Pavel Suchopár z Prahy ve svém novém království.

Chtěl v kulturním domě jen vařit polévky

Uprosili ho, aby otevřel hospodu

CHLUM. Kulturní dům ležel dlouhé měsíce ladem. Neblahé zkušenosti s posledním nájemcem přivedly místní k myšlence ponechat objekt bez stálého provozovatele a otevřít, jen když se bude pořádat ples či jiné společenské události. Jenže pak se najednou objevil zájemce s nápadem, kterému prostě nešlo odolat. A tak se v kulturním domě začaly vařit polévky jak od babičky

„Pana Suchopára nám doporučil jeden místní chalupář, který u nás hraje loutkové divadlo pro děti. Je to jeho příbuzný a vlastně se nám za něj zaručil. Místní už měli obavy z každého dalšího nájemce,“ popisuje starosta Miroslav Macák. I jeho zaujalo, že uchazeč z Prahy neměl v úmyslu provozovat klasickou hospodu, ale spíše stavěl na gastronomii. „A tak jsme se domluvili, vypsali jsme nové výběrové řízení a přihlásil se jenom pan Suchopár. Vzal si celý objekt do pronájmu a začal vařit polévky, které rozváží klientům. Pak také uspořádal den otevřených dveří, který se moc povedl. A nyní už je nějaký čas hospoda otevřená i pro veřejnost. Jednou týdně, každý pátek. Místní si to moc pochvalují,“ říká starosta.

O pár hodin později už bereme za kliku pohostinství. Přichází nám otevřít sympatický mladý muž v nažehleném kuchařském rondonu.

„Dozvěděl jsem se, že je ve Chlumě volný kulturní dům. Záměr na vaření polévek už jsem měl dlouho, a hledal jsem místo, kde by to šlo realizovat. Tak mě spojili s panem Tvrzem ze zastupitelstva a pak se vše začalo hýbat. Koncem srpna jsme uspořádali den otevřených dveří. Udělali jsme ochutnávku, která měla větší úspěch, než jsme čekali. Od září jsme zahájili provoz. Upřímně řečeno, původně vůbec nebylo v plánu, že bych někdy chtěl otevřít i restauraci. Ale už při té ochutnávce se spousta lidí ptalo, jestli bude hospoda otevřená nebo ne. Říkal jsem jim, že ne. Že to v plánu rozhodně není. Že chci jen vařit polévky. Ale normálně mě uprosili,“ směje se Pavel Suchopár.

Nový nájemce kulturního domu ve Chlumě je vyučený kuchař a celý život pracuje v oboru. Polévky vařil nejprve jen v domácím prostředí pro vlastní potřebu. A pak prý manželku napadlo, že když to umí a rodině to chutná, nabídnout polévky i dalším lidem. „Já totiž brojím proti moderní chemii. Ta je bohužel všudepřítomná. Když si člověk koupí v obchodě obyčejnou šunku, cítí jenom sůl, a také barva je podezřelá. Uzené maso přece nemůže být růžové, má být hnědé. V mojí kuchyni proto nenajdete ani masox ani magi. Než začnu vařit, připravuji šest hodin vývar. Čím déle, tím lépe. Nesmí projít varem, ale musí se tzv. táhnout. Zeleninové polévky vaříme ze zeleninového vývaru, ostatní z hovězího vývaru. Je to pracné, energeticky náročné, ale já věřím tomu, že se najdou lidi, kteří to dokážou ocenit. Moje polévky chutnají pokaždé jinak, protože je vaří člověk, a ne stroj,“ shrnuje hlavní zásady své kuchyně a podává nám nabídkový list. V současné době vaří deset druhů. Od klasiky, jako jsou gulášová, dršťková až po zdravější polévky, jako jsou hrášková, brokolicová. Polévky jsou v zavařovacích sklenicích o obsahu 0,65 l, pasterizované, takže vydrží v chladu měsíc. Dvě porce zeleninových polévek stojí 65 Kč, gulášové jsou za 70 Kč. Přímo na hospodě si můžete dát porci za 35 až 40 Kč.

A jak si užívá roli hostinského? „Máme otevřeno jen v pátek a funguje to. A když už máme otevřeno, tak pokaždé nabídneme i něco jiného než jen polévky. Lidi si tu oblíbili pečené koleno. Děláme i buřty na pivě. Pokaždé něco jiného. A občas je to i s muzikou. Jak říkám, do hospody patří studený pivo, veselý lidi a harmonika. V pátek zpravidla chodívá dvacet až třicet lidí, někdo přijde na chvilku, dá si pár piv a jde domů, někdo by tu seděl nejraději až do rána. Byl jsem se podívat i na pěkné, jen jako host. Posvícení si dělali místní sami a byl to pětidenní maraton. Nechápu, jak to mohli vydržet, ale byla spousta legrace,“ směje se.

Pavel Sklenička