Nejdelší set a poprvé s projekcí

PRAHA/RAKOVNÍK. „Moji Pražané mi rozumějí,“ prohlásil kdysi Mozart na adresu pražského publika, které na rozdíl od vídeňského přijalo jeho operu Figarova svatba s nadšením. To samé si mohli 24. října říct i rakovničtí Manon Meurt.

Velký koncert v pražském klubu Roxy, který se konal k jeho 27. narozeninám, byl trochu risk. Ještě hodinu před začátkem nebylo, vzhled k počtu lístků prodaných v předprodeji, jasné, jestli nebude pod pódiem liduprázdno. Jenže Pražané „Manonům“ zkrátka rozumějí a přišli, i když si mohli kapelu poslechnout jen pět týdnů předtím v klubu 007 na Strahově.

„Jsme rádi, že se alespoň naplnily naše odhady. Přesné číslo zatím nemáme, ale kolem dvou stovek lidí určitě přišlo. Víc by nám svědčil menší NOD, který je druhou scénou klubu, jenže tam už nejsou kvůli stížnostem na hluk podobné koncerty povolené. Proto nebyla jiná alternativa než velký sál s kapacitou 800 lidí,“ říká kytarista Vojta Pejša. A to je v současnosti pro většinu kapel děsivé číslo. Na předkapelu Luvver ze Slovenska (ačkoli byla velmi příjemným překvapením), bylo před pódiem ještě žalostně prořídnuto, na Manon Meurt už se sem seběhli všichni, kdo přišli. Však byl také jejich koncert výjimečný.

Zaprvé na něm kapela zahrála vůbec nejdelší set ve své historii. Kromě písní z aktuální desky MMXVIII totiž přidala ještě tři dosud veřejně nehrané novinky z alba chystaného a u přídavků sáhla i do „starých zásob“. Věci z první desky ale nemusejí fanoušci považovat za staré. Manon Meurt ji totiž vydali znovu. Už podruhé. Zatímco původní vinyl byl klasicky černý, druhý zbělal a nyní zvítězila žlutá varianta.

Druhým důvodem výjimečnosti večera byla jeho audiovizuální stránka. Manon Meurt měli projekci šitou na míru, k tomu svého osvětlovače, takže koncertní vizuál kapely nebyl nikdy tak propracovaný a do detailu dotažený. „Práci Ver, která se o audiovizuální stránku postarala, sleduji na Instagramu. Když od nás z Roxy chtěli něco, čím by se koncert odlišil od toho v Sedmičce, vzpomněl jsem si na ni. Sešli jsme se a byla nadšená. Někdo nemá projekce rád, protože mu připadá, že příliš odvádí pozornost, ale Ver se, podle mého, podařilo odhadnout, co jsme si představovali, že by se ke kapele hodilo,“ říká Vojta Pejša.

Projekce nijak nekřičela o přízeň. Naopak dotvářela atmosféru tak přirozeně a minimalisticky, že jste ji většinu času zapomněli vnímat. Šlo o snímání detailů, při nichž hrály zásadní roli světelné kontrasty, jako by se přelévala světélkující láva či kouř. K hudbě Manon Meurt to výstižně přiléhalo.

K současné skvěle sehrané čtveřici (Káťa Elznicová, Jiří Bendl, Vojta Pejša a David Tichý) se na dva ze tří přídavků přidala i bývalá členka Jana Karlíková, takže si fanouškové mohli zavzpomínat na časy, kdy muziku úspěšných Rakovničanů tvrdila basa.

Markéta Hartlová

« Zpět

Katalog služeb

Zobrazit celý katalog