Má Jiráskův memoriál šanci přežít i svou třicítku?

Víc společenská událost než soutěžní

RAKOVNÍK. Jiráskův memoriál je šachový turnaj, který patří k tradičním srpnovým akcím. Přestože sotva skončil jeho devětadvacátý ročník, organizátoři již myslí na jubilejní třicátý, který by se bohužel mohl stát i posledním. Počet hráčů, kdysi silně obsazeného turnaje, se v posledních letech ustálil na zhruba 26. Letos jich však přijelo 25, což znamená, že jeden účastník si nezahrál.

„I když se zdá, že se ta sestupná tendence zastavuje, nemáme pokračovatele, kteří by to po nás převzali, takže uvidíme, jak dlouho ještě budeme schopni obětovat volný čas, kterého už moc nemáme, a pokračovat v organizaci. Určitě to chceme dotáhnout do třicátého ročníku a pak se uvidí. Naše časové možnosti nejsou v současné době ideální – buď se zlepší, nebo bude ta hrozba reálná. První polovinu táhl organizačně nejvíce Jirka Spilka, druhou já, není však nikdo další, kdo by chtěl pokračovat. Ale třeba se najde někdo v Kolešovicích anebo na Kladně. Turnajů je bohužel (pro pořadatele) a bohudíky (pro hráče) v republice dost – nejvíce v Evropě – takže si šachisté mohou vybírat,“ přibližuje Jaroslav Satranský.

Jak vyplývá z jeho dalších slov, u seniorů hraje v případě účasti negativní roli i to, že týden po Jiráskově memoriálu se hraje seniorské MČR, takže starší ročníky jezdí raději tam. Není to ani tak proto, že by mohli vyhrát titul, ale proto, že tam nepotkávají mladé, nadějné a dravé hráče. „Asi každý, když si může vybrat mezi porážkou od patnáctiletého dítěte a věkově přijatelnějšího soupeře, si zvolí druhou možnost,“ pokračuje s úsměvem Jaroslav Satranský.

Memoriál se prý v posledních letech stává spíše velkou společenskou událostí. I letos se přijelo podívat několik desítek šachistů, kteří mají k turnaji nějakou vazbu. Nicméně letošní ročník se může pyšnit i zahraniční účastí. Do Rakovníka zavítal Sargsjan Karen bývalý diplomat, který nyní žije v Praze. Zcela tradičně byli zastoupeni i šachisté z Rakovnicka. „Vrátil se jeden z mladých hráčů Martin Truksa, hraje i Míra Verner, nadšenec, který dříve hrával v Praze, ale dnes je to jeden z tahounů klubu. Pak je tu Jana Pokorná, která sice soutěží pod hlavičkou Buštěhradu, kam přestoupila kvůli soutěži mládeže, ale stále je to rakovnická hráčka. Té se letos docela daří, porazila už i hráče o třídu silnější. Pak tu hrají kolešovičtí Franta Hinz a Vašek Hejda,“ vypočítává.

K Jiráskovu memoriálu v minulých letech neodmyslitelně patřil i dopolední program, kterým byl nohejbalový turnaj. Letošní ročník se však nakonec musel obejít bez dalších sportovních aktivit. „Kdysi býval i fotbalový turnaj, ale tím, jak začalo jezdit méně lidí, jich nedáme dohromady tolik, abychom si zahráli, a jak stárneme, tak pomalu končí i turnaj nohejbalový. Jediné, o co měli letos všichni zájem, byl minigolf. Ale ten jsme bohužel naplánovali na pátek, kdy celý den pršelo,“ uzavírá Jaroslav Satranský.

Lenka Pelcová