Nejstarší náhrobek je z roku 1656, patří Jaakovu ben Josefovi
Hřbitov měl v 80. letech zmizet
ZDERAZ. Židovský hřbitov u Zderazi se stal tak trochu nedobytnou pevností. Dostat se k němu můžete jen tehdy, když není zaseto. Přístupovou cestu před lety zemědělci zaorali. Podzim a zima proto bývají jedinými částmi roku, kdy se na působivě klidnou oázu uprostřed polí můžete dostat. Hřbitov vlastní pražská židovská obec, v posledních letech prochází obnovou. Navíc se mu blíže věnuje judaistka Petra Vladařová, kterou sem zavedl výzkum při psaní disertační práce. Se zajímavostmi, na něž při bádání narazila, seznámila veřejnost při zářijové přednášce v galerii Samson cafée.
První soupis příslušníků zdejší židovské obce je z počátku 18. století. Tehdy ji tvořilo dvacet rodin z Kolešovic, Zderazi, Oráčova, ale i Hokova nebo Děkova. „V druhé polovině 19. století se počet snížil. V tuto dobu už měli Židé povoleno se stěhovat, a tak mnozí odcházeli z malých vsí do měst. Modlitebna tu byla už v první polovině 17. století. Stále je pro nás trochu záhadou. Víme, že tu byla a zřejmě stála i na stejném místě, kde byla na konci 19. století postavena současná synagoga. Ta sloužila zhruba čtyřicet let. V roce 1930 byla prodána místnímu sedlákovi a ten ji užíval jako seník. V době kolektivizace zemědělství připadla JZD,“ přibližuje Petra Vladařová. Dnes je v soukromém vlastnictví, zchátralá a nevyužívaná.
O samotném hřbitově se z historických dokumentů ví například to, že musel být čtyřikrát rozšířen. Nakonec dosáhl současné plochy kolem 1600 m². Má starší a novější část a najdete na něm necelých 400 náhrobků. Většina z těch starších je barokních. Náhrobní kameny jsou obráceny nápisy k východu. Poslední pohřeb se tu konal v roce 1937.
Po 2. světové válce se zapomnělo na veškerou pietu a lidé neváhali rozkrádat kameny a používat je jako stavební materiál. „Na hřbitově je například blízko zdi vyskládáno několik kamenných soklů náhrobků. Vypadají, jako by je měl někdo připravené na odvoz. Při mapování hřbitova jsem zjistila, že je tomu naopak. Jeden z místních majitelů zahrádek, buď při opravě plotu nebo dláždění, zjistil, že na ně byly kdysi použity sokly ze hřbitova, a tak je naložil a vrátil zpět,“ popisuje Petra Vladařová. Ke kterým hrobům patří, už bohužel nikdo nezjistí.
Kdyby v 80. letech vyšly plány vyšší úřední moci, po hřbitovu už by nebylo v polích ani památky. Kdosi tehdy rozhodl, že bude zlikvidován. Naštěstí jediné, co se udělalo, bylo vyhloubení velké jámy, kam měly být všechny náhrobky nahrnuty a zakopány. Poté už si mocipáni hřbitova nevšímali.
Své ale udělal zub času. Ohradní zeď se začala drolit a rozpadat, stejně tak márnice. V 90. letech hřbitov připadl pražské židovské obci. Od roku 1997 se začal pravidelně sekat, vyřezávají se nálety a po malých krůčcích obnovují a vztyčují povalené náhrobky. Nejvýraznější změna se udála před dvěma lety, kdy nechala Federace židovských obcí opravit ohradní zeď.
„Hřbitov u Zderazi zkoumám od roku 2013. Původně jsem dokumentovala hřbitov v Kožlanech. Propojení rodin mě pak dovedlo i do Zderazi a Oráčova, zajímaly mě historické rodinné vazby. Nejstarší náhrobek, který jsem tu našla, je z roku 1656. Je Jaakova ben Josefa. Ostatní pocházející ze 17. století nejsou datovány nebo jsou nečitelné. Ze 17. století jsou datovány jen dva. Druhý je z roku 1690. Ten označuje hrob Pinchase ben Jaakova. Je už zdobnější a má delší text epitafu,“ říká Petra Vladařová.
Díky epitafům se o pohřbených můžete leccos dozvědět. Například Aharon Heller, který zemřel roku 1801, byl představeným židovské obce a obchodníkem, podporoval chudé a také prováděl obřízku. O jiném z příslušníků rodiny Hellerovy například epitaf prozrazuje, že dny jeho života byly zlé a před smrtí byl deset let upoután na lůžko.
„Na venkovských hřbitovech také bývá pohřbeno hodně dětí z Prahy. Je to z důvodu, že když děti onemocněly, často je rodiče posílali na venkov, kde jim měl k uzdravení pomoci čistý vzduch a voda. Ne vždy to ale pomohlo.“ Kolika let se lidé v 17. a 18. století dožívali, se však z náhrobků nedozvíte. Tehdy totiž nebyl zvyk psát na ně i datum narození. Najdete ho až u novějších hrobů.
Markéta Hartlová
