Jana Nová ve své pojízdné prodejně.
Za obchod na čtyřech kolech jsou starostové rádi
Přežije zdeslavská „pojízdná“?
ZDESLAV. Nedávno jsme psali o rodince nutrií, která si našla domov uprostřed Zdeslavi a stará se o ni Jana Nová. Podobně jako tito živočichové, patří i ona k „ohroženému druhu“. Léta zásobuje pojízdnou prodejnou okolní obce v regionu. Vykonávat tyto služby je však čím dál komplikovanější.
Původně na to byli s manželem Josefem dva a prodejnou byl velký autobus. To se psala devadesátá léta. S rozšiřováním obchodní sítě ve městě však zájem o služby opadal, a tak manžel odešel pracovat na dráhu. Paní Nová začala s menší prodejnou jezdit sama. „Jezdím tři okruhy: Slabecko, Čistecko, Kralovicko. Za dvacet let si člověk na ty lidi zvykne. Vždycky byli rádi, když jsme přijeli,“ popisuje Jana Nová motor, který ji hnal kupředu. „Vozíme nejen základní potraviny, ale i uzeniny, lahůdky, cukrářské výrobky a ovoce se zeleninou. Vedle toho i spotřební zboží jako prací prášky a drogerii. Když něco nemáme, tak si lidé zavolají a my jim to přivezeme.“
Z devadesáti procent jsou zákazníky pojízdné prodejny staří lidé v obcích. „Jsou šťastni, že mohou s někým prohodit pár slov, postěžovat si na svoje neduhy. Často si připadám jako vrba, ale dělám to ráda, protože jsem celý den v pohybu a na čerstvém vzduchu,“ bilancuje paní Nová.
Zásobování má však i své stinné stránky. Teď v zimě třeba počasí. „Nedávno jsme měli na ledovce kolizi a prodejna byla několik dní v opravě. Teď už zase rozvážíme. Horší je, že s lety přibývají i neduhy a celý provoz mě už značně zmáhá. Naštěstí mi pomáhá syn s přítelkyní.“ Podle paní vedoucí je existence pojízdné prodejny závislá i na finanční podpoře obcí, které zásobují. „Někteří starostové a starostky vědí, že ze samotného prodeje bychom provoz prodejny neutáhli. Podporují nás, protože vědí, že někteří lidé by si bez nás nenakoupili. Zato jim patří dík. Bohužel najdou se i obce, kterým na tom, jestli bude prodejna fungovat dál, nezáleží,“ dodává Jana Nová.
K obcím, které nikdy neměly problém poskytnout pojízdné prodejně příspěvek, patří Slabce. Obchod na kolečkách zásobuje hned čtyři místní části městyse – Modřejovice, Kostelík, Svinařov a Rousínov. „Jsme rádi, že sem pojízdná prodejna jezdí. Kdyby měla skončit, vůbec nevím, co bychom dělali. A jestli by se vůbec našel někdo, kdo by je nahradil. O jiné pojízdné prodejně nevím. Lidé tuhle službu využívají a potřebují, proto nikdy nebyl na zastupitelstvu problém se schvalováním příspěvku,“ říká slabecký starosta Vlastimil Štiller.
Stejné je to i v Pavlíkově, kde zastupitelé s příspěvkem už automaticky předem počítají. Pod Pavlíkov sice patří čtyři malé místní části, ale pojízdná prodejna zajíždí jen do Tyter. „Ve Skřivani mají malý obchůdek, kde se dají koupit základní věci. V Tytrech není nic už spoustu let. Pamatuji si, že tam býval krámek ve statku, ale to jsem býval ještě student. Do Chlumu nebo Ryšína pojízdná prodejna nezajíždí. Zkoušela to, ale zájem nebyl,“ říká starosta Miroslav Truxa. Obě vesnice jsou přeci jen blíž k Rakovníku nebo Pavlíkovu, kde si místní můžou nakoupit, a také tu mají železnici. Proto si nejspíš na fakt, že tu žádná stálá prodejna potravin není, snáz zvykli a nějak se zařídili.
„V Tytrech není pojízdná prodejna jen o nakupování, je to společenská událost, při které se místní potkají a popovídají si. Jsme rádi, že tam paní Nová jezdí, bez ní by to Tyterští měli se zásobováním hodně složité. Zastupitelé to chápou, proto nikdy nebyl problém schválit jim příspěvek na provoz. Kdyby chtěla skončit, bylo by to hodně nepříjemné. Najít za ni náhradu by bylo pravděpodobně velmi složité,“ uzavírá Miroslav Truxa.
Sláva Vaic, Markéta Hartlová