než kdy předtím. Naštěstí mě mohla při všech soutěžích doprovázet moje úžasná korepetitorka Radka Dědičová. Jsem jí strašně vděčný, že to se mnou absolvovala. Jednak bych lepší klavíristku ani mít nemohl a jednak ví, jak na mě, když na mě nervozita padne,“ říká Marek.

Vizitka pro Rakovník

V kategorii operních nadějí, která je určena pro studenty konzervatoří a hudebních škol, bylo 34 soutěžících. Podle podmínek soutěže museli zazpívat jednu píseň od Antonína Dvořáka, operní árii a vokální dílo z období italského baroka. „Tady už šlo opravdu o hodně. Bylo to pro mě moc důležité, chtěl jsem se blýsknout. Nejen kvůli sobě. Chtěl jsem udělat dobrou vizitku naší škole, panu profesorovi a i Rakovníku, protože k němu se všude hlásím. Nakonec se mi zpívalo fantasticky a strašně jsem si to užil. Myslím, že tak dobře jako ve Varech jsem to asi nikdy nezazpíval.“ Pořadatelé mladé pěvce pěkně potrápili. Vyhlášení výsledků bylo až v půl deváté večer. Nekonečné čekání ale mělo pro Marka Žihlu to nejkrásnější zakončení.

Markéta Hartlová