Kvarteto Apollon dalo prostor i mladému kytaristovi Martinu Cábovi. Zahrál si samostatně i společně s nimi.

Čtrnáctý ročník festivalu se zaměřil na začínající umělce, ale i známé tváře

Heroldův Rakovník zahájen

RAKOVNÍK. Cellista Jiří Bárta, italský varhaník Enrico Zanovello, chorvatský klavírní virtuóz Lovro Pogorelich. To jsou hudebníci, na něž ještě čeká vystoupení v rámci festivalu Heroldův Rakovník. Ten se letos koná již po čtrnácté a jeho zahájení proběhlo v neděli 10. září.

Už první koncert, kdy v Heroldově síni zahrálo Kvarteto Apollon a mladý kytarista Martin Cába, nasadil pověstnou laťku velmi vysoko, byť začátek koncertu byl poněkud neobvyklý. Patřil smyčcovému kvartetu Erwina Schulhoffa, což je velmi pozoruhodné dílo už jen tím, že v podstatě odráží celý jeho život. „Schulhoff byl velmi extravagantní skladatel, skvělý klavírista. Jako zázračné dítě byl dokonce na přímluvu samotného Dvořáka přijat na pražskou konzervatoř a vystřelil jako hvězda první evropské velikosti. Po 1. sv. válce se usadil v Německu a jeho hvězda zářila. Experimentoval s různými skladatelskými vlivy, nechal se ovlivnit dadaismem, různými hříčkami, jazzovou hudbou, ale dokázal je spojit i s vlivy moravského a slovenského folkloru. Tragický byl pro něho jeho židovský původ. S nástupem nacismu skončila jeho hvězdná kariéra, což se podepsalo i na jeho osobním životě. Přiklonil se doleva a začal psát plochou hudbu socialistického realismu,“ přiblížil houslista Pavel Kudelásek.

Vše popsané kvartet skutečně odráží – první věta je dravá, spontánní, velice drsná a nabitá energií. Druhá má líbeznou melodii, která je tu a tam přerušena dadaistickými hříčkami, a třetí je plná rytmu slovenských lidovek. Oproti předchozím by se mohlo zdát, že čtvrtá věta není vůbec efektní. Je drsná, pomalá, ale odráží celou tragiku jeho osudu. Ve své naivitě při nástupu fašismu požádal o sovětské vízum, ale než stačil odjet, byl zatčen, odvezen do koncentráku, kde zemřel v náručí svého syna Jana.

Po tomto mysteriozním kvartetu nastoupil kytarista Martin Cába a zahrál tři věty z mladé (skladba vznikla v roce 2007) jazzové sonáty srbského hudebníka žijícího v Americe Dušana Bogdanoviče, což byla tak trochu živelná smršť. Zklidnění přišlo díky dvěma drobným skladbám Jiřího Herolda, po nich následovala opět živelně nabitá hudba Antonia Vivaldiho, která je dnes téměř notoricky známá a kdyby ji člověk chtěl vyjádřit jedním slovem, asi by musel říci – radost. Dlouhý potlesk musel zákonitě skončit přídavkem. Tím byla slavná Barcarolla Josefa Suka, s níž přišlo do síně opět uklidnění.

Lenka Pelcová