Z vernisáže výstavy Na chvíli šťastní. Velvyslanec Izraele Daniel Meron uprostřed.

Výstava není o holokaustu, ale o šťastných chvílích a naději

Na vernisáž přijel velvyslanec Izraele

RAKOVNÍK. Něco takového se při rakovnických výstavách běžně nestává. Při úterní vernisáži hlídkovali před galerií Samson cafeé policisté a uvnitř jistila bezpečnost ozbrojená ochranka. Na výstavu Na chvíli šťastní, která představuje jedenáct příběhů několika rakovnických židovských rodin, totiž zavítal i velvyslanec Izraele Daniel Meron. Reportáž o výstavě navíc odvysílala Česká televize. Její štáb přinesl z vernisáže dva živé vstupy a o den později ještě reportáž.

Víte, co patří k Rakovníku stejně neodmyslitelně jako dlaždice, pivo nebo rak? Ano, cvrnkací kuličky. A víte, jak k nim Rakovník přišel? Podle legendy se tak jednou ve 30. letech, kdy se stavělo Tyršovo koupaliště, kolem procházel továrník Artur Brok. Když uviděl obrovskou nevyužitou hromadu vytěžené hlíny, dostal geniální nápad. Nechal hlínu převézt do své továrny Keram a začal z ní vyrábět cvrnkací kuličky. Staly se natolik oblíbenou dětskou hrou, že se jich tu ročně vyrobilo padesát milionů kusů. Vyjma oné inspirace hromadou hlíny je zbytek příběhu pravda pravdoucí. Kuličky se v Keramu vyráběly od první poloviny 20. let a s myšlenkou skutečně přišel jeho nový majitel Artur Brok, rakovnický rodák z židovské rodiny výrobců a obchodníků s textilem. Právě jemu je jeden z jedenácti výstavních panelů věnován.

Když před dvěma lety připravilo rakovnické muzeum ve spolupráci s místním archivem a knihovnou výstavu o židovské minulosti Rakovníka, nečekalo, že o ni bude tak velký zájem. Výbornou návštěvnost měla nejen ona sama, ale i její doprovodné akce. A protože se na ni nevešlo zdaleka všechno, co se k rakovnickým židovským rodinám podařilo vypátrat, slíbili autoři pokračování. Došlo na něj právě nyní.

Výstavy, které se věnují Židům, často bývají především o holokaustu. To však o expozici Na chvíli šťastní neplatí. „Tahle výstava je především o touze po šťastném a naplněném životě, která je vlastní všem lidem na celém světě. Nemá ukazovat, čím se od nás Židé liší, ať už je to jejich historická zkušenost nebo odlišný kalendář, ale má ukazovat, co máme společného. Chtěl jsem, aby hovořila obyčejnou lidskou řečí, v emocích, které jsou nám všem srozumitelné. Je o nadějích, radostech, úspěších, ale i obavách a strastech,“ zmínil autor výstavy Roman Hartl při vernisáži. Svůj název Na chvíli šťastní získala proto, že šťastný život v případě Židů bohužel nikdy netrval dlouho. Antisemitismus je zlo, které bylo a bohužel pořád stále je ve společnosti přítomné.

Sám velvyslanec Daniel Meron označil výstavu za velice inspirativní. „Myslím si, že je velmi povedená, protože je o lidech, o jejich příbězích a životních cestách jako takových. Je důležité je znát, pomáhá nám to pochopit minulost,“ zmínil. Také připomněl, že Izrael a Rakovník mají jednu blízkou spojitost. Vila na Letné, v níž izraelská ambasáda sídlí, je totiž zdobena keramikou z rakovnické Šamotky. A nejen to. V roce 1915 ji nechal postavit Emil Sommershuh, jeden z nejvýznamnějších rakovnických podnikatelů a ředitel keramičky v dobách její největší slávy.

Při vernisáži mohli návštěvníci ochutnat jídla typická pro židovskou kuchyni. Macesy, což je nekvašený křehký chléb, bramborovou a vaječnou pomazánku, chalu, tedy speciální chléb na sváteční hostiny, nebo izraelskou mátovou limonádu.

Výstava je v Samsonu k vidění do 27. září. Opět se k ní uskuteční i doprovodné akce, a to v srpnu u příležitosti Dne židovských památek a v září v rámci Dnů evropského dědictví.

Markéta Hartlová