Hanuš Lašek.
Náhradní Jeník Hanuš Lašek
V pražském Muzeu Bedřicha Smetany je právě k vidění výstava, mapující nejvýznamnější inscenace opery Prodaná nevěsta na zahraničních jevištích. Prvního uvedení v cizině se nejslavnější česká opera dočkala ještě za Smetanova života, v roce 1871 v Petrohradě, skutečným odrazovým můstkem ke světové slávě se jí však stal až triumf na velké Mezinárodní hudební a divadelní výstavě ve Vídni v roce 1892, kde krojovanou komickou zpěvohru z české vesnice uvedl soubor pražského Národního divadla. Brzy po úspěchu ve Vídni zabodovala Prodaná nevěsta i v Berlíně (1893), v Chicagu (1893) nebo v Londýně (1895). A v roce 1909 se dočkala svého uvedení i v newyorské Metropolitní opeře.
Nezanedbatelnou roli při prosazování Prodané nevěsty v zahraničí sehráli i dva vynikající pěvci, spjatí s Rakovnickem – Hanuš Lašek a Karel Burian. Lašek zpíval Jeníka při triumfální výhře Prodané nevěsty na vídeňské výstavě v roce 1892, mladý Burian pro změnu exceloval ve stejné roli při prvním berlínském uvedení, které se v roce 1893 odehrálo na jevišti operetního divadla Unter den Linden. Burian se zúčastnil i premiéry Smetanovy opery v Metropolitní opeře v roce 1909. Ovšem pouze jako divák. Třebaže Jeníka měl na svém repertoáru, v Metropolitní opeře prý tuto lyrickou postavu odmítl zpívat. Proč? O tom si povíme až příště.
Nejprve se vypravíme do Vídně roku 1892, kde Hanuš Lašek nečekaně přispěl k velkolepému úspěchu české opery oper, když pohotově zaskočil za ochraptělého tenoristu Karla Veselého, který kvůli nenadálé indispozici zvládl odzpívat jen první ze čtyř plánovaných představení. Na druhý večer proto ředitel Národního divadla F. A. Šubert musel narychlo povolat Hanuše Laška. Toho zastihl telegram z Vídně v hornické Příbrami, a to právě ve chvíli, když se chystal k výletu na Křivoklát.
Hanuš Lašek (1860–1937) pocházel ze západočeských Plasů. Původním povoláním byl učitel. Jeho prvním působištěm byly Petrovice, odkud se dostal do Krušovic a odtud v roce 1884 do Rakovníka, kde pak působil dva roky. Lašek studoval zpěv v Praze v Pivodově pěvecké škole a později i ve Vídni. V Národním divadle poprvé vystoupil jako host v roce 1886. Učitelství brzy pověsil na hřebík a zpěvu se začal věnovat profesionálně. Začátkem června roku 1892, kdy obdržel Šubertův telegram, Lašek právě dovršoval své roční působení v divadle v německých Brémách. Do Příbrami přijel navštívit svou maminku a odpočinout si před nadcházející sezonou, pro kterou ho získalo právě pražské Národní divadlo.
Lašek zrovna vykročil z domu své maminky směrem k příbramskému nádraží, když se před domem zjevil poslíček a mával telegramem. „Neračte být pan Lašek?“ vyhrknul poslíček. „Jsem, a co má být,“ odpověděl tenorista. Poslíček podal Laškovi telegram, poděkoval za diškreci a odporoučel se. Lašek telegram otevřel a četl: „Přijeďte nejbližším vlakem do Vídně, zítra večer zpíváte Jeníka. Ředitel Šubert.“
V Laškovi byla malá dušička. Jeníka zpíval do té doby pouze jednou jedinkrát, nadto před dlouhými pěti lety, takže polovinu role mezitím dočista zapomněl. Neměl chuť jet se do Vídně ztrapnit, jenže než stačil sejít ze schodů, rozležela se mu Šubertova výzva v hlavě a rozhodl se, že výlet na Křivoklát oželí a do Vídně vyrazí. Rychle se vrátil do domu, usedl ke klavíru a jako zázrakem se mu v paměti hned vybavilo téměř celé první jednání. „To půjde,“ řekl si a poslal řediteli Šubertovi telegrafickou odpověď, že přijede. „Zpívám Jeníka za každou cenu,“ stálo ve zprávě.
Lašek studoval partituru Jeníka celou cestu vlakem z Příbrami do Protivína, studoval v nádražní restauraci v Protivíně při čekání na vídeňský rychlík, a po krátkém neklidném spánku, při kterém se mu zdálo, jak na horké vídeňské půdě katastrofálně pohoří, horečně studoval i po zbytek cesty do Rakouska. Když druhý den dopoledne vjížděl vlak do Vídně, Lašek uměl Jeníka nejspíš i pozpátku. Pro jistou ještě vyzkoušel svůj hlas, zda se cestou nepokazil. Všechno bylo v nejlepším pořádku. Lašek sebral svůj kufr a vystoupil na perón. Ve Vídni panoval krásný červnový den.
Večer Lašek zpíval ve výstavním divadle jako slavík. Po duetu „Věrné milování“, které zanotoval s Mařenkou v podání slečny Veselé, nebral potlesk konce a svou společnou árii museli Vídeňákům předvést ještě jednou. Publikum bylo Smetanovou operou okouzleno a divadlo burácelo potleskem, jaký Lašek zažil prvně v životě. Na Laška pršely gratulace ze všech stran a Prodaná nevěsta se stala senzací výstavy.
Lašek pak zpíval Jeníka v Národním divadle ještě mnohokrát. A když se v roce 1937 slavilo čtyřicáté výročí vídeňského triumfu, byl to právě Lašek, komu mezi posledními žijícími aktéry oněch čtyř nezapomenutelných představení připadla čest na ně z jeviště Národního divadla zavzpomínat.
Roman Hartl
