Izraelský velvyslanec Daniel Meron se po návštěvě výstavy Na chvíli šťastní podíval i do synagogy, na Husovo náměstí a také na židovský hřbitov.

Izraelská ambasáda je ukázkou rakovnické keramické tradice

Jak se anglicky řeknou cvrnkací kuličky?

RAKOVNÍK. Jak se dostala informace o tom, že se v Rakovníku koná výstava s příběhy místních židovských rodin Na chvíli šťastní až na izraelskou ambasádu, nikdo přesně neví. Tak jako vždycky rozeslalo Muzeum T.G.M. e-mailem pozvánku do různých médií a ačkoli ambasádu v adresáři rozhodně nemá, přišla z ní nečekaně zpráva od asistentky izraelského velvyslance Daniela Merona, že by se rád zúčastnil vernisáže. „Zájem byl opravdu z jejich strany. Od nás nikdo nic na ambasádu neposílal,“ říká Kateřina Blažková z Muzea T.G.M.

To, že velvyslanec projevil zájem o účast na vernisáži sám od sebe, vás muselo hodně potěšit?

V první chvíli nás to spíš vyděsilo. Představila jsem si, že uvidí stísněný prostor ve starém domě v židovské čtvrti a v něm jedenáct panelů s jednou vitrínou s předměty z naší sbírky, která sice obsahuje úžasné kousky, ale dají se spočítat na prstech dvou rukou... Naštěstí jsme si hned od začátku s asistentkou vyjasnili, že výstava není veliká. Posílala jsem jí panely k náhledu, aby si udělala představu, a upozornila ji, že se jedná o pokračování a že jde spíše o komorní záležitost. Všechno dopředu věděli. Až když pana velvyslance nic z toho neodradilo a potvrdil, že opravdu přijede, jsem byla skutečně potěšena.

Bezpečnostní manévry, které příjezdu Daniela Merona předcházely, jste už v muzeu zažila?

Jen v Novém Strašecí, když jsme si před pár lety půjčovali z Národního muzea opukovou hlavu kelta. To bylo ještě větší a ostřejší. Ale tohle bylo hned druhé v pořadí. Nejdřív přišli tři namakaní chlapci a pak se pořád vynořovali další a další. Venku navíc hlídkovala zdejší policie. Panu velvyslanci se v Samsonu, alespoň myslím, líbilo na první dobrou, protože atmosféru místa okamžitě pochopil, ale ochranka to musela vidět jinak. Když za mnou přišla s praktickými dotazy typu: A jiný únikový východ zde není? A toalety jsou nahoře? A okna vedou do vnitrobloku? Čím víc dotazů, tím víc bylo vidět, že pro ně musí být takový prostor noční můrou.

Věděl Daniel Meron, že je budova, v níž izraelské velvyslanectví sídlí, tak silně spjata s Rakovníkem?

Zjištění, že nechal vilu, v níž je ambasáda, postavit ředitel rakovnické Šamotky Emil Sommerschuh a její fasáda je obložena rakovnickou keramikou, na něj velice zapůsobilo. Předem jsme na to neupozorňovali, bylo v plánu to zmínit až na vernisáži. O obkladu vily jsem se mu krátce zmínila, když jsme před zahájením společně procházeli výstavou. Chtěl všechny panely překládat, a když jsme přišli ke cvrnkacím kuličkám, zajímalo ho, co to je. Samozřejmě jsem se s překladem musela obrátit na kolegyni, protože anglické slovíčko pro cvrnkací kuličky opravdu běžně nepotřebuji (směje se). U panelu jsem mu řekla, že je v Rakovníku velká tradice výroby keramiky a má i spojitost s ambasádou, o čemž se více dozví z úvodního proslovu autora výstavy Romana Hartla. Byl z toho nadšený a překvapený. To ho možná i namotivovalo, že se chtěl o městě dozvědět co nejvíc. Předem se s námi domlouval na návštěvě synagogy a židovského hřbitova, nakonec ale projevil zájem podívat se i na Husovo náměstí.

Jak na synagogu a hřbitov reagoval?

Synagoga se mu velmi líbila. Dokonce pak na svůj Twitter umístil fotky ze synagogy a napsal k nim: „Pleased to visit the beautiful old synagogue in Rakovník, Central Bohemia.“ To pro nás bylo až dojemné. Pro nás, kteří jsme ho doprovázeli, bylo hodně zajímavé vidět někoho, kdo plynule čte nápisy v hebrejštině, které jsou pro nás nerozluštitelným písmem. Na hřbitově z náhrobků snadno vyčetl osudy lidí. Také ho moc těšilo, že o výstavě natáčela reportáž Česká televize. Byl z jeho strany vidět až vděk, že se tématu někdo věnuje, prezentuje ho a že se to dostane do celostátního média. Z něj i jeho ženy, jejíž předkové mimochodem pocházejí od Dačic v jižních Čechách, bylo cítit, že si naší práce cení. Takový pozitivní ohlas na naši práci člověk zažije málokdy. Daniel Meron nechal krásný zápis jak v synagoze, tak na výstavě a ocenil i naše tématické občerstvení.

Myslíte, že bude mít výstava stejný úspěch jako první pořádaná před dvěma lety?

Myslím, že ano, chodí na ni dost lidí. Je vidět, že je toto téma v kurzu. Osudy rakovnických židovských rodin se dosud nikdy nezpracovávaly. Jen v 90. letech to trochu rezonovalo a pak opět utichlo. Mezi lidmi je pořád dost pamětníků. Kvitují, že jsme téma konečně otevřeli. Vzpomínky na místní židovské obyvatele jsou stále živé, jenže se na ně ptal málokdo. A pak je to také něco, na co by spousta lidí raději zapomněla a nechtějí se k tomu vracet. Obojí je hlavním kamenem úrazu, proč není téma otevírané tak často. Je setsakramentsky těžké se k příběhům dostat. I když jsou to malé výstavky, tématem a významem jsou velmi nosné.

Markéta Hartlová