Při přednesu Zdeňka Turka zpěvačky odpočívaly a snily.

„Na jevišti nás to hodně baví a zpívání pro kamarády tuplem,“ shodly se učitelky.

Nad šálkem písní s Martinou a Luckou

RAKOVNÍK. Do divadla se přichází návštěvník dívat, poslouchat a hlavně bavit. Takový cíl si zadaly při přípravě vlastního celovečerního představení učitelky zpěvu rakovnické ZUŠ Martina Polanová s Luckou Poddanou a nutno říct, že se jim ho beze zbytku podařilo splnit.

Mnozí si vzpomenou, že podobný koncert už v minulosti byl a mají pravdu. Ten první dámy uspořádaly před dvěma roky a nesl se v duchu šansonu a soulu. Roční pauzu zvolily proto, aby se prý divákům nepřejedly.

Začátky kariéry

Obě jsou absolventkami konzervatoře v oboru zpěv. Martina studující před revolucí však na rozdíl od mladší Lucky neměla na výběr. Na škole existoval pouze obor klasického zpěvu, tedy opery, a přísný zákaz čehokoliv jiného jinde. V důsledku tehdejšího nedostatku sopránů už v šestnácti zkoušela dospělé sopránové árie, zatímco příroda jí nadělila alt. Zdravotní problém s hlasem na sebe nenechal dlouho čekat. Přesto maturovala s Mařenkou z Prodané nevěsty. Naštěstí se pak dostala k jinému pedagogovi. Respektoval barvu jejího hlasu a najednou zpívala Verunku z Blodkovy opery V studni a absolvovala s altovou Carmen.

„Opera mě nelákala, snad jen sbory. Neuměla jsem však dobře zpívat z listu ani intonovat. Spolužačky vesměs od dětství procházely známými pěveckými soubory, já se to učila ve stresu až na konzervatoři. Tíhla jsem spíš k operetě. Brzy jsem se ale vdala a vrátila se do Rakovníka. Začala jsem zpívat s tanečními kapelami. Nějaký čas jsem byla ještě zaseknutá v operním výrazu, ale nakonec se to poddalo,“ vzpomínala Martina Polanová. Neuvěřitelných dvacet čtyři let vystupuje s orchestrem Kampanus. A v zušce letos působí třicátým rokem.

Lucka Poddaná je její žačkou. „U Martiny jsem začala zpívat až v osmé třídě. Do té doby jsem se učila v zušce na flétnu. Nenutila mě zpívat klasiku, hned jsme najely na pop. Na konzervatoř jsem se po devítiletce nedostala, takže jsem vystudovala Střední pedagogickou školu v Berouně. Další zkoušky na konzervatoř ve dvaceti byly úspěšné. V té době jsem už vystupovala s tanečním orchestrem Ideal Band a měla jasné, co a jak chci zpívat,“ vyprávěla Lucka. Vybrala si popový zpěv. „Dost brzy jsem věděla, že do show byznysu nepůjdu. Chtěla jsem učit a zpívat, a to se mi dokonale splnilo. Zpívat si v práci, kdo to má?“ smála se spokojeně.

Šálek kávy i písní

Už hodinu před začátkem se foyer divadla plnil přáteli obou hlavních protagonistek. Kamarádky vymyslely v souladu s názvem pořadu stolek s rozdávanou kávou příhodně podporující domáckou atmosféru. Proměnily tím předsálí v útulný obývák, kde se potkávali staří známí z umělecké branže i rodinní příslušníci, všichni se usmívali a těšili.

Název pořadu Nad šálkem písní s Martinou a Luckou aneb jak šel čas dával tušit retrospekci ve zvoleném repertoáru. To podtrhly i do životní velikosti zvětšené podobizny z mládí obou dam postavené na pódiu.

Snad mě poznají, mám teď o dvacet pět roků i kilo víc,“ smála se Martina.

„Jsme ve věku, kdy už máme na co vzpomínat, tedy hlavně já. Od puberty, kdy jsme začínaly se zpěvem, nás ovlivnila spousta písní. Vybraly jsme ty zásadní, většinou české popovky,“ nechala se slyšet těsně před zahájením.

„Doprovodnou kapelu jsme nazvali jednoduše Hosté. Kmenovými členy jsou Olča Truhlářová, Michal Novák, Luboš a Šimon Polanovi. K nim se dnes občas připojí Bára Polánková na hoboj, Martina Štilerová s houslemi, violoncello Míry Domanji a Tomáš Franěk s různými nástroji,“ vypočítávala Lucka. Vokály a tanec obstaraly Kristýna Jelínková, Žofka Zrubcová a Sára Vaňhová. Všichni jmenovaní prošli rakovnickou ZUŠ. Někteří dodnes zůstali jako pedagogové.

Hostitelky v jednu chvíli oživily své vystoupení mužským prvkem, když přizvaly na pódium ke zpěvu a recitaci člena zdejšího loutkářského spolku Zdeňka Turka.

Ovace na konci koncertu nebraly konce. „Připravily jsme si celkem dvacet šest písní. Dvě poslední jako eventuální přídavek, zazpíváme je tedy obě,“ ukláněly se potěšeně Martina s Luckou.

Na pódium se nahrnuli gratulanti s pugéty a dárečky. Přátelství a sdílená radost.

Lída Faflíková

Nejlepší byly zkoušky

Před prázdninami si Martina s Luckou ujasnily, co budou na koncertě zpívat. Dva měsíce se neviděly a další dva intenzívně zkoušely. „Společné zkoušení bylo pro nás úplně nejvíc, nic takového jsme snad nikdo nezažil. Senzační, tvůrčí atmosféra, plná nápadů a vzájemné inspirace. Muzikanti třeba rozebírali do detailu jednotlivé tóny, které my zpěvačky ani neslyšíme. Pro nás je zase strašák výpadek textu. Všichni na ty schůzky strašně rádi vzpomínáme,“ shodly se Martina a Lucka.