LUŽNÁ. Rakovnická kapela Manon Meurt zaujala páteční publikum Coombalu stejně jako mistry hudebníky z minus123minut, kteří vystoupení sledovali při přípravě nástrojů. Svým předskokanům tleskali se zaslouženým respektem.
Pořadatelé Coombalu už spřádají plány na 11. ročník
Deset yearů, méně knírů
LUŽNÁ. Na Coombalu bylo i podesáté znát, že to pořadatele stále baví. I po deseti letech se snaží přinášet nové nápady, představovat začínající klubové kapely v kombinaci s renomovanými ansábly a tlačí pořadatelskou káru tak, aby nezaskřípala. A co je asi nejsympatičtější, spíše než o zisk tu jde hlavně o vkusnou zábavu a spokojenost návštěvníků. Jen pár dnů poté, co se zaklaply brány luženského mlatu, jsme se sešli s pořadateli u Adolfa Engela, abychom se desátému Coombalu podívali na knírek.
Hned úvodem se dozvídám to podstatné. Desátý ročník rozhodně nebyl tím posledním. „Není důvod. Počasí bylo sice trochu horší, ale s tím se musí počítat. Přesto to nedopadlo špatně. V pátek asi 500, v sobotu 700 lidí. Ale asi už příští rok nebudeme dvoudenní. Jednodenní festival je pro nás zvladatelnější a můžeme si to aspoň trochu užít. Dva dny, to byl masakr,“ přiznává Michal Ortykr.
Beze změny zůstane i koncept Coombalu. „Podpora místních kapel plus kapely velkých formátů. Přestože regionální top kapely nedosahují formátu, jaký letos měli Skyline nebo Minuty, návštěvníci kvitují domácí muzikanty velmi dobře,“ všímá si Michal.
Zatímco klubové kapely přijedou rády jen za cesťák, u těch známějších už to tak nefunguje. Coombal má naštěstí už takový zvuk, že se někdy sponzoři nabízejí i sami od sebe. „Velmi významná je pro nás pomoc od města. Je to poměrně vysoká částka, i když jen jeden z mnoha zdrojů. Další hlavní partneři jsou CBCNET a Tradiční pivovar v Rakovníku. Dokonce i z kraje jsme získali dotaci,“ připomíná Ondřej Kinkor. „A měli jsme štěstí, že někteří partneři se nám sami přihlásili, že by nám chtěli pomoct, a to je výborný. Člověk si pak nepřipadá jako žebrák,“ doplňuje Michal. Inu, jak zpívají J.A.R., dostal jsem grant, můžu hrát underground. „Tak to docela sedí,“ směje se Ondřej.
Nabízí se otázka, jak vlastně funguje dramaturgie festivalu. „Hodně kapel nám píše nebo volá a nabízí se, ale reagujeme na to minimálně. Hledáme sami. Většinou je někde vidíme. Nebo dáme na doporučení kamarádů. Třeba The Queues jsme viděli na živo, měli energii, i když neměli žádnou pořádnou nahrávku, takže bychom je ani nikde na netu nenašli,“ popisuje Michal a dál mluví o žánrových mantinelech. „Když se bavíme s místníma klukama, kteří hrají nějaký heavy metálek, tak se jim snažím vysvětlit, že mi tahle hudba nepasuje do konceptu. Jsme sice multižánrový festival, ale určitě z toho nechceme dělat úplný mišmaš. Chceme, aby to mělo určitý vkus.“
Ptám se, jaké letos pánové zaznamenali ohlasy na festivalový spot. „Opět velmi dobré. A měl ještě větší sledovanost než vloni. FB udává asi 27 tisíc zhlédnutí, ale to neznamená, že to vidělo tolik lidí od začátku dokonce, to by bylo asi menší číslo. Je to sice jako reklamní spot úplně špatně, moc dlouhý a složitý, ne každý pochopí všechny souvislosti, ale jako reklama to funguje,“ směje se Michal.
Co bylo letos trochu slabší, jsou počty knírů a kostýmovaných návštěvníků. „Těch nepřišlo mnoho. V prvních ročnících chodili hlavně naši kamarádi, teď už jsou to i jiní lidé, kteří k nám jdou jako na úplně běžnou akci. Takže už na to ani netlačíme,“ říká Ondra. „Co se nám ale osvědčilo, je fotokoutek, který už od nás převzaly i Cyklování a Tyršák. Výstupy z toho se sdílejí, lajkují, takže to má podobný účinek komunikace směrem ven jako spot a lidi to baví,“ míní Michal.
Za rok tedy opět na Coombal do Lužné, i když asi jen v sobotu. „Možná se dočkáme i nějakých stavebních úprav. Se Spartou Lužná už léta řešíme, jak modernizovat hlavní stage. Nám by stačila platforma ve větší výšce, kterou bychom si zastřešili. A jim by možná postačil nůžkový stan na další menší akce. Některé kapely, hlavně z taneční scény, si totiž stojí za parametry světelného parku a my to letos neměli kam dát. Ale to bylo pouze v jednom případě. Tak snad se nějak domluvíme,“ doufá Michal Ortcykr.
Pavel Sklenička
