Ben (Alan Novotný) v důverném hovoru s Claire (Markéta Lánská).
Listování přineslo scénické zpracování příběhu francouzského „Metráčka“
Život k sežrání byl k sežrání
RAKOVNÍK. Tak výběr tohoto představení se ředitelce Městské knihovny v Rakovníku Mileně Křikavové opravdu vydařil. Nevím, jestli je kniha francouzského spisovatele Mikäela Olliviera Život k sežrání opravdu tak dobrá, ale to, jak ji ztvárnil v projektu Listování trojlístek herců Městského divadla Brno Alan Novotný (Ben), Markéta Lánská (Claire) a Jakub Zedníček (vypravěč, strýc), bylo úžasné. Hodně slušně zaplněná místnost dětského oddělení městské knihovny se královsky bavila od první do poslední věty.
Z nouze ctnost, kdy se muselo Listování přesunout z tradičního prostoru Tylova divadla (vedle v KC koncertovala Hudba Armády ČR), se ve finále ukázalo velmi šťastným tahem. Kontakt herců s diváky, jak se říká z očí do očí, dělá divy. A Brňáci toho dokázali dokonale využít. Zejména Alan Novotný v roli obtloustlého puberťáka Bena často zabrousil do diváckých řad a „vyzýval“ je ke spolupráci. Například, když mu dala jeho vysněná láska Claire košem, šel se diváků zeptat, co má teď udělat. A asi dvanáctiletý klučina mu poradil, aby jí napsal ještě jeden dopis, což Ben kvitoval s povděkem a herec přidal repliku, že má klučina jednu knihu od něj zadarmo. Trošku se pak divil, když se kluk o ni po představení přihlásil, ale ukázal se jako frajer, když mu ji – se slovy, že sliby se mají plnit – opravdu věnoval i s autogramem. A takových vtipných míst byla v představení spousta. Bavili se všichni diváci, od pubescentů až po seniory.
Mně osobně byl Benův příběh hodně blízký a jeho pocity jsem intenzivně vnímal. Také mám skoro celý život problémy s nadváhou a diety už jsem zkoušel (samozřejmě neúspěšně) nesčíslněkrát. I když přejídání a z něho plynoucí obezita je hrozivým a narůstajícím problémem, autor knihy Život k sežrání ho pojímá a nakonec i „řeší“ značně optimisticky. To vše je umocněno vynikajícími hereckými výkony (je obdivuhodné, jakou škálu gagů i výrazových prostředků lze předvést na několika metrech čtverečních v dekoraci dvou spojených stolů). Např. když Ben předváděl matce, proč by měla odjet na víkend do Normandie (potřeboval mít volný byt), člověk se jen stěží držel, aby si smíchy neukápl…
Pro ty, kteří na představení nebyli, jen stručně obsah. Ben je patnáctiletý puberťák, žije s matkou na předměstí Paříže, chodí do gymnázia a vášnivě rád jí. Sní o tom, že se jednou stane majitelem hotelu na pobřeží v Bretani. Má mindrák z toho, že je tlustý a spolužáci se mu kvůli tomu smějí. Pak je tady spolužačka Claire, do které se Ben vášnivě zamiluje. Špatně si vyloží jeden pohled, který mu dívka pošle z hor, a když je odmítnut a je mu nabídnuto „pouhé“ přátelství, jeho mindrák jen naroste. Zcela selže jeho rozhodnutí držet dietu. Rodina mu také není nejjistější oporou, rady lékařů Ben odmítá. Vypadá to, že ze začarovaného kruhu není cesty ven.
Život k sežrání spisovatele Mikäela Olliviera je vtipnou a sarkastickou výpovědí o tom, jaký je život puberťáka na francouzském předměstí, který má šílenou matku a několik kil nadváhy. Je to ale také kniha o snech každého pubescenta a o tom, že ačkoli mají dnešní dospívající děti v podstatě všechno, na co si vzpomenou, často jim chybí to nejjednodušší – láska, pochopení, porozumění a často i dobrá rada, jak si sám se sebou poradit. Pokud někde uvidíte, že projekt Listování nabízí právě tuto hru, neváhejte a vstupte. Opravdu to stojí za to.
Tomáš Bednařík
