Jazzový pianista Jakub Šafr je i mistrem situačního humoru. Na snímku v kruhu múz tančí s Doris Lamošovou.

S pianistou Jakubem Šafrem bylo nudy jak šafránu

Rychlý jako Bugatti Veyron step

RAKOVNÍK. Ne nadarmo ho kdysi přizval ke spolupráci i Ondřej Havelka. Ve dvaadvaceti letech se stal kapelníkem jeho Melody Makers. A přestože by se mohlo zdát, že od té doby už jeho hudební hvězda vlastně neměla kam stoupat, opak je pravdou. Dodnes patří Jakub Šafr k nejlepším interpretům starého jazzu v českých krajích, ale dost možná i v těch evropských. Za pianem sedává velmi často ve velkých formacích, jako jsou již zmiňovaní MM, Harlemánie Marka Rejhona či Swingový orchestr Jana Matouška. Ale nejvíc si to samozřejmě užívá v menších formacích, které většinou staví na míru dle představ pořadatele. Pro potřeby jazzového večera v Rakovníku sestrojil trio se zpěvačkou. Aby se co nejvíce odlišil od pořádajícího Brass Bandu, angažoval jen dva hráče na smyčcové nástroje. Kontrabasistu Jana Greifonera a houslistu Pavla Švestku. A třešničkou na tomto tříposchoďovém dortu pak byla slečna Doris Lamošová. Zlato v jejím hrdle mělo punc roku 1920.

Staré otřískané piano pamatuje na předsálí divadla snad ještě divoké mejdany se Zdeňkem Štěpánkem. V pátek dopoledne prošlo rukama ladiče a od 20 hodin pak velkou zatěžkávací zkouškou. Troufnu si říct, že tolik not za 90 minut na něj ještě nikdo nikdy nezahrál. „Kuba hraje opravdu velmi rychle, dokáže zahrát na piano dokonce i čtyřiašedesátinové noty,“ chválil virtuóza Švestka. „To je pravda,“ připustil Šafr, načež se otočil k pianu a jednu čtyřiašedesátinku předvedl. Hned v úvodní skladbě Lady Be Good naznačil, že se s pianem vůbec nepáře. A po první instrumentálce hned pozval k mikrofonu Doris. Vplula krásná dívka v šatech jak ze starého módního žurnálu, a když spustila, měli jste dojem, že slyšíte starou desku včetně charakteristického praskání jehly.

Školený vokální projev předvedl i Pavel Švestka, a to hned ve dvou ježkárnách. Nejprve zazpíval Klobouk ve křoví a pak společně se Šafrem vypálili Davida a Goliáše, ovšem v naprosto smrtícím tempu. Diváci přesto drželi krok a pěli též, za což si vysloužili od interpretů pochvalu. Komunikaci s publikem by ostatně mohl Šafr klidně i vyučovat. Často dokázal přerušit skladbu, aby mohl vstát od nástroje a sdělit lidem, co vtipného ho právě napadlo. A tak, když se skvostní Greifoner se Švestkou chopili smyčců a vytvořili z jazzového standardu jakýsi menuet, vyzval Doris dokonce k tanci. Úplně na závěr, jako poslední přídavek, zahrál Šafr Bugatti Step. Na rozdíl od původní nahrávky zvolil snad o třetinu rychlejší tempo, a přesto skladbu dohrál až do konce. V to, jak varoval úvodem, ani sám nedoufal.

Po 22. hodině nastoupil domácí Brass Band, který se poprvé na domácí půdě představil s novým trumpetistou Martinem Masáčkem. „Náš nový spoluhráč letos maturoval. S jeho příchodem se náš věkový průměr snížil hluboko pod 60 let,“ glosoval kapelník Sláva Vaic. Nový člen kapely měl pak ještě zhruba hodinu na to, aby potvrdil, že ne nadarmo je synem trumpetisty, jež patří k nejlepším hráčům dixielandu v Čechách. Otec Jiří hrával s Brass Bandem, jak známo, v letech 2000 a 2001. Jablko tak nepadlo nijak daleko od stromu.

Pavel Sklenička