Většina klientů startovacích bytů se úspěšně osamostatnila
Pomohly stovkám dětí
NOVÉ STRAŠECÍ. Už dvacet let mají děti, které vyrůstají v dětských domovech, oporu a podporu v novostrašeckém Klubu přátel dětí dětských domovů. Bez něj by si spousta z nich nemohla plnit sny a věnovat se svým zálibám. Jednoduše proto, že by si je nemohly finančně dovolit.
„Za dvacet let pomohl náš klub stovkám dětí ve vzdělávání, v jejich zájmových aktivitách, v ozdravovacích pobytech a co je nejdůležitější, tak i v tom, aby měly snazší start do samostatného života. Děti, které v děcáku žijí celý život, třeba od tří do osmnácti let, což není nic výjimečného, to mají při osamostatňování dost těžké. Zejména, když to jsou zvláštňáčkové,“ říká Jarmila Dolejšková, spoluzakladatelka a bývalá dlouholetá předsedkyně klubu.
Klubácké tety, jak si členky říkají, jim tedy začaly pomáhat pomocí startovacích bytů. Postupně jich pořídily sedm. Dva jsou ve Strašecí, jeden v Rakovníku, jeden v Lubné a tři ve Velvarech. Z pětatřiceti klientů jich zdárně připravily na samostatný život sedmadvacet. „O osmi toho moc nevíme. V bytě byli krátce, často odešli k příbuzným a pak to s nimi dopadlo všelijak. Ale případů, kdy se to povedlo, je víc,“ říká Jarmila Dolejšková. Jedním z nich je například současný obyvatel jednoho z novostrašeckých bytů. Oženil se, má roční dceru a staví dům.
Klienti mohli v bytech bydlet do doby, než byli připraveni zvládnout platit nájem, naučili se hospodařit s penězi a byli schopni si bez pomoci tet najít nové zaměstnání, pokud to předchozí ztratili. „Teď už nové děti do bytů nepřijímáme. Všechno děláme dobrovolnicky a už na to nemáme tolik síly. Před dvěma lety jsme se rozhodly, že v nich naše poslední klienty necháme natrvalo. Zařídily jsme jim, že už jsou ve vlastním nájmu. Do té doby měl byty v dlouhodobém pronájmu klub. Máme už jen tři byty ve Velvarech. Ty jsou v našem vlastnictví a žijí v nich matky samoživitelky. Na kontrolu tam ale jezdíme třeba jen jednou za rok,“ popisuje Jarmila Dolejšková.
Klub založila společně s Miladou Karasovou, tehdejší majitelkou agentury Czechoslovak Models, a doktorkou Elijášovou, která byla tehdy personální ředitelkou v Pražské energetice. „Teď je nás stálá skupina devíti tet. Nejvíce peněz vynáší každoroční aukce výtvarných děl, kterou pořádáme v Praze. Máme už ustálený tým výtvarníků, včetně Jiřího Anderleho, kteří nám svá díla do aukce rádi darují, protože vědí, že jsme dobrá parta a že to jde na dobrou věc,“ říká zakladatelka.
Klub shání pro děti peníze i prostřednictvím dobročinných koncertů. Jeho největší podporovatelkou (a současně i jednou z klubáckých tet) je Tamara Kotvalová, majitelka několika prosperujících firem, například klenotnictví v Pařížské ulici v Praze. Každoročně přispívá částkou zhruba půl milionu korun.
V současnosti je předsedkyní klubu Milada Karasová. A které z dětí jí ve 20leté historii klubu nejvíc utkvělo v paměti? „Asi Honzík. Úžasně zpíval, ale bohužel u něj nebyl takový tah na branku, aby u zpěvu vydržel. Toho jsme hodně podporovaly. Všem nám byl blízký, protože to je moc hodný kluk. Vyučil se kuchařem, pak i někde vařil, ale je vidět, že když nad ním není pevná ruka, tak pořád v životě trochu tápe, ale snaží se. Teď je v Plzni u městské policie a dělá tam pomocníka. Alespoň jednou za půl roku si spolu telefonujeme. Ví, že kdyby se něco dělo, tak má někoho, na koho se může obrátit,“ uzavírá Milada Karasová.
Markéta Hartlová
