Jan Žižka s Prokopem Holým ze skupiny Gladius.

Stručné ohlédnutí za léty prověřenou, ale opět velmi vydařenou Vysokou bránou.

Středověk zase vládl před i za branou

RAKOVNÍK. Na první pohled bylo minulé úterý město svátečně poklidné. Obchody zavřené, sem tam pejsek venčil svého pána, tu cyklista, tam osamělý chodec, vlastně skoro liduprázdno. Změna nastala, když se člověk přiblížil na doslech k Vysoké bráně. Útržky muziky, houstl provoz aut i pěších. No jasně, konala se přece tradiční oblíbená slavnost Vysoká brána!

Na volném plácku u předbraní plátěné stany, bytelný dřevěný stůl s lavicemi, na zemi kroužková zbroj. Po trávníku pobíhaly dvě holčinky Isabelka a Amálka v dlouhých zelených šatech s kouzelnými bílými čepečky na hlavách. Kolem se pohybovaly další postavy v dobových gotických kostýmech. Táborové ležení tu rozložily rakovnické kluby středověké vojenské historie Maligarde a Komenda Rakonitz Řádu německých rytířů. „Jsme tu jen k okukování, žádné představení neděláme. Měli bychom kolemjdoucí patřičně naladit na dění za hradbami,“ vysvětlil Ondřej Domin z Maligarde.

Chladný průchod klenutou branou otevřel pohled do sluncem zalité Vysoké ulice. Kdo se nezúčastnil večerního průvodu předchozího dne nebo obdobného v úterní dopoledne, užasl nad tou podívanou. Ihned bylo možné se připojit k davu, který sledoval právě probíhající představení plzeňské hudební skupiny Holba. Pěla středověké písně a doprovázela se na neobvyklé dobové nástroje. Po obou stranách svažující se Vysoké, kam až oko dohlédlo, stánek vedle stánku a pomalu proudící návštěvníci, mezi nimiž se proplétali středověce odění účinkující. Nutno pochválit, že prodejci vyložili vesměs kvalitní sortiment. Tedy žádné rozvěšené spodní prádlo nebo ložniny. Naopak vkusná bižutérie z různých materiálů, dřevěné hračky nebo třeba batikované oblečky. Slovenští bačové nabízeli k ochutnání a koupi úžasně dobré sýry, někde se prodávaly langoše, jinde káva či studené nápoje. Pochopitelně nechyběly stánky s medovinou i vínem. Celkem zdařile připomínali středověký jarmark i sami prodejci, většinou se pokusili alespoň o náznak tématického oděvu.

„Už jsme přestali počítat, kolikátá Brána to vlastně je. Nejméně ale dvacátá. Vyšlo nám počasí, lidí spousty, co víc si přát,“ uvolněně konstatovala ředitelka pořádajícího Muzea T. G. M. Rakovník Magdaléna Elsnicová Mikesková. „Pro připomínku kulatých narozenin Vysoké brány jsme uvnitř instalovali malou výstavku. A kvůli výročí povýšení Rakovníka na královské město Rudolfem II. jsme letos zvolili spíš renesanční zaměření vystupujících. Zkusili jsme pozvat převážně jiné účinkující než obvykle. Moc hezkou scénku s Rudolfem II. předvedla hořovická Šermířská divadelní skupina Gladius,“dodala ředitelka. „Předvedli jsme už dvě ze čtyř připravených představení. Diváky ještě čekají husiti a křižáci v ‚Proti všem‘ a učenci a alchymisté Rudolfa II. v ‚Kameni mudrců‘,“ na dotaz odpověděl Libor Plecitý alias Prokop Holý z uvedené skupiny. Za rohem čekal na vystoupení ještě kolega Jan Žižka, dva křižáci v plné zbroji a dokonce Mistr Jan Hus. „Proti všem“ bylo vtipné a současné, jejich další štací budou Husitské slavnosti na hradě Točník začátkem července.

Dobové tance na reprodukovanou hudbu ukázaly krásné dívky z pražské Taneční skupiny Animata. „Chceme divákovi přiblížit středověk formou scénického divadla. Naše prezentace má vždycky nějaký příběh nebo téma. Některé kostýmy jsou nadčasově stylizované, ale máme i přesné repliky původního ošacení už od 12. století. Pokryjeme dobu románskou, vrcholnou i pozdní gotiku a její různé podoby. Zabývám se historií, takže všechno šiju většinou sama,“ vysvětlila vedoucí profesionální taneční skupiny Martina Olejárová. „Někdy vystupujeme i s živými kapelami hrajícími středověkou hudbu, jezdíme po městských slavnostech i mezinárodních festivalech, práce máme pořád dost,“ dodala.

Malé i velké rozesmál klaun, kejklíř a žonglér Oldřich Hurych zvaný Pupa. „Jsem tu už poněkolikáté, a to jedu až z Pelhřimova. Klaunstvím se živím od revoluce, nejčastěji vystupuju u nás na Červené Lhotě. Jsem tu moc rád,“ svěřil se v rychlosti před představením. Lechtivé vtípky prokládal jednoduššími pro děti a přitom bravurně a jako by mimochodem žongloval, jezdil na jednokolce, neustále byl v pohybu.

Bez jakýchkoliv prostojů se před diváky střídalo jedno vystoupení za druhým a všichni se jen usmívali.

Lída Faflíková